Edmund Mořic z Clary-Aldringenu
| Edmund Moritz von Clary und Aldringen | |
|---|---|
 Edmund Clary-Aldringen, 1837 | |
| poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1867 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Liberální strana |
| Narození | 3. února 1813 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. června 1894 (ve věku 81 let) Teplice  Rakousko-Uhersko |
| Choť | Elisabeth Alexandrine de Ficquelmont |
| Rodiče | Karel Josef z Clary-Aldringenu a Marie Aloisie Chotková z Chotkova |
| Děti | Manfred Clary-Aldringen |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edmund Moritz von Clary und Aldringen, zkráceně také Edmund Clary-Aldringen (3. února 1813, Vídeň – 21. června 1894, Teplice)[1] byl politik, šlechtic, příslušník rodu Clary-Aldringen a majitel teplického panství.
Životopis
Mládí
Narodil se roku 1813 ve Vídni Carlu Josephovi von Clary und Aldringen a jeho manželce Marii. Jako příslušník šlechtického rodu prošel od útlého dětství přísnou výchovou a studoval na prestižních školách. V roce 1841 se setkal s tehdy šestnáctiletou Elisabeth Alexandrine de Ficquelmont ze starého lotrinského rodu a 5. prosince téhož roku se s ní oženil.[2] Pár zplodil čtyři děti,[2] z nichž nejmladší syn Manfred se později stal ministerským předsedou Předlitavska a slezským zemským prezidentem.
Dospělost
Po smrti svého otce roku 1831 se jako jediný syn stal dědicem rodinných panství, přičemž mezi nejvýznamnější patřilo to se sídlem v Teplicích.[2] Později zde spolu s manželkou a dětmi také trávil mnoho času (mimo jiné také přebývali v rodinném sídle Clary-Aldringenů, paláci Mollard-Clary ve Vídni). V Teplicích zasedal jak v městském, tak i okresním zastupitelstvu a měl proto velký vliv na veškeré dění v oblasti.[2] Během revoluce roku 1848 vznikla ve městě jednotka národní gardy, jejímž čestným velitelem se stal právě Edmund.[2] Díky jeho přispění a podpoře později vzniklo teplické městské divadlo (otevřeno 1874) a Nové lázně v Šanově.[2] Od roku 1861 byl také poslancem Českého zemského sněmu za volební obvod Teplice.[2]
Ústecko-teplická dráha
Počátkem 50. let se začaly v Podkrušnohoří a zejména právě v Teplicích ozývat první hlasy, volající po stavbě železnice v tomto regionu.[3] Stát však pro nedostatek finančních prostředků nemohl tyto požadavky uspokojit, proto se tyto osobnosti (mezi nejvýznamnější patřil teplický advokát a poslanec Franz Stradal) spojily právě s Edmundem Clary-Aldringen a společně roku 1856 zakládají společnost pod názvem Ústecko-teplická dráha (německy Aussig-Teplitzer Eisenbahn, ATE).[4] Sám Clary-Aldringen se stal jejím prvním prezidentem.[5] V čele ATE setrval až do roku 1870, kdy jej ve vedení vystřídal Karl Wolfrum.[6] Akcie a místo ve správní radě společnosti si však ponechal.
Závěr života
Roku 1878 Edmundovi umírá manželka a po jejím skonu se Edmund trvale usazuje v Teplicích. Jmenování svého nejmladšího syna ministerským předsedou ani slezským zemským prezidentem se však už nedočkal; zemřel 21. června 1894 ve svém sídle v Teplicích. Po jeho smrti panství převzal nejstarší syn Carlos.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ https://www.geni.com/people/Edmund-IV-F%C3%BCrst-von-Clary-und-Aldringen/6000000002188468487
- ↑ a b c d e f g h MIXÁNKOVÁ, Hana. Cestovní deník Marie Sidonie Chotkové z cest po Benátkách a Milánu (1782). Pardubice: Univerzita Pardubice – Filozofická fakulta, 2008. 91 s. Kapitola Historie rodu Clary-Aldringen, s. 16.
- ↑ SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1505-9. Kapitola Dráhy zvané uhelné, s. 89.
- ↑ Rakouský koncesní zákon - podpora soukromého kapitálu (1854) [online]. Railian.com [cit. 2016-12-23]. Dostupné online.
- ↑ KUCHYŇKA, Adolf. Ústecko-teplická dráha [online]. Infofila, 2004-05-06 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Wolfrum, Karl G. [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.
Literatura
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Clary-Aldringen, s. 34.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 63.