Terezie Benedikta od Kříže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Edita Steinová)
Svatá
Terezie Benedikta od Kříže
mučednice
Narození12. října 1891
Vratislav
Úmrtí9. srpna 1942 (ve věku 50 let)
koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau
Příčina úmrtídušení a kyselina kyanovodíková
Svátek9. srpen
Místo působeníVratislav (do 20. století)
Münster
Státní občanstvíNěmecko
ŘádOrder of Discalced Nuns of the Blessed Virgin Mary of Mount Carmel
Vyznáníkatolicismus
Blahořečena1. května 1987 papežem Janem Pavlem II.
Svatořečena11. října 1998 papežem Janem Pavlem II.
Úřadybosá karmelitánka
Uctívána církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
AtributyDavidova hvězda
PatronkouEvropy, Světových dnů mládeže, židů konvertovaných ke křesťanství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Edith Stein ve studentských letech
Reliéf Edith Stein
Reliéf a pamětní deska Edith Stein od sochaře Daniela Ignáce Trubače na Praze 5, v Jinonické ul. 22., na domě čp.760. [1]

Svatá Terezie Benedikta od Kříže, rodným jménem Edith Stein, přechýleně Steinová, (12. října 1891, Vratislav – 9. srpna (pravděpodobně) 1942, KT Auschwitz-Birkenau) byla katolická filosofka a řeholnice, členka řádu bosých karmelitek.[2]

Byla židovského původu, k hluboké víře a řeholnímu životu se propracovala od ortodoxního judaismu přes ateismus. Byla jedním z vrcholných představitelů katolické filosofie první poloviny 20. století, vysoce uznávanou v oblasti fenomenologie a tomismu.

Zahynula v plynové komoře KT Auschwitz-Birkenau společně se stovkami dalších pokřtěných Židů z Nizozemska, jejichž přednostní vyhlazení bylo pomstou za společné veřejné prohlášení nizozemských katolických biskupů a vůdců protestantských církví, kteří v něm odmítli pronásledování Židů a vyzvali věřící k tomu, aby jim pomáhali.

Blahoslavenou byla prohlášena 1. května 1987, kanonizována 11. října 1998. 1. října 1999 byla prohlášena spolupatronkou Evropy.[3] V katolickém kalendáři připadá její svátek na 9. srpen.

Život[editovat | editovat zdroj]

Edith Steinová se narodila ve Vratislavi (tehdy německá část Slezska) v rodině ortodoxních židů. V roce 1904 odmítla židovskou víru a stala se ateistkou. Po maturitě vystudovala germanistiku a historii na univerzitě ve Vratislavi.[4] Později se přihlásila na univerzitu v německém Göttingenu, kde spolupracovala se zakladatelem fenomenologie profesorem Edmundem Husserlem, kterého následovala na univerzitu ve Freiburgu jako jeho asistentka. Pod vlivem jeho a jeho žáků se formoval její filosofický diskurs a zájem o křesťanství. V roce 1916 obhájila doktorát filosofie s prací Zum Problem der Einfühlung.

V roce 1921 konvertovala ke katolicismu (velký vliv na ni měla četba vlastního Života svaté Terezie od Ježíše). Pokřtěna byla 1. ledna 1922, poté se vzdala asistentského místa u Husserla a odešla učit na dívčí školu ve Špýru, kterou vedly dominikánky (1922–1932). Ve volném čase studovala katolickou filosofii a překládala do němčiny spisy sv. Tomáše Akvinského. V roce 1932 nastoupila na Institut pedagogiky, ale již o rok později musela pod tlakem nacistické vlády a jejích protižidovských zákonů místo opustit. Tehdy posílá dopis papeži Piu XI.[5], v němž předpovídá osud Židů v Německu a prosí jej, aby se jich zastal.

V roce 1934 vstoupila k bosým karmelitkám a přijala řeholní jméno Terezie Benedikta od Kříže. Zde napsala metafyzickou knihu Endliches und ewiges Sein (Časné a věčné bytí), v níž se pokusila o syntézu tomistické filosofie a fenomenologie. V roce 1938 složila slavné řeholní sliby.

Vzhledem k rostoucímu tlaku proti Židům v Německu zemi opustila (1939) a usadila se v karmelitánském klášteře v nizozemském Echtu. Zde napsala studii Kreuzeswissenschaft. Studie über Johannes vom Kreuz (Věda kříže: Studie o sv. Janu od Kříže).

Ve dnech 10.–15. května 1940 bylo Nizozemsko dobyto a obsazeno Německem a Židům nastaly krušné časy. Křesťanským církvím v čele s katolíky se ještě podařilo dojednat výjimky z některých perzekucí a transportů pro pokřtěné Židy, když protesty proti jednání se Židy jako celek selhaly, a pokoušely se dojednat jejich vycestování mimo Němci ovládaný prostor. Veškerá jednání ale zkrachovala, když nizozemští biskupové vystoupili s veřejně čteným prohlášením, ve kterém ostře odsoudili rasistické základy nacismu a vyzvali věřící, aby podpořili Židy. Nacisté (mj. Arthur Seyss-Inquart, původně vůdce rakouských nacistů, v letech 1940-1945 šéf nacistické okupační správy v Nizozemsku) zareagovali tak, že přerušili jednání o vycestování, pozatýkali všechny pokřtěné Židy a odeslali je do vyhlazovacích táborů. Byly mezi nimi i Edith Steinová a její sestra Rosa. Edith během přesunu a krátkého pobytu v koncentračním táboře zorganizovala péči o děti, které byly odloučeny od svých matek, nebo se o ně zničené matky nedokázaly postarat. Zemřela v plynové komoře pravděpodobně 9. srpna 1942.[6][7][8]

Otázka svatořečení[editovat | editovat zdroj]

Edith Stein

Některé židovské organizace vznesly námitku proti svatořečení[zdroj?] a zejména označování Edith Steinové za mučednici, neboť podle nich zemřela pro svůj židovský původ.[zdroj?] Katolická církev jejich námitku odmítla, neboť podle ní zemřela kvůli tomu, že její církev vystoupila proti pronásledování Židů.[zdroj?] Každopádně se zdá jasné, že kdyby zůstala židovskou filozofkou dr. Edith Steinovou, mohla by včas opustit Evropu, jak to učinilo mnoho jiných židovských akademiků, a hledat útočiště ve Spojených státech. Ale právě proto, že byla karmelitánskou řeholnicí Terezií Benediktou od Kříže, byla vázána poslušností a zůstala v Evropě. Její spisy svědčí o křesťanské oběti, kterou přinesla pro lidi všech vyznání.[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Zum Problem der Einfühlung (disertační práce), Halle 1917
  • Potenz und Akt. Habilitationsschrift, 1931
  • Endliches und ewiges Sein, 1937, 1950
  • Kreuzeswissenschaft. Studie über Johannes vom Kreuz, 1950, 2003, česky 2000

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ STEIN Edith – Na domě čp.760 v Jinonické ul. 22 Praha 5 Košíře – Pamětní desky v Praze [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Edith Stein - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2016-12-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ Edith Stein - Teresia Benedicta vom Kreuz - Ökumenisches Heiligenlexikon. www.heiligenlexikon.de [online]. [cit. 2016-12-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Edith Stein. www.fembio.org [online]. [cit. 2016-12-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ Edith Stein: Auf die Judenverfolgung folgt die Kirchenverfolgung. kath.net. 2016-10-19. Dostupné online [cit. 2016-12-17]. 
  6. ↑ PETRY, Monika. Der erleuchtete Glaube. [s.l.]: epubli 82 s. Dostupné online. ISBN 9783737544825. (německy) Google-Books-ID: zV3QCQAAQBAJ. 
  7. ↑ GRUNENBERG, Nina. Edith Stein: Nichts als die Wahrheit. Die Zeit. 2009-01-20. Dostupné online [cit. 2016-12-17]. ISSN 0044-2070. 
  8. ↑ Hirtenwort zur Heiligsprechung Edith Stein - Ökumenisches Heiligenlexikon. www.heiligenlexikon.de [online]. [cit. 2016-12-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ JONES, Kathleen. Velké ženy duchovní tradice I.. 1. vyd. Kostlení Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 157 s. ISBN 80-7192-568-3. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha: Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4. 
  • E. Steinová, K problému vcítění. Nadační fond Edity Steinové 2013. ISBN 9788090535107.
  • E. Steinová, Cesty k vnitřnímu ztišení. Praha 2005
  • E. Steinová, Myšlenky a meditace. Svitavy 2000
  • E. Steinová, Myšlenky a dopisy. Praha 1991
  • E. Steinová, Vánoční tajemství. Vimperk 1991
  • E. Steinová, Věda kříže: Studie o sv. Janu od Kříže. Brno 2000

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Terezie_Benedikta_od_Kříže&oldid=23490789“