Drahomír Vaňura
Drahomír Vaňura | |
---|---|
Narození | 8. března 1915 Moravské Bránice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 2. listopadu 1944 (ve věku 29 let) poblíž osady Bahníky Slovenský štát |
Národnost | Češi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Drahomír Vaňura (8. března 1915, Moravské Bránice – 2. listopadu 1944[1] poblíž osady Bahníky) byl československý voják a příslušník výsadku Manganese.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 8. března v Moravských Bránicích. Otec Jan pracoval u dráhy, matka Anna, rozená Chrástová byla v domácnosti. Měl dva bratry. Obecnou školu a čtyři třídy gymnázia absolvoval ve Zvolenu. Poté se v Novém Mestě nad Váhom vyučil elektromontérem. Maturitu získal v roce 1939 na Vyšší elektrotechnické průmyslové škole v Bratislavě. Po návratu do Čech pracoval jako montér a později jako úředník u ČSD. Vojenskou službu nevykonal z důvodu udělení studijního volna.
V exilu[editovat | editovat zdroj]
21. prosince 1939 se z Brna přes Maďarsko, Turecko, Sýrii a Bejrút dostal do Francie. Po prezentaci byl zařazen k telegrafnímu praporu. Bojů o Francii se nezúčastnil. 7. července 1940 se dostal do Anglie a byl zařazen ke štábní rotě a později přeložen k telegrafní. Absolvoval školu pro důstojníky a 28. října 1942 povýšen na svobodníka aspiranta. Začátkem roku 1943 byl zařazen do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 8. ledna 1943 do 10. dubna 1944 absolvoval základní sabotážní kurz, parakurz a speciální radiovou přípravu. Výcvik dále pokračoval v přípravě na civilní zaměstnání, konspiračním cvičením a již v hodnosti četaře aspiranta absolvoval pokračovací parakurz, spojovací cvičení a kurz práce s Eurikou a S-Phone. Výcvik zakončil opakovacím parakurzem. 2. května 1944 se s ostatními příslušníky své skupiny přesunul do Itálie.
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Dne 10. června 1944 po půlnoci byl s ostatními příslušníky skupiny vysazen poblíž Veľkých Uherců. Skupině se s obtížemi podařilo nalézt napojení na odboj (určitou dobu se ukrýval v Bratislavě) a dostat se do štábu pro přípravu SNP. Byl podřízen kpt. Krátkému a pracoval jako telegrafista. Po potlačení povstání společně s ostatními 28. října 1944 ustoupil na Donovaly. 2. listopadu byl poblíž obce Bahníky zastřelen příslušníky německých jednotek, kterými byl předcházející den při zátahu zajat.
Po válce[editovat | editovat zdroj]
Jeho tělo bylo 20. září 1945 exhumováno a 28. září 1945 pohřbeno s vojenskými poctami na hřbitově v Brně. 1. prosince 1945 byl in memoriam povýšen do hodnosti podporučíka spojovacích vojsk a dále na poručíka spojovacích vojsk. 18. července 1948 byl in memoriam povýšen do hodnosti nadporučíka spojovacích vojsk.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
- 1945 – Československý válečný kříž 1939
- 1945 – Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
- 1948 – The Commendation for Brave Conduct[2] (Spojené království)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Příslušníci výsadků do Slovenského státu
- Telegrafisté
- Osobnosti Slovenského národního povstání
- Oběti nacistického Německa
- Popravení zastřelením
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Pamětní medaile československé armády v zahraničí
- Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem
- Narození 8. března
- Narození v roce 1915
- Narození v Moravských Bránicích
- Úmrtí 2. listopadu
- Úmrtí v roce 1944
- Úmrtí v Banskobystrickém kraji
- Pohřbení v Brně