Dórové
Dórové (řecky: Δωριεῖς, Dōrieis, singulár Δωριεύς, Dōrieus) byli jedním z hlavních řeckých kmenů, vedle Achájů, Iónů a Aiólů. Odlišovali se vlastním dialektem řečtiny a charakteristickými tradicemi a společenskou strukturou. Původně sídlili na hornatém severu a severozápadě Řecka, v Makedonii a v Épeiru. Z ne příliš jasných příčin poté (koncem 2. tisíciletí př. n. l.) došlo k jejich migraci na jih na Peloponés a Egejské ostrovy, částečně na pobřeží Malé Asie a tzv. Velkého Řecka (dnešního jižního pobřeží Itálie). Údajným zakladatelem kmene Dórů měl být podle pověsti Dóros, syn Helléna, mýtický patriarcha Helénů.
Ve starověku, v 5. století př. n. l., byli Dórové a Iónové dvěma nejpočetnějšími a nejvýznamnějšími řeckými etniky, jejichž soupeření vrcholilo Peloponéskou válkou. V té byli Dórové reprezentováni Spartou a dalšími členy Peloponéského spolku.
Dórská invaze
Dórská invaze je moderní historický pojem, snažící se zodpovídat za:
- Změnu nářečí a tradicí v jižním Řecku před klasickým obdobím
- Rozšíření Dóru v řeckém klasickém období
- Skutečnost, že se Dórové v Řecku vůbec vyskytovali
Řecké legendy uvádějí, že se Dórové zmocnili Peloponéského poloostrova při události, pojmenované Návrat Héraklea, o které se klasičtí historikové domnívají, že je zřejmě z části podložena skutečností. I přesto však průběh šíření dórské kultury na ostrovy Středozemního moře, jako je například Kréta, není zcela objasněn. Mnoho historiků také pochybuje, že tato invaze byla skutečným důvodem pádu Mykénské civilizace.
Post-migrační rozšíření Dórů
Přestože se většina Dórů usadila na Peloponéském poloostrově, je zřejmé, že se rozšířili i na Rhodos a Sicílii Na tomto území, stejně jako na území Malé Asie vznikla Dórská Hexapolis (šest velkých Dórských měst), jimiž byly: Halikarnassos a Knidos v Malé Asii, Kos, Lindos, Kamiros a Ialysos na ostrově Rhodos. Těchto šest měst soupeřilo s ostatními Ionskými městy v Malé Asii. Dórové obsadili také Krétu.
