Dělení Polska
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dělení Polska neboli Trojí dělení Polska probíhalo v letech 1772-1795, přičemž tato zem byla rozdělena mezi Prusko, Rakousko a Rusko.
Polsko procházelo od počátku 18. století fází jistého krizového vývoje. Ty byly dány jednak slabým postavením polského krále a jednak silným postavením šlechty, která prakticky rozhodovala o zásadních záležitostech země. Projevovala se pasivita Polska v zahraniční politice, která byla v největším úpadku za vlády Augusta III. v letech 1733 - 1763. Polsko nezasahovalo do významných evropských událostí a hrálo jen roli trpného činitele. Docházelo i k vnitřním rozbrojům, šlechta se domáhala svých privilegií, probíhala domácí válka mezi jednotlivými skupinami magnátské oligarchie. Svoji úlohu sehrálo i vzepětí porobených národů, zejména na Ukrajině docházelo k lidovým povstáním, do kterých zasáhovalo i Rusko. Byla oslabena pravidelná polská armáda, jejíž počet činil pouhých 24.000 mužů. Samo Polsko se tak postupně stalo kořistí svých mocných sousedů.
Obsah |
[editovat] Chronologie
- 1772 - První dělení Polska
- 1793 - Druhé dělení Polska
- 1794 - povstání Tadeusze Kósciuzska (přes počáteční úspěchy potlačeno),
- 1795 - Třetí dělení Polska
[editovat] První dělení Polska
Po smrti Augusta III. začalo docházet v Polsku k boji o moc, který vnitřně oslaboval Polsko a nahrával mocenským zájmům jeho sousedů. Novým polským králem se stal nakonec za asistence ruských expedičních vojsk Stanisław August Poniatowski. Polská společnost ho však přijala velmi chladně a nový král se musel potýkat se stejným problémem, jako jeho předchůdci - silným postavením polské šlechty. Ta se stavěla proti krokům Poniatowského, koncem 60. let vypuklo dokonce povstání. Stabilitu Polska narušilo i selské povstání na Ukrajině roku 1768, které bylo zaměřeno proti polské vrchnosti. Do tohoto se angažovalo Rusko, ovšem v souvislosti s válkou proti Turecku se muselo dočasně ze svého angažmá v Polsku stáhnout. Na podzim roku 1769 uzavřeli polští šlechtičtí povstalci proti králi Generální konfederaci a roku 1770 oznámili jeho sesazení. V tomtéž roce obsadil pod záminkou vytvoření zdravotního kordónu proti epidemii pruský král Fridrich II. Veliký část polského území na severu - tzv. „královské Prusy.“ Rovněž Rakousko předběhlo události a okupovalo Spišsko a podkarpatská území. Roku 1771 vtrhly do Polska i carské posily pod vedením ruského vojevůdce A. V. Suvorova. V roce 1772 uzavřely Rusko, Prusko a Rakousko po ročním diplomatickém jednání dohodu, podle níž si rozebraly část polského území. Prusko získalo Warmii, vojvodství Pomořanské, Malborské a Chelmiňské a menší části Velkopolska, celkem 36.000 km2 s více než půl miliónem obyvatel. Rusko získalo část Livonska, vojvodství Polocké, Mstislavské a díly vojvodství Minského a Vitebského o celkové rozloze 92.000 km2 s 1.300.000 obyvateli převážně běloruské národnosti. Kořist Rakouska sestávala z území na jih od horní Visly, část vojvodství Sandoměřského, Krakovského, knížecí osvětimského a zatorského a dále Podolí a část Volyně.
[editovat] Druhé dělení Polska
Po čtyřletých válečných zmatcích byla polská šlechta nucena složit povinnou přísahu králi Stanisławu Augustovi. Roku 1773 polský sněm ratifikoval dohodu o dělení Polska. Velice významnou se stala jeho orientace na Rusko. Kateřina Veliká jednak prosazovala v Polsku svůj vliv, jednak měla zájem udržení celistvosti stávajícího Polska. V 80. letech se změnila situace na jihu Ruska, které chtělo ovládnout černomořskou oblast na úkor Turků. Proti Turecku vystupovalo i Rakousko a jejich společné cíle je nakonec sblížily. Ze situace chtěl vytěžit pro Polsko také Stanisław August, ovšem u ruské carevny nepochodil. Jistá naděje svitla Polákům roku 1788, když se carská a rakouská vojska nemohla prosadit proti Turecku a když Rusku vypovědělo válku Švédsko. Prusko, které stálo na straně Turecka, uzavřelo s Polskem roku 1790 polsko-pruský spolek. Prusko přitom požadovalo po Polsku Gdaňsk a Elblag a jako náhradu slibovalo území na účet Rakouska. Roku 1791 vyhlásilo Polsko novou ústavu, která byla v kontextu společenských změn v Evropě, ovšem která se nelíbila polské šlechtě. Polští oligarchové požádali ruskou carevnu Kateřinu II o pomoc, a tak roku 1792 vpadly do země dvě ruské armády. Po bojích, kdy Rusové měli převahu, bylo nuceno Polsko požádat o mír. Mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem byla vedena série jednání, která skončila v lednu 1793. Prusko nakonec získalo Toruň, Gdaňsk, vojvodství Poznaňské, Hnězdenské, Kališské, Sieradzské, Inowroclawské, Brestsko-kujavské a Plocké a část Mazovska a Dobrzyňsko o rozloze 58.000 km2. Carské Rusko získalo vojvodství Kyjevské, Braclavské, Podolské a části vojvodství Volyňského, Brestsko-litevského, Nowogrodského, Minského a Vilenského. Šlo o většinu Ukrajiny a Běloruska o rozloze cca 250.000 km2.
[editovat] Třetí dělení Polska
Po druhém dělení Polska odcházelo do zahraničí velké množství emigrantů. Mezi těmi, kteří v Polsku zůstali, vznikaly různé ilegální spiklenecké pronárodní organizace různých směrů. 24. března 1794 vyhlásil na krakovském náměstí povstání pod heslem „Volnost, územní celistvost, samostatnost“ Tadeusz Kościuszko. Povstání zažívalo v počátku velké úspěchy. Povstalci jednali o podpoře v revoluční Francii, ovšem naděje vkládaná ve francouzská revoluční vojska se rozplynula. Povstalci tak museli bojovat proti pruským a ruským vojskům na několika frontách sami. Když se ruský vojevůdce Suvorov zmocnil varšavského předměstí Pragy, zahájil s ním král jednání o kapitulaci. Mezitím už probíhala jednání o třetím dělení Polska. Ta skončila roku 1795. Rakousko dostalo území mezi Bugem, Vislou a Pilicí spolu s Krakovem, Rusko zbytky Livonska, Polesí, Litvy, Volyňska a Žmudě, tedy zhruba země po Bug a Němen. Zbytek Polska s Varšavou připadl Prusku. Stanisław August podepsal formálně 25. listopadu abdikaci a souhlas se zánikem polského státu.
[editovat] Výsledky dělení
Jednotlivé mocnosti si rozdělily původní území polského státu dosti nerovnoměrně. Rusku připadlo 62% území a 45% obyvatelstva, včetně východních málo rozvinutých litevských, běloruských, ruských a ukrajinských zemí, v nichž byl polský živel v menšině. Prusko zabralo hospodářsky nejpokročilejší polské kraje. Jednalo se o 20% území a 23% obyvatelstva. Nejhustěji zalidněné, ale hospodářsky zaostalé jižní území se značným počtem ukrajinského obyvatelstva bylo přivtěleno k Rakousku. V tomto případě se jednalo o 18% území a 32% obyvatelstva. Toto „Trojí dělení Polska“ mělo za následek likvidaci polského státu, který byl znovuobnoven až po první světové válce.
