Eddystonský maják

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eddystonský maják
Phare-d-Eddystone-Rocks.jpg
Lokace: Devon, Anglie
Souřadnice: 50° 10′ 48″ s. š., 4° 15′ 54″ z. d.
Konstrukce: dřevo / dřevo / zdivo / zdivo
Rok první stavby: 1698 / 1705 / 1759 / 1882
Zrušení: 1703 / 1755 / 1877 / -
Automatizován: 1982
Forma věže: osmiúhelník / kuželovitá / kuželovitá / kuželovitá
Výška:  ? / ? / 18 metrů / 49 metrů
Dosah: 22 námořních mil (41 kilometrů)
Charakteristika: bílé světlo blikající dvakrát každých 10 sekund

Eddystonský maják (anglicky: Eddystone Lighthouse) je umístěn na nebezpečném Eddystonském skalisku, přibližně 14 kilometrů západně od Rame Head. Zatímco Rame Head leží v Cornwallu, skaliska jsou uvnitř hranic Plymouthu, který patří do Devonu.

Současná stavba je v pořadí čtvrtým majákem, který byl na daném místě postaven. Jak první, tak i druhý maják byly zničeny při nehodách. Třetí maják, známý také jako Smeatonova věž, je nejznámějších z těchto čtyř, vzhledem k jeho vlivu na design moderních majáků. Jeho vrchní část byla znovu postavena jako památník poblíž Plymouthu.

Winstanleyův maják[editovat | editovat zdroj]

Prvním majákem postaveným na Eddystonské skále byla osmiúhelníková dřevěná konstrukce, zhotovená Henry Winstanleyem. Stavba byla započata roku 1696 a světlo bylo poprvé spuštěno 14. listopadu 1698. Během období stavby, vešel maják poprvé ve známost, když francouzští korzáři zajali a věznili Winstanleye, který pak byl propuštěn na příkaz Ludvíka XIV. se slovy: „Francie válčí s Anglií a ne s lidmi“.

Maják sice přežil svou první zimu, ale byl ve špatném stavu, který vyžadoval opravu. Při opravě tak byla odstraněna horní část stavby a nahrazena novou částí, díky čemuž někteří autoři uvádí, že na Eddystonské skále nebyly postaveny postupně čtyři, ale pět majáků. Wistanleyova věž pak vydržela v upravené podobě až do doby, kdy 27. listopadu roku 1703 velká bouře po ní vymazala téměř všechny stopy. Winstanley byl zrovna v té době na majáku, dokončujíc některé dodatečné práce na této stavbě. Nikdy se po něm nenašly žádné stopy.

Rudyardův maják[editovat | editovat zdroj]

Následně po zničení prvního majáku, získal smlouvu o pronájmu kapitán Lovett, kterému bylo schváleno zákonem vybírání poplatku od proplouvajících lodí ve výši 1 penny za tunu, ať se jednalo o loď vplouvající nebo vyplouvající z přístavu. Ten pak pověřil Johna Rudyarda (nebo také Rudyerda) projektem nového majáku, který byl postaven jako dřevěná kuželová stavba a uveden do provozu roku 1709. Tato stavba prokázala mnohem větší výdrž než stavba první a sloužila svému účelu téměř 50 let.

V noci 2. prosince 1755 došlo ke vznícení vrcholu majáku s lucernou, pravděpodobně od jedné ze svící používaných k osvětlování. Dva strážci majáku se pokoušeli uhasit požár nošením věder s vodou nahoru na maják, ale postupně, jak požár sílil, se museli uchýlit na samotnou skálu. Oheň byl ale zaznamenán na břehu a strážci pak byli zachráněni lodí. Povídalo se, že 94 let starý Henry Hall, který byl jedním ze strážců, zemřel posléze na otravu olovem, které při požáru kapalo z roztavené střechy lucerny majáku.

Smeatonův maják[editovat | editovat zdroj]

Třetí maják byl nejpozoruhodnější a znamenal zásadní krok vpřed ve výstavbě podobných druhů staveb. Na doporučení Královské společnosti inženýr John Smeaton vymodeloval tvar majáku ve tvaru kmene dubu, i když postavený ze žulových kvádrů. Smeaton byl na této stavbě průkopníkem v používání hydraulického vápna (spolu s kamenivem vytvářející formu betonu, tuhnoucího i pod vodou) a rozvinuté techniky ve spojování žulových kvádrů používáním rybinových spojů a mramorových spojovacích kolíků. Stavba začala v roce 1756 a světlo bylo na majáku poprvé rozsvíceno roku 1759.

Pokud byl v provozu, byl Smeatonův maják 18 metrů vysoký, u základů měl průměr 8 metrů a ve vrcholu pak 5 metrů. Tento maják byl používán do té doby, kdy se roku 1877 ukázalo, že skála, na níž maják stál, je erodovaná a každá větší vlna tak svým nárazem maják rozvibrovala. Smeatonův maják byl poté z převážné části rozebrán a znovu sestaven jako památník na Plymouth Hoe v městě Plymouth. Základy a podezdívka staré věže stále stojí na Eddystonské skále, situovány poblíž nových (a pevnějších) základů nového majáku.

Douglassův maják[editovat | editovat zdroj]

Současný čtvrtý maják byl navržen Jamesem Douglassem, za použití Robertem Stevensonem navržených a zlepšených Smeatonových originálních metod. Světlo majáku se poprvé rozsvítilo roku 1882 a maják je využíván dodnes. Je ovládán z Trinity House. Maják byl automatizován v roce 1982 a patřil mezi první tři Trinity House, majáky které byly převedeny na automatizovaný provoz. V posledních letech doznal vnější vzhled věže majáku změny díky stavbě přistávací plochy pro helikoptéry nad lucernou věže. Tato přistávací plocha má umožnit opravárenským četám snazší přístup k majáku.

Věž je 49 metrů vysoká a vysílá bílé světlo o dvou záblescích každých 10 sekund. Světelný signál je viditelný v okruhu 22 nautických mil (41 kilometrů) a v případě mlhy je doplněn výstražným zvukovým znamením, což je trojí zahoukání každých 60 sekund.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

http://www.trinityhouse.co.uk/interactive/gallery/eddystone.html – v angličtině http://www.eddystoneeel.com/LIGHTHOUSE%20HISTORY.htm – v angličtině