Družstevní záložna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Družstevní záložna (též spořitelní družstvo), v obecné češtině kampelička, je družstvo, jehož činností je primárně přijímání vkladů, poskytování úvěrů a další finanční a peněžní služby. Tyto služby jsou poskytovány členům družstva, kteří družstevní záložnu společně vlastní a řídí.

Celosvětové sdružení družstevních záložen World Council of Credit Unions definuje družstevní záložnu jako "demokratické finanční družstvo vlastněné jeho členy".[1] Takto definovaných družstevních záložen bylo v roce 2009 na celém světě 49 330 a měly 183 916 050 členů.[2]

Právní uspořádání se však v jednotlivých zemích liší: např. v ČR jde o družstva podle zákona 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech[3], v Německu mohou nabývat také formy akciových společností nebo společností s ručením omezeným.

Družstevní záložny v České republice[editovat | editovat zdroj]

rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2007 2008 2009 2010 2011 2012
počet subjektů[4][5][6] 45 66 76 127 73 55 46 42 33 19 17 17 14 14 13
členů[6][7] 7 092 25 160 63 301 44 789 35 942 44 036 47 952 34 006 44 687 54 402

Vznik a vývoj do nástupu komunismu[editovat | editovat zdroj]

Spořitelní a úvěrová družstva začala na území dnešní ČR vznikat v 50. letech 19. století. Jejich propagátorem byl zejména František Cyril Kampelík, který čerpal inspiraci v německých raiffeisenkách; po něm jsou v obecné češtině záložny nazývány kampeličkami. První záložna v českých zemích vznikla roku 1858: Občanská záložna ve Vlašimi.[8]

Největšího rozmachu dosáhly kampeličky od konce 19. století do konce 50. let 20. století. Roku 1913 bylo v českých zemích více než 5 000 záložen různých typů (od občanských přes živnostenské po družstevní aj.)[9]

Během nacistické okupace došlo k nucenému slučování: družstva na území Sudet se připojila k německým družstevním svazům. Na území Protektorátu pak roku 1942 došlo k reorganizaci peněžnictví: vznikla Ústřední banka družstev, jejímž účelem bylo úvěrovat konzumní družstva a umožňovat peněžní a obchodní styk mezi družstevními podniky navzájem. Ve stejném roce převzala Agrární banka československá bankovní obchody Deutsche Bodenverkehrsgenossenschaft a byla vybudována jako Zemědělská banka pro Čechy a Moravu.[10]

Po komunistickém převratu v únoru 1948 byla činnost spořitelních a úvěrových družstev potlačena: už před převratem, 24. ledna 1948, bylo výnosem ministerstva financí vedeného Jaromírem Dolanským (KSČ) Ústřední bance družstev přikázáno, aby splynula s Moravskou bankou.[11]

I přesto však ke konci roku 1951 existovalo v českých zemích tzv. lidové peněžnictví, které zahrnovalo 176 okresních záložen a spořitelen (s 184 pobočkami), 425 spořitelen a záložen (35 poboček) a samostatné záložny a kampeličky: 122 vedených úřednicky (2 pobočky) a 2 607 vedených činovnicky (bez poboček).[12]

Tyto spořitelny a záložny byly v 50. letech 20. století sloučeny zejména pod Českou státní spořitelnu a částečně pod Státní banku československou.

Obnova v 90. letech 20. století[editovat | editovat zdroj]

Nová spořitelní a úvěrová družstva začala vznikat na základě zákona č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrových družstvech v 90. letech 20. století. V tomto období budování kapitalismu v českých zemích vzniklo velké množství kampeliček: roku 1997 jich existovalo už 71 s celkovým počtem 21 400 členů.[13] V roce 1999 existovalo více než 120 kampeliček.

Podmínky pro založení kampeličky byly velmi liberální: nebyly regulovány Českou národní bankou, základní kapitál dostačovalo ve výši 500 000 a nebyly kladeny požadavky na odborné znalosti zakladatelů. Navíc mohly záložny bez omezení zakládat dceřiné společnosti a převádět na ně finanční prostředky členů. Dohled na kampeličkami vykonával Úřad pro dohled nad družstevními záložnami.

Většina kampeliček byla řízena velmi nekompetentně a hospodaření některých připomínalo pyramidové schéma.[zdroj?] Koncem 90. let 20. století se ocitla většina existujících záložen v likvidaci nebo konkursu.[zdroj?]

Obnova důvěry ve 21. století[editovat | editovat zdroj]

První klienti zkrachovalých kampeliček se dočkali náhrad části svých vkladů roku 2001. Ve stejném roce založily družstevní záložny WPB Capital, Prague Credit Union a DZ NOVA Asociaci družstevních záložen. Původním úkolem Asociace družstevních záložen byla snaha vylepšit obraz kampeliček v České republice a společný postup spřízněných záložen v době přípravy harmonizace zákona č. 87/1995 Sb., o úvěrních a spořitelních družstvech. Podmínky pro založení a činnost kampeliček byly zpřísněny už v roce 2002. Další zpřísnění nastalo v souvislosti se vstupem ČR do EU. Od ledna roku 2006 dohlíží na družstevní záložny Česká národní banka. Kampeličky nyní musí splnit daleko přísnější kapitálové požadavky: jejich základní kapitál musí být nejméně 35 milionů korun. Záložny také musejí získat povolení k působení v ČR od ČNB a mají vůči ní informační povinnost podle vyhlášky č. 123/2007 Sb.[14]

Všechny vklady v družstevních záložnách jsou pojištěny ve výši 100 % až do celkového součtu 100 000 EUR pro jednoho vkladatele.[15]

Rozdíly oproti bankám[editovat | editovat zdroj]

Zatímco zákazníky klasické banky jsou klienti, u záložen jsou to členové. Aby fyzická nebo právnická osoba mohla využívat služeb záložen, musí se nutně stát jejím členem. Stačí podepsat přihlášku, složit členský vklad, případně zaplatit zápisné či vstupní vklad. Jejich výše je u každé záložny jiná. Většinou se ale tato částka pohybuje od koruny až po jeden tisíc korun. Po jejím složení už nic nebrání plnému využívání služeb družstevních záložen, samozřejmě stejně jako v bankách, i v záložnách se při zakládání každého účtu podepisuje smlouva o běžném či vkladovém účtu.

Výhody členství v družstevních záložnách vyplývají ze stanov každého družstva, například právo na informace o hospodaření záložny, právo účastnit se členské schůze a klást dotazy přímo nejvyšším představitelům záložny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WOCCU, "What is a Credit Union?" (anglicky)
  2. WOCCU: Statistical report 2009
  3. Sbírka zákonů České republiky, "Sbírka zákonů České republiky, ročník 1995, částka 18"
  4. ČNB: Tab. č. 1 Počet družstevních záložen
  5. ZPRÁVA O ČINNOSTI A HOSPODAŘENÍ ÚŘADU PRO DOHLED NAD DRUŽSTEVNÍMI ZÁLOŽNAMI ZA ROK 2004 - počet činných družstevních záložen
  6. a b ZPRÁVA O ČINNOSTI A HOSPODAŘENÍ ÚŘADU PRO DOHLED NAD DRUŽSTEVNÍMI ZÁLOŽNAMI ZA ROK 1999 - počet DZ zapsaných v OR
  7. ČNB: Tab. č. 2 Členská základna sektoru družstevních záložen
  8. Miroslav Kerouš: Družstevní peněžnictví v Česku: Zlaté časy již byly?
  9. Dalibor Chvátal: Družstevní záložny aneb bojíte se kampeliček?
  10. Agrární banka československá (Zemědělská banka v Praze), Fondy archivu ČNB
  11. Ústřední banka družstev v Praze, Fondy archivu ČNB
  12. VENCOVSKÝ, František. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní Institut, a. s., 1999. ISBN 80-7265-030-0. S. 457.  
  13. VENCOVSKÝ, František. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní Institut, a. s., 1999. ISBN 80-7265-030-0. S. 511.  
  14. ČNB: Přehled odkazů na webové stránky družstevních záložen obsahující povinné informace k uveřejnění
  15. Vklady v bankách a kampeličkách budou bezpečnější.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]