Drsnokřídlec březový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Drsnokřídlec březový

Drsnokřídlec březový
Drsnokřídlec březový
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Podtřída: Pterygota
Infratřída: Neoptera
Nadřád: Endopterygota
Řád: motýli (Lepidoptera)
Čeleď: píďalkovití (Geometridae)
Rod: drsnokřídlec (Biston)
Binomické jméno
Biston betularia
(Carl Linné, 1758)

Drsnokřídlec březový (Biston betularia) je motýl z čeledi píďalkovitých, který se pro změnu svého zbarvení v průběhu průmyslové revoluce stal předkládaným důkazem evoluce živých organismů. Toto přebarvení motýla bylo způsobeno vymizením lišejníků z kůry stromů v oblastech se silným znečištěním ovzduší, na které se drsnokřídlec schovával před ptačími predátory. Jelikož byl bíločerný drsnokřídlec lépe viditelný, došlo k přizpůsobení se změně prostředí vlivem selektivního výběru a začala se zde vyskytovat nejčastěji nebo výhradně zbarvená černá forma zvaná carbonaria.[1]

Drsnokřídlec březový je mohutný motýl, který se řadí mezi největší zástupce píďalek obývající Evropu.[2] Světlá forma dospělého motýla má bílé zbarvení s jemně černým tečkováním a čárkováním, které připomíná smíchanou sůl s pepřem.[3] Oproti tomu tmavé populace jsou zcela černé, dříve obývaly jen oblasti měst se silným znečištěním, nyní se ale pravděpodobně šíří i do světlejších populací. V důsledku zlepšení stavu ovzduší a poklesu tmavého spadu v okolí měst se začíná pozorovat, že výskyt tmavé varianty tzv. carbonaria dramaticky opět klesá. Někteří biologové dokonce zastávají stanovisko, že tato forma během několika desetiletí vymizí.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh popsal v roce 1758 švédský přírodovědec Carl Linné.[5]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Amphidasis betularia
  • Biston betularius (Linnaeus, 1758)
  • Phalaena betularia (Linnaeus, 1758)[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vajíčko[editovat | editovat zdroj]

Samička po oplodnění snáší asi 2000 vajíček bledě zelené barvy o velikosti přibližně 1 mm do štěrbin v kůře za pomoci kladélka.

Housenka[editovat | editovat zdroj]

Housenky pro zmatení predátorů jsou podobné větvičkám stromů, na kterých žijí a to buď v hnědé či zelené variantě

Housenky se na první pohled podobají větvičkám stromů, což je chrání před zpozorováním predátory. Na hlavě vybíhají zřetelné rohy a na 5. článku zadečku jsou výrazné hrboly.[1] Jsou většinou hnědé, žlutohnědé až šedé se žlutými skvrnami na bocích.[2] Dýchací otvory housenky mají červenou barvu.[2]

Housenky se vyskytují od července do srpna,[1] jiný zdroj uvádí od července do října,[2] ale jsou aktivní pouze v noci, jelikož přes den imitují větvičky a jsou zcela nehybné. V případě nebezpečí se housenka pustí větvičky, na které se nachází, a spadne na zem.[1] Většinou je možné je pozorovat na bříze, dubu, vrbě, topolu, jasanu, trnce a dalších dřevinách.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Housenky jsou polyfágní,[6] požírají listy různých dřevin jako je bříza, jasan, dub, vrba, jilm, trnka, hrušeň, maliník, tužebník, pelyněk, chmel.[1]

Kukla[editovat | editovat zdroj]

Před zakuklením se housenka se ze z dřeviny přesune na zem, kde se zavrtá do země a zde se přemění na řídkou tmavohnědou kuklu.[2] Kukla následně přezimovává[1] a na jaře se z ní líhne nová generace motýlů.

Dospělec[editovat | editovat zdroj]

Dvojice dospělců na kůře stromu

Dospělý motýl má délku předního křídla 2 až 3 cm s robustním tělem.[1] Nicméně jiný zdroj uvádí rozpětí předního křídla mezi 18 až 35 mm.[2] Mezi samcem a samičkou existuje diformismus, který se projevuje tím, že samec má hřebenitá tykadla na hlavě[1] a taktéž velikostí, jelikož sameček je vždycky menší než samička.[2] Nominantní zbarvení předního křídla je bílá až krémově bílá s černými tečkami a pruhy, které na předním okraji křídla splývají a dávají tak vzniku větších skvrn.[2] Na zadních křídlech jsou viditelné klikaté příčky.[2] Nicméně vlivem změny prostředí, ve kterém motýli žili, došlo u nich k selekci genů a vzniku zcela černé formy, která jim umožňuje lepší maskování v oblastech bez lišejníků.[2] Tento jev, kdy dochází ke změně zbarvení v reakci na změny prostředí způsobené člověkem, se nazývá industriální melanismus.[2] Dospělý motýl je v přírodě pozorován od poloviny května do července.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Motýl se vyskytuje v Evropě až do oblastí střední Skandinávie a jižního Finska, v Asii až k Japonsku[1] od nížin až po podhůří hor.[2] Obývá světlé listnaté lesy, vřesoviště, oblasti lužních lesů a pobřežních vod, ale přizpůsobil se také zahradám či stromořadím.[6] Vyskytuje se ve dvou generacích v nížinách v období mezi květnem až červencem, kdežto ve vyšších nadmořských výškách se objevuje pouze jedna generace aktivní mezi červnem až červencem.

Tmavá forma dospělce v přírodě

Dříve byla obecně rozšířená světlá forma motýla, ale vlivem selekce tmavých genů ve znečištěných městech, se na těchto lokalitách pevně usadila tmavá populace, která zcela nahradila populaci světlou. V současnosti tmavá populace proniká i do oblastí, které jsou zdánlivě nezasažené znečištěním ovzduší a nenachází se přímo v okolí měst.[7] Se zlepšováním stavu ovzduší došlo ke změně krajiny, čemuž se opět začal drsnokřídlec přizpůsobovat okolí a stavy tmavé formy čelí poklesu. Objevuje se i názor, že tmavá forma by tak mohla během několika desetiletí opět vymizet.[4]

Chování[editovat | editovat zdroj]

V nočních hodinách jsou drsnokřídlovci pozorováni létající v okolí lamp či jiných světelných zdrojů.[8]

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Evoluce drsnokřídlece březového.
Světlá forma drsnokřídlovce
Nově vzniklá černá forma

Drsnokřídlec březový je označován za ukázku přizpůsobování druhu na změnu životního prostředí, ve kterém musí žít. Před začátkem průmyslové revoluce se v Anglii nacházely populace drsnokřídlece, které byly bílo-černé až bílé. Tito jedinci se před dravci schovávali na kůru stromů porostlou tehdy hojnými lišejníky. Jelikož ale s nástupem průmyslové revoluce se začalo zhoršovat ovzduší, docházelo k úhynu lišejníku.[1] To mělo za následek, že kůra stromů byla tmavší a jedinci drsnokřídlovce byly snadněji pozorovatelní a tudíž snazší kořistí[1] pro hmyzožravé ptáky.[3] Následkem toho se v populaci začali objevovat zcela černí jedinci, kteří záhy zcela převládli a vytlačili světlé jedince, což bylo způsobeno přirozenou selekcí genů, kdy tmavší jedinci měli větší šanci na přežití a tedy i rozmnožení.[3] Tato změna byla poprvé popsána v roce 1848 v okolí anglického města Manchesteru a již v roce 1895 představovala nová tmavá forma až 98 % celé populace.[3] Vznikla tak nová forma zvaná carbonaria a tato změna je ukazována jako typický příklad industriálního melanizmu.[1] Černí jedinci byli však pozorováni, ač velice zřídka, i před průmyslovou revolucí.[9]

Vysvětlení toho, proč došlo k nárůstu tmavé populace a nahrazení světlejších jedinců, přinesl v 50. letech 20. století britský genetik Bernard Kettlewell, který zkoumal populace a úspěšnost přežití různých forem tohoto druhu.[10] Nicméně nově se objevují názory, že změna zbarvení nebyla výsledkem pouze působení průmyslových exhalací, ale že se na přebarvení podílelo více faktorů.[6]

Ekologické vztahy[editovat | editovat zdroj]

Predátoři[editovat | editovat zdroj]

Drsnokřídlec březový je loven hmyzožravým ptactvem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m REICHHOLFOVÁ-RIEHMOVÁ, Helgard. Motýli. Překlad František Krampl; ilustrace Fritz Wendler. Praha : Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1366-4. S. 232.  
  2. a b c d e f g h i j k l m Hrabák, strana 120.
  3. a b c d HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. Praha : Státní zemědělské nakladatelství; Státní pedagogické nakladatelství, 1985. S. 13.  
  4. a b MILLER, Ken. The Peppered Moth - An Update [online]. [cit. 2010-09-16]. Dostupné online.  
  5. a b Biolib.cz - drsnokřídlec březový [online]. [cit. 2010-09-16]. Dostupné online.  
  6. a b c Abality.com - Drsnokřídlec březový [online]. [cit. 2010-09-16]. Dostupné online.  
  7. Hrabák, strana 14
  8. Rozmanité píďalky - Drsnokřídlec březový (Biston Betularius) [online]. floranazahrade.cz, [cit. 2010-09-16]. Dostupné online.  
  9. The Peppered Moth [online]. utm.edu, [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KLAPPENBACH, Laura. London's Peppered Moths [online]. About.com, [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. Praha : Státní zemědělské nakladatelství; Státní pedagogické nakladatelství, 1985.
  • REICHHOLFOVÁ-RIEHMOVÁ, Helgard. Motýli. Překlad František Krampl; ilustrace Fritz Wendler. Praha : Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1366-4. S. 232.