Durynský vlaštovák
| Durynský vlaštovák | |
|---|---|
.jpg) Durynský vlaštovák modrý pruhový | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Německo |
| Využití | extenzivní užitkový chov užitkovo-okrasný chov okrasný chov |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Směr užitkovosti | okrasné plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | střední |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Barevní holubi |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Durynský vlaštovák je plemeno holuba domácího pocházející z Německa. Je to středně velký holub tzv. polního typu, tvarem těla i velikostí se příliš neliší od holuba skalního. Jeho šlechtění je zaměřeno na dokonalou barvu a kresbu opeření. V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny barevných holubů a je zapsán pod číslem 0456.
Durynský vlaštovák je místním rázem holuba vlaštováka, který se vyznačuje bílou základní barvou těla, s barevnou čepičkou s rozhraním barevné a bílé plochy procházející od zobáku středem očí až do záhlaví, a barevnými křídly. Záda jsou bílá a vrchní část křídel jsou bílé a při pohledu seshora tvoří kresbu bílého srdce. Označení vlaštovák pochází z němčiny, z označení pro rybáka, jemuž se vlaštovák kresbou podobá, tedy "mořská vlaštovka", německy Seeschwalbe.[1]
Durynský vlaštovák je spíše menší holub s lehce zaoblenou hlavou a tmavýma očima. Hlava je zdobená lasturovitou chocholkou. Utvářením těla je durynský vlaštovák velmi podobný čejkám, kterým se blíží též kresbou, rozdíl je pouze v tom, že čejky nemají barevnou čepičku, ale jen barevnou kapku na čele. Durynský vlaštovák je bezrousý, hodí se proto i do volného chovu či do chovu extenzivně užitkového, kdy si ptáci hledají potravu v polích, neboli polaří.[2]
V Evropě se chová především v Německu, oblibu získal také ve Spojených státech.[1] V Česku se nechová.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Vlaštovák, s. 96.
- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Extenzivní užitkový směr, s. 179.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.
- BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Durynský vlaštovák na Wikimedia Commons
