Dragiša Brašovan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dragiša Brašovan (srbsky: Драгиша Брашован; 25. května 18876. října 1965) byl srbský architekt, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších architektů první poloviny 20. století v bývalé Jugoslávii.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Základní a střední školu vystudoval Brašovan v rodném Vršaci. Později studoval v Budapešti, kde studia zakončil v roce 1912 a inhed poté začal i v maďarské metropoli také pracovat. Krátce také působil i v Sarajevu. Po skončení první světové války se vrátil do vlasti; několik let pracoval jako městský architekt ve Velkém Bečkereku. Jeho velkou slávu mu přinesl jugoslávský pavilon pro světovou výstavu v Barceloně v roce 1929. V témže roce také vstoupil do společnosti moderních architektů. V 30. letech Brašovan žil a působil v Bělehradě.

V období po druhé světové válce se Brašovan věnoval rozvoji architektury, která měla být "socialistická podle obsahu a lidová ve své formě". Navrhl několik dělnických kolonií, které vyrostly v Zvorniku, Tuzle a Jagodině a také celou řadu železničních stanic, které byly vystavěny při obnově dráhy v západním Srbsku.

Projekty[editovat | editovat zdroj]

Mezi budovy, které byly zrealizovány podle jeho návrhu patří např. budova státní tiskárny (dnes Budova BIGZ) - 1941, budova Dunajské bánoviny - 1939, zrenjaninská sokolovna, velitelství letectva v Zemunu - 1953, bělehradský hotel Metropol a další.

Poslední objekt, který Dragiša Brašovan ve svém životě navrhl, je ústřední novosadská pošta, která se svým symetrickým průčelím představuje jednu z dominant města.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]