Dvořečtí z Olbramovic
Dvořečtí z Olbramovic (Hoffmann von Olbramowitz) jsou český vladycký a později rytířský rod. Svůj predikát odvozovali od Dvorců u Soběslavi, které měli v držení od poloviny 14. století a od Olbramovic u Votic ,kde je zmiňován ve 12. století vladyka Olbram.[1]
Historie
V 15. století se oddělili od rozrodu Janoviců, pocházejí podobně jako jejich jmenovci Čejkové z Olbramovic, které leží severně od Votic. Na počátku 15. století se vynořuje jejich předek Kuneš, který zplodil tři syny, jeden z nich, Václav (1449–1516), patří mezi první ověřené předky rodu. Příslušníci rodu sloužili Rožmberkům jako dvořané, drželi Myslovice, Mašťov a samozřejmě i Olbramovice. Většina z nich měla pouze malý majetek, někteří členové umírali v naprosté chudobě. Základ většího dědictví pro svých 5 dcer a 4 syny poskytl až Kuneš (1522–1596). Stavovského povstání se účastnili jeho synové Kuneš Bohuslav a Prokop, člen direktoria stavů a nejvyšší berník Fridricha Falckého, který byl roku 1621 popraven na Staroměstském náměstí. I jeho synovce Kuneše Bohuslava odsoudili k trestu stětím, avšak mladý muž včas emigroval. Dalších sedm členů rodu bylo po bitvě na Bílé hoře trestáno ztrátou majetku.
V průběhu 17. století pravděpodobně vymírají či chudnou a mizí z historického podvědomí, neboť doba pobělohorská jim jako účastníkům stavovského povstání nepřeje. Jedním z těchto členů byl i Bedřich Dvořecký z Olbramovic, jenž byl za účast v povstání zbaven všeho majetku, avšak císařským rozhodnutím 13. března 1623 je jeho ženě Prudencii rozené z Hyršova navrácen lenní manský statek v Ouběnicích za úhradu třetiny pokuty z 1400 kop grošů ( což byla odhadní cena jejich panství), neboť se ze všech zmíněných účastnil Bedřich povstání nejméně.[2] V roce 1651 je pak na Ouběnicích připomínán jako rytířský man k královskému hradu Dobříši Jakub Hoffman a jeho žena Regina Kateřina, rozená Zhudovská z Hyršova, což dokazuje poněmčení jména Dvořecký na Hoffmann.[3] Zchudnutím již tak zatíženého statku se potomci Hoffmannů (Dvořeckých) z Ouběnic usazují v Podbrdsku (Berounsku) jako kováři či mlynáři a to především ve vsích Osov a Běštín.[4] Jako potomek rodu je i uváděn český římskokatolický duchovní a historik Jakub Dvořecký (21. července 1750 Telč – 27. dubna 1814 Třebíč).
Erb
S Čejky mají podobný i erb, na modrém podkladu se nachází stříbrnočervená orlice, jež má uprostřed zlatou pružinu. Tento znak používalo i několik dalších rodů, avšak pouze Dvořečtí jej ponechali v původní podobě.
Významní členové rodu
- Kuneš z Olbramovic – purkrabí Pražského hradu 1394–1395 a milec krále Václava IV.
- Prokop Dvořecký z Olbramovic
- Jakub Hoffmann z Olbramovic – rytířský man královského hradu Vargač v Dobříši (1651)
- Antonín Hoffmann z Olbramovic – rychtář v Osově 1792
- Jakub Dvořecký z Olbramovic – děkan v Třebíči
Příbuzenstvo
Spojili se s Malovici, Lukavci, Věžníky, Kořenskými z Terešova, pány z Říčan a dalšími rody.
Reference
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého - 15.díl Kouřimsko. Praha: Argo, 1999. S. 245.
- ↑ BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Praha: Řivnáč, 1882. 1470 s. S. 88.
- ↑ KLÍMOVÁ, H. Berounsko — Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Praha: Národní archiv, 2017. S. 206.
- ↑ HRADECKÝ, Emil. Berní rula 26 – Kraj Podbrdský. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1952. S. 241.
Literatura
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Díl 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Dvořečtí z Olbramovic, s. 47–48.
