Downův syndrom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Downův syndrom
Ilustrace obličejových rysů u Downova syndromu
Ilustrace obličejových rysů u Downova syndromu
Klasifikace
MKN-10Q90.
Statistické údaje – obě pohlaví[1]
Incidence5,4 miliónů (0,1 %)
Mortalita26 500 (2015)[2]
Klinický obraz
Příčiny nebo
rizikové faktory		Vyšší věk matky, předchozí postižené dítě[3][4]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Downův syndrom, známý také jako trizomie 21, je genetická porucha způsobená přítomností celé třetí kopie 21. chromozomu nebo jeho části.[5] Obvykle je spojena s opožděným tělesným růstem, lehkým až středně těžkým mentálním postižením a charakteristickými rysy obličeje.[1] Průměrný inteligenční kvocient mladého dospělého člověka s Downovým syndromem je 50, což odpovídá mentálním schopnostem osmiletého nebo devítiletého dítěte, ale tato hodnota se může značně lišit.[6]

Chromozomální sady rodiče postiženého jedince jsou obvykle geneticky normální.[7] Pravděpodobnost výskytu se zvyšuje z méně než 0,1 % u dvacetiletých matek na 3 % u matek ve věku 45 let.[3] Předpokládá se, že přídatný chromozom vzniká náhodně (vlivem nové mutace), není znám vliv chování rodičů nebo vliv faktorů prostředí, který by zvyšoval pravděpodobnost výskytu tohoto onemocnění.[8] Downův syndrom lze identifikovat během těhotenství prenatálním screeningem s následným diagnostickým vyšetřením nebo po narození přímým pozorováním a genetickým vyšetřením.[9] Od zavedení screeningu se většina těhotenství s Downovým syndromem na základě rozhodnutí rodičů ukončuje umělým potratem.[10][11]

Downův syndrom nelze vyléčit.[12] Bylo prokázáno, že vzdělávání a správná péče zlepšují kvalitu života.[13] Některé děti s Downovým syndromem se vzdělávají v běžných školních třídách, zatímco ostatní vyžadují specializovanější vzdělávání.[14] Někteří jedinci s Downovým syndromem dokončí střední školu a několik z nich absolvuje terciární vzdělávání.[15] V dospělosti vykonává ve Spojených státech amerických asi 20 % osob s Downovým syndromem výdělečnou činnost,[16] přičemž mnoho z nich vyžaduje chráněné pracovní prostředí.[14] Často potřebují podporu ve finančních a právních záležitostech.[17] Průměrná délka života se v rozvinutých zemích pohybuje kolem 50 až 60 let při zajištění řádné zdravotní péče.[6][18] Po celý život se doporučují pravidelné lékařské prohlídky.[19]

Downův syndrom je jednou z nejčastějších chromozomových abnormalit člověka.[6] Vyskytuje se přibližně u 1 z 1 000 dětí narozených každý rok,[1] v České republice asi u 0,4 z 1000 živě narozených dětí.[20] V roce 2015 se Downův syndrom vyskytoval u 5,4 milionu osob na celém světě a měl za následek 27 000 úmrtí, což je méně než 43 000 úmrtí v roce 1990.[2][21][22] Je pojmenován po britském lékaři Johnu Langdonu Downovi, který tento syndrom popsal v roce 1866.[23] Některé aspekty tohoto onemocnění popsali již dříve francouzský psychiatr Jean-Étienne Dominique Esquirol v roce 1838 a francouzský lékař Édouard Séguin v roce 1844.[24] Genetická příčina Downova syndromu byla objevena v roce 1959.[23]

Příznaky a symptomy[editovat | editovat zdroj]

Chlapec s Downovým syndromem používá akumulátorovou vrtačku k sestavení knihovny.
An eight-year-old boy
Osmiletý chlapec s Downovým syndromem

Osoby s Downovým syndromem jsou téměř vždy tělesně a mentálně postiženi[25] a v dospělosti jsou jejich mentální schopnosti obvykle podobné jako u osmiletých nebo devítiletých dětí.[6] Mají také obvykle špatnou funkci imunitního systému a zpravidla dosahují vývojových milníků v pozdějším věku. Mají zvýšené riziko řady dalších zdravotních problémů, včetně vrozené srdeční vady, epilepsie, leukémie, onemocnění štítné žlázy a duševních poruch.[23]

Charakteristika Procento Charakteristika Procento
Mentální postižení 99 % [26] Abnormální zuby 60 % [27]
Nedostatečný růst 90 % [28] Šikmé oči 60 % [29]
Pupeční kýla 90 % [30] Zkrácené ruce 60 % [31]
Zvýšená kůže na zadní straně krku 80 % [23] Krátký krk 60 % [31]
Nízký svalový tonus 80 % [32] Obstrukční spánková apnoe 60 % [23]
Úzké patro úst 76 % [31] Abnormálně ohnuté konečky prstů (klinodaktylie) 57 % [29]
Plochá hlava 75 % [29] Brushfieldovy skvrny na duhovce 56 % [29]
Zvýšená volnost vazů 75 % [29] Abnormální dlaňové rýhy (Simianská rýha) 53 % [29]
Proporcionálně velký jazyk[33] 75 % [34] Vyčnívající jazyk 47 % [31]
Abnormální vnější uši 70 % [23] Vrozená srdeční choroba 40 % [31]
Zploštělý nos 68 % [29] Strabismus ~ 35 % [1]
Oddělení prvního a druhého prstu 68 % [31] Nesestouplá varlata 20 % [35]

Vzhledové a muskuloskeletální[editovat | editovat zdroj]

Nohy chlapce s Downovým syndromem, na kterých je vidět výrazná sandálová mezera (rozšížený prostor mezi palcem na noze a druhým prstem).

Lidé s Downovým syndromem mohou mít některé nebo všechny tyto tělesné znaky: malou bradu, šikmé oči, špatný svalový tonus, široký nos s plochým kořenem, nízko posazené uši, abnormální rýhu na dlani a vyčnívající jazyk v důsledku malých úst a relativně širokého jazyka.[34][36] Tyto změny dýchacích cest mohou vést k obstrukční spánkové apnoi přibližně u poloviny osob s Downovým syndromem.[23] Mezi další časté znaky patří: plochý a široký obličej,[34] krátký krk, nadměrná ohebnost kloubů, rozšířený prostor mezi palcem na noze a druhým prstem (tzv. sandálová mezera), abnormální vzory vedlejších dlaňových rýh na konečcích prstů a krátké prsty.[31][34] Nestabilita atlantoaxiálního kloubu se vyskytuje asi u 20 % a může vést u 1–2 % osob k poranění míchy u 1–2 %.[6][37] K nestabilitě kyčle může dochází v 1–7% případů a vzácně může docházet i k neúrazovému vykloubení kyčle. [38]

Růst je pomalejší, což vede k tomu, že dospělí mají tendenci k nízkému vzrůstu – průměrná výška mužů je 154 cm a žen 142 cm.[39] U jedinců s Downovým syndromem se s věkem zvyšuje riziko obezity.[23] Vzhledem k těmto odchylkám jsou vypracovány růstové grafy speciálně pro děti s Downovým syndromem.[23]

Neurologické[editovat | editovat zdroj]

Downův syndrom je příčinou asi třetiny případů mentálního postižení.[29] Mnoho vývojových milníků je opožděno, přičemž schopnost lézt se obvykle objevuje kolem 8 měsíců, nikoliv kolem 5 měsíců, a schopnost samostatné chůze se obvykle objevuje kolem 21 měsíce, nikoliv ve 14. měsíci.[40]

Většina jedinců s Downovým syndromem má lehké (IQ: 50–69) nebo středně těžké (IQ: 35–50) mentální postižení, někteří jedinci mají těžké obtíže (IQ: 20–35).[1][41] Osoby s tzv. mozaikovým Downovým syndromem (postižení pouze některých populací buněk v těle jedince) mají obvykle IQ o 10–30 bodů vyšší.[42]

Obvykle lidé s Downovým syndromem řeči dobře rozumí ale mají zhoršené schopnosti vyjadřování se.[23][41] Celkem 10 až 45 % z nich buď koktá, nebo mluví rychle a nepravidelně, takže je obtížné jim porozumět.[43]

Obvykle si poměrně dobře poradí se sociálními dovednostmi.[23] Problémy s chováním nebývají tak velkým problémem jako u jiných syndromů spojených s mentálním postižením.[41] U dětí s Downovým syndromem se duševní onemocnění vyskytuje téměř ve 30 %, autismus u 5–10 %.[37] Lidé s Downovým syndromem prožívají širokou škálu emocí.[44] I když jsou lidé s Downovým syndromem obecně šťastní,[45] v rané dospělosti se mohou objevit příznaky deprese a úzkosti.[6]

Děti a dospělí s Downovým syndromem mají zvýšené riziko epileptických záchvatů, které se vyskytuje u 5–10 % dětí a až u 50 % dospělých,[6] včetně zvýšeného rizika specifického typu záchvatů zvaných infantilní křeče.[23] Alzheimerova choroba postihuje okolo 15 % jedinců ve věku 40 let,[46] po dosažení 60 let toto riziko stoupá na 50–70 %.[47]

Smyslové[editovat | editovat zdroj]

Brushfieldové skvrny, viditelné na duhovkách dítěte s Downovým syndromem

Poruchy sluchu a zraku se vyskytují u více než poloviny osob s Downovým syndromem.[23] Zrakové vady se vyskytují u 38 až 80 % osob.[1] U 20 až 50 % osob se vyskytuje strabismus, při kterém se obě oči nepohybují společně.[1] Celkem 15 % osob má šedý zákal[37] a může se vyskytnout již od narození.[1] Častější je také keratokonus (tenká, kuželovitá rohovka)[6] a zvýšený oční tlak,[1] stejně jako refrakční vady vyžadující brýle nebo kontaktní čočky.[6] Brushfieldovy skvrny (malé bílé nebo šedohnědé skvrny na vnější části duhovky) se vyskytují u 38 až 85 % jedinců.[1]

Problémy se sluchem se vyskytují u 50–90 % dětí s Downovým syndromem,[48] což je často důsledek zánětu středního ucha, který se vyskytuje u 50–70 %.[37] Ušní infekce často začínají v prvním roce života a jsou částečně způsobeny špatnou funkcí Eustachovy trubice.[49][50] Nadměrné množství ušního mazu může také způsobit ztrátu sluchu v důsledku ucpání zevního zvukovodu.[6] I mírná ztráta sluchu může mít negativní důsledky pro řeč, porozumění jazyku a učení.[1][50] Je důležité vyloučit ztrátu sluchu jako faktor zhoršení sociálních a kognitivních schopností.[51] Věkem podmíněná ztráta sluchu se vyskytuje v mnohem ranějším věku než u zdravé populace a postihuje 10–70 % osob s Downovým syndromem.[6]

Srdce[editovat | editovat zdroj]

Míra vrozených srdečních vad u novorozenců s Downovým syndromem se pohybuje kolem 40%.[31] Z těch, kteří mají srdeční onemocnění, má asi 80 % defekt atrioventrikulárního septa nebo defekt komorového septa, přičemž první z nich je běžnější. S věkem stoupají obtíže s mitrální chlopní se, a to i u jedinců bez srdečních vad při narození.[6] Mezi další vrozené srdeční vady patří Fallotova tetralogie a otevřená Botallova dučej.[49] Lidé s Downovým syndromem mají nižší riziko kornatění tepen.[6]

Nádorová onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli se celkové riziko nádorových onemocnění u Downova syndromu nemění,[52] riziko nádorových onemocněních varlat a některých krevních nádorů, včetně akutní lymfoblastické leukemie (ALL) a akutní megakaryoblastické leukemie (typ akutní myeloidní leukémie), se zvyšuje.[6]

Nádorová onemocnění krevní řady[editovat | editovat zdroj]

U dětí s Downovým syndromem se leukémie vyskytuje 10 až 15krát častěji.[23] Zejména akutní lymfoblastická leukémie je 20krát častější a megakaryoblastická forma akutní myeloidní leukémie je 500krát častější.[53] Akutní megakaryoblastická leukemie (AMKL) je leukemie megakaryoblastů, prekurzorových buněk megakaryocytů, které tvoří krevní destičky.[53] Celkem 1 až 3 % všech případů ALL u dětí tvoří akutní lymfoblastická leukemie spojená s Downovým syndromem. Nejčastěji se vyskytuje u dětí starších devíti let nebo s počtem bílých krvinek vyšším než 50 000 na mikrolitr a je vzácná u dětí mladších jednoho roku. ALL spojená s Downovým syndromem má obvykle horší výsledky než jiné případy ALL u lidí bez Downova syndromu.[54][55]

U Downova syndromu AMKL obvykle předchází přechodná myeloproliferativní choroba (PMD), porucha tvorby krvinek, při níž se nenádorové megakaryoblasty s mutací v genu GATA1 rychle dělí v pozdějším období těhotenství.[53][56] Tento stav postihuje 3–10 % dětí s Downovým syndromem.[53] Ačkoli často spontánně odezní do tří měsíců po narození, může způsobit závažné krevní, jaterní nebo jiné komplikace.[57] Asi v 10 % případů PMD během tří měsíců až pěti let po odeznění přejde v AMKL.[53][57][58]

Dálší nádorová onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Lidé s Downovým syndromem mají nižší riziko všech hlavních pevných nádorů, včetně nádorů plic, prsu a děložního čípku, přičemž nejnižší relativní míra se vyskytuje u osob ve věku 50 let a starších.[59] Toto nízké riziko je pravděpodobně způsobeno zvýšenou expresí tumor supresorových genů přítomných na chromozomu 21.[60][61] Jednou z výjimek jsou nádory zárodečných buněk varlat, která se u osob s Downovým syndromem vyskytují ve vyšší míře.[59]

Endokrinní[editovat | editovat zdroj]

Problémy se štítnou žlázou se vyskytují u 20–50 % jedinců s Downovým syndromem.[6][23] Snížená funkce štítné žlázy je nejčastější formou, vyskytuje se téměř u poloviny všech jedinců.[6] Problémy se štítnou žlázou mohou být způsobeny špatnou nebo nefunkční štítnou žlázou při narození (tzv. vrozená hypotyreóza), která se vyskytuje v 1 %[37] nebo se mohou vyvinout později v důsledku napadení štítné žlázy imunitním systémem, což má za následek Gravesovu chorobu nebo autoimunitní hypotyreózu.[62] Častější je také diabetes mellitus 1. typu.[6]

Gastrointestinální[editovat | editovat zdroj]

Zácpa se vyskytuje téměř u poloviny lidí s Downovým syndromem a může vést ke změnám chování.[23] Jednou z možných příčin je Hirschsprungova choroba, která se vyskytuje u 2–15 % lidí a je způsobena nedostatkem nervových buněk ovládajících tlusté střevo.[63] Mezi další časté vrozené problémy patří atrézie dvanáctníku, pylorostenóza, Meckelův divertikl a imperforátní řitní otvor.[49] Celiakií trpí asi 7–20 % jedinců[6][23] a častější je také gastroezofageální reflux.[49]

Zuby[editovat | editovat zdroj]

Lidé s Downovým syndromem bývají náchylnější k zánětům dásní a k časným, závažným parodontálním onemocněním, nekrotizující ulcerózní gingivitidě a časné ztrátě zubů, zejména dolních předních zubů.[64][65] Ačkoli k tomu přispívá plak a špatná ústní hygiena, závažnost těchto parodontálních onemocnění nelze vysvětlit pouze vnějšími faktory.[65] Výzkumy naznačují, že závažnost je pravděpodobně důsledkem oslabeného imunitního systému.[65][66] Oslabený imunitní systém také přispívá ke zvýšenému výskytu kvasinkových infekcí v ústech (způsobených kvasinkou Candida albicans).[66]

Lidé s Downovým syndromem mají také tendenci mít zásaditější sliny, což vede k větší odolnosti vůči zubnímu kazu, a to navzdory sníženému množství slin,[67] méně účinným hygienickým návykům v ústní dutině a vyššímu indexu zubního plaku.[64][66][68][69]

Častější je také vyšší míra opotřebení zubů a bruxismus.[66] Mezi další časté orální projevy Downova syndromu patří zvětšený hypotonický jazyk, okoralé a hypotonické rty, dýchání ústy, úzké patro s přeplněnými zuby, malokluze III. třídy s nedostatečně vyvinutou horní čelistí a zadním zkříženým skusem, opožděná exfoliace mléčných zubů a opožděné prořezávání zubů dospělých, kratší kořeny na zubech a často chybějící a deformované (obvykle menší) zuby.[64][66][68][69] Mezi méně časté projevy patří rozštěp rtu a patra a hypokalcifikace skloviny (20% prevalence).[69]

U lidí s Downovým syndromem se často vyskytuje prodloužení dřeňové dutiny (taurodontismus).[70][71]

Plodnost[editovat | editovat zdroj]

Muži s Downovým syndromem obvykle nejsou otci dětí, zatímco u žen je míra plodnosti nižší než u osob bez postižení.[72] Odhaduje se, že plodných je 30–50 % žen.[73] Menopauza obvykle nastává v dřívějším věku.[6] Předpokládá se, že nízká plodnost u mužů je způsobena problémy s vývojem spermií; může však také souviset s tím, že nejsou sexuálně aktivní.[72] Od roku 2006 byly zaznamenány tři případy, kdy muži s Downovým syndromem byli otci dětí, a 26 případů, kdy děti měly ženy.[72] Bez asistované reprodukce bude mít přibližně polovina dětí osob s Downovým syndromem také tento syndrom.[72][74]

Příčina[editovat | editovat zdroj]

Karyotyp pro trizomii Downova syndromu: všimněte si tří kopií chromozomu 21.

Downův syndrom je způsoben přítomností tří kopií genů na chromozomu 21 namísto obvyklých dvou.[5][75] Rodiče postiženého jedince jsou obvykle geneticky normální.[29] Ti, kteří mají jedno dítě s Downovým syndromem, mají asi 1% riziko, že budou mít druhé dítě s tímto syndromem, pokud se potvrdí, že oba rodiče mají normální karyotyp.[73]

Nadbytečný počet chromozomů může vzniknout několika různými způsoby. Nejčastější příčinou (asi 92–95 % případů) je kompletní kopie chromozomu 21 navíc, což vede k trizomii 21.[74][76] V 1,0 až 2,5 % případů jsou některé buňky v těle normální a jiné mají trizomii 21, což se nazývá mozaikový Downův syndrom.[73][77] Mezi další běžné mechanismy, které mohou vést ke vzniku Downova syndromu, patří: Robertsonova translokace, izochromozom nebo prstencový chromozom. Ty obsahují dodatečný materiál z chromozomu 21 a vyskytují se asi ve 2,5 % případů.[23][73] Izochromozom vzniká, když se dvě dlouhá ramena chromozomu oddělí společně, místo aby se dlouhé a krátké rameno oddělilo společně během vývoje vajíčka nebo spermie.[74]

Trizomie 21[editovat | editovat zdroj]

Trisomie 21 (známá také pod karyotypem 47,XX,+21 u žen a 47,XY,+21 u mužů)[78] je způsobena selháním oddělení 21. chromozomu během vývoje vajíčka nebo spermie (nondisjunkce)[74], v důsledku čehož vzniká spermie nebo vajíčko s extra kopií 21. chromozomu; tato buňka má tedy 24 chromozomů. Po spojení s normální buňkou druhého rodiče má dítě 47 chromozomů se třemi kopiemi chromozomu 21.[5][74] Asi 88 % případů trizomie 21 je důsledkem neoddělení chromozomů u matky, 8 % důsledkem neoddělení u otce a 3 % po spojení vajíčka a spermie.[79]

Translokace[editovat | editovat zdroj]

Extra materiál chromozomu 21 může vzniknout také v důsledku Robertsonovy translokace ve 2–4 % případů.[73][80] V této situaci je dlouhé raménko chromozomu 21 připojeno k jinému chromozomu, často k chromozomu 14.[81] U mužů postižených Downovým syndromem to má za následek karyotyp 46XY,t(14q21q).[81][82] Může se jednat o novou mutaci nebo o mutaci již dříve přítomnou u jednoho z rodičů.[83] Rodič s takovou translokací je obvykle fyzicky i psychicky normální,[81] nicméně při produkci vajíček nebo spermií existuje vyšší pravděpodobnost vzniku reprodukčních buněk s nadbytečným materiálem chromozomu 21.[80] Výsledkem je 15% pravděpodobnost narození dítěte s Downovým syndromem, pokud je postižena matka, a méně než 5% pravděpodobnost, pokud je postižen otec.[83] Pravděpodobnost tohoto typu Downova syndromu nesouvisí s věkem matky.[81] Některé děti bez Downova syndromu mohou zdědit translokaci a mají vyšší pravděpodobnost, že budou mít vlastní děti s Downovým syndromem.[81] V takovém případě se někdy hovoří o familiárním Downově syndromu.[84]

Mechanismus[editovat | editovat zdroj]

Extra genetický materiál přítomný u Downova syndromu má za následek nadměrnou expresi části z 310 genů nacházejících se na chromozomu 21.[75] Tato nadměrná exprese se odhaduje na přibližně 50 %, což je způsobeno přítomností třetí kopie chromozomu.[73] Některé výzkumy naznačují, že kritická oblast Downova syndromu se nachází v pásmu 21q22.1-q22.3,[85] přičemž tato oblast zahrnuje geny pro amyloidový prekurzorový protein, superoxiddismutázu a pravděpodobně i protoonkogen ETS2.[86] Jiné výzkumy však tato zjištění nepotvrdily.[75] Předpokládá se také, že se na tom podílí microRNA.[87]

Demence, která se vyskytuje u Downova syndromu, je způsobena nadbytkem peptidu amyloidu beta produkovaného v mozku a je podobná Alzheimerově chorobě, která také zahrnuje nahromadění amyloidu beta.[88] Amyloid beta se zpracovává z amyloidového prekurzorového proteinu, jehož gen se nachází na chromozomu 21.[88] Senilní plaky a neurofibrilární spleti jsou přítomny téměř u všech do 35 let věku, i když demence nemusí být přítomna.[29] Osoby s Downovým syndromem také nemají normální počet lymfocytů a produkují méně protilátek, což přispívá ke zvýšenému riziku infekcí.[23]

Epigenetika[editovat | editovat zdroj]

Downův syndrom je spojen se zvýšeným rizikem mnoha chronických onemocnění, která jsou obvykle spojena s vyšším věkem, jako je Alzheimerova choroba. Zrychlené stárnutí naznačuje, že trizomie 21 zvyšuje biologické stáří tkání, ale molekulárních důkazů pro tuto hypotézu je málo. Podle biomarkeru stáří tkání známého jako epigenetické hodiny zvyšuje trizomie 21 stáří krevní a mozkové tkáně (v průměru o 6,6 roku).[89]

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Před narozením[editovat | editovat zdroj]

Pokud screeningové testy předpovídají vysoké riziko Downova syndromu, je k potvrzení diagnózy zapotřebí invazivnější diagnostický test (amniocentéza nebo odběr choriových klků).[90] Míra falešně pozitivních výsledků screeningu je přibližně 2–5 % (viz oddíl Screening níže).[91] Amniocentéza a odběr choriových klků jsou spolehlivější testy, ale zvyšují riziko potratu o 0,5 až 1 %.[92] Pokud je odběr choriových klků proveden před 10. týdnem, může se u potomků zvýšit riziko problémů s končetinami.[92] Riziko plynoucí ze zákroku je tím větší, čím dříve je proveden, proto se amniocentéza nedoporučuje před 15. týdnem těhotenství a odběr choriových klků před 10. týdnem těhotenství.[92]

Míra potratů[editovat | editovat zdroj]

Přibližně 92 % těhotenství s diagnózou Downova syndromu je v Evropě ukončeno.[11] Na Islandu a v Dánsku, kde je screening běžný, se proto téměř nevyskytují osoby s Downovým syndromem.[93] Ve Spojených státech amerických se míra ukončení těhotenství po stanovení diagnózy pohybuje kolem 75 %,[93] ale v závislosti na sledované populaci se pohybuje od 61 % do 93 %.[10] Míra je nižší u mladších žen a v průběhu času se snižuje.[10] Na otázku, zda by podstoupily ukončení těhotenství, pokud by byl jejich plod pozitivně testován, odpovědělo 23–33 % žen kladně, při dotazu na vysoce rizikové těhotné ženy odpovědělo 46–86 % žen kladně a při dotazu na ženy s pozitivním screeningem odpovědělo 89–97 % žen kladně.[94]

Po narození[editovat | editovat zdroj]

Diagnóza lze často tušit na základě fyzického vzhledu dítěte při narození.[37] K potvrzení diagnózy a zjištění, zda se jedná o translokaci, je nutná analýza chromozomů dítěte, která může pomoci určit riziko, že rodiče dítěte budou mít další děti s Downovým syndromem.[37] Rodiče si většinou přejí znát možnou diagnózu, jakmile je na ni vysloveno podezření, a nepřejí si lítost.[23]

Screening[editovat | editovat zdroj]

Pravidla doporučují, aby byl screening Downova syndromu nabízen všem těhotným ženám bez ohledu na věk.[90][95] Používá se řada testů s různou mírou přesnosti. Obvykle se používají v kombinaci, aby se zvýšila míra detekce.[23] Žádný z nich nemůže být definitivní, takže pokud je screening pozitivní, je k potvrzení diagnózy nutná amniocentéza nebo odběr choriových klků.[90] Screening v prvním i druhém trimestru je lepší než screening pouze v prvním trimestru.[90] Různé používané screeningové techniky jsou schopny zachytit 90–95 % případů, přičemž míra falešně pozitivních výsledků je 2–5 %.[91] Pokud se Downův syndrom vyskytuje u jednoho z 500 těhotenství a používaný test má 5% míru falešné pozitivity, znamená to, že z 26 žen, u nichž je screening pozitivní, se Downův syndrom potvrdí pouze u jedné.[91] Pokud má screeningový test 2% míru falešně pozitivních výsledků, znamená to, že jedna z jedenácti žen s pozitivním screeningovým testem má plod s Downovým syndromem.[91]

Screening v prvním a druhém trimestru[90]
Test Týden těhotenství při provedení Míra detekce Falešně pozitivní Popis
Kombinovaný test 10–13,5 týden 82–87 % 5 % Kromě krevních testů na volný nebo celkový beta-hCG a PAPP-A používá ultrazvuk k měření nuchální translucence
Čtyřnásobný test 15–20 týden 81 % 5 % Měří se alfa -fetoprotein mateřského séra, nekonjugovaný estriol, hCG a inhibin -A
Integrovaný test 15–20 týden 94–96 % 5 % Je kombinací čtyřnásobného testu, PAPP-A a NT
Fetální DNA bez buněk Od 10. týdne[96] 96–100 %[97] 0,3 %[98] Matce je odebrán vzorek krve venepunkcí a je odeslán na analýzu DNA.

Ultrazvuk[editovat | editovat zdroj]

Ke screeningu Downova syndromu lze použít ultrazvukové vyšetření. Mezi nálezy, které ukazují na zvýšené riziko, pokud jsou pozorovány ve 14. až 24. týdnu těhotenství, patří mimo jiné malá nebo žádná nosní kůstka, velké srdeční komory, tloušťka nuchální řasy a abnormální pravá podklíčková tepna.[99] Přítomnost nebo nepřítomnost mnoha markerů je proto přesnější.[100] Zvýšená nuchální translucence (NT) plodu ukazuje na zvýšené riziko Downova syndromu, přičemž zachycuje 75–80 % případů a v 6 % je falešně pozitivní.[101]

  • Ultrazvuk plodu s Downovým syndromem ukazující velký močový měchýř
    Ultrazvuk plodu s Downovým syndromem ukazující velký močový měchýř
  • Zvýšená NT a chybějící nosní kůstka u plodu v 11. týdnu s Downovým syndromem
    Zvýšená NT a chybějící nosní kůstka u plodu v 11. týdnu s Downovým syndromem

Krevní testy[editovat | editovat zdroj]

K předpovědi rizika Downova syndromu v prvním nebo druhém trimestru lze měřit několik krevních markerů.[91][102] Někdy se doporučuje testování v obou trimestrech a výsledky testů se často kombinují s výsledky ultrazvuku.[83] Ve druhém trimestru se často používají dva nebo tři testy v kombinaci se dvěma nebo třemi: α-fetoprotein, nekonjugovaný estriol, celkové hCG a volné βhCG, které odhalí asi 60–70 % případů.[97][103]

Testování krve matky na přítomnost DNA plodu se studuje a zdá se být slibné v prvním trimestru.[97][103] Mezinárodní společnost pro prenatální diagnostiku jej považuje za rozumnou možnost screeningu pro ty ženy, u jejichž těhotenství je vysoké riziko trizomie 21.[104] V prvním trimestru těhotenství byla zaznamenána přesnost 98,6 %.[23] K potvrzení výsledku screeningu je ještě nutné provést potvrzující vyšetření invazivními technikami (amniocentéza, CVS).[104]

Zvládání[editovat | editovat zdroj]

Úsilí, jako je intervence v raném dětství, screening běžných problémů, lékařské ošetření, je-li uvedeno, dobré rodinné prostředí a odborná příprava související s prací, může zlepšit vývoj dětí s Downovým syndromem.[13] Vzdělávání a vhodná péče mohou zlepšit kvalitu života.[105] Výchova dítěte s Downovým syndromem představuje pro rodiče více práce než výchova nepostiženého dítěte. Doporučuje se typické dětské očkování.[23]

Vyšetření zdraví[editovat | editovat zdroj]

Doporučené vyšetření
Testování Děti[106] Dospělí[6]
Sluch v 6 měsících, 12 měsících, pak ročně každých 3–5 let
T4 a TSH v 6 měsících, pak ročně
Oči v 6 měsících, pak ročně každých 3–5 let
Zuby ve 2 letech, pak každých 6 měsíců
Celiakie mezi 2. a 3. rokem věku,

nebo dříve, pokud se objeví příznaky

Polysomnografie 3 až 4 roky nebo dříve, pokud se objeví příznaky

obstrukční spánkové apnoe

Rentgen krku mezi 3 a 5 rokem

Řada zdravotnických organizací vydala doporučení pro screening osob s Downovým syndromem na určitá onemocnění,[106] který se doporučuje provádět systematicky.[23]

Při narození by všechny děti měly podstoupit vyšetření elektrokardiogram a ultrazvuk srdce.[23] Chirurgické řešení srdečních problémů může být nutné již ve stáří tři měsíce.[23] U mladých dospělých se mohou vyskytnout problémy se srdečními chlopněmi a další ultrazvukové vyšetření může být nutné u dospívajících a v časné dospělosti.[23] Vzhledem ke zvýšenému riziku rakoviny varlat se doporučuje každoroční kontrola varlat.[6]

Kognitivní vývoj[editovat | editovat zdroj]

Sluchadla nebo jiná zesilovací zařízení mohou být užitečná pro výuku jazyka u osob se ztrátou sluchu.[1] Užitečná může být i logopedická terapie, kterou se doporučuje zahájit kolem devátého měsíce věku.[23] Vzhledem k tomu, že osoby s Downovým syndromem mají obvykle dobrou koordinaci rukou a očí, může být možné učit se znakovou řeč.[41] Při komunikaci se často používají augmentativní a alternativní komunikační metody, jako je ukazování, řeč těla, předměty nebo obrázky.[107] Problémy s chováním a duševní onemocnění se obvykle řeší pomocí poradenství nebo léků.[37]

Užitečné mohou být vzdělávací programy pro předškoláky.[1] Děti školního věku s Downovým syndromem mohou mít prospěch z inkluzivního vzdělávání (kdy jsou žáci s odlišnými schopnostmi zařazeni do tříd se svými vrstevníky stejného věku), pokud jsou provedeny určité úpravy učebních osnov.[108] Důkazy, které by to potvrzovaly, však nejsou příliš silné.[109] Ve Spojených státech amerických zákon o vzdělávání osob se zdravotním postižením z roku 1975 vyžaduje, aby veřejné školy obecně umožnily docházku žáků s Downovým syndromem.[110]

Jedinci s Downovým syndromem se mohou lépe učit vizuálně. Kreslení může pomoci při rozvoji jazykových, řečových a čtenářských dovedností. Děti s Downovým syndromem mají stále ještě často potíže se stavbou věty a gramatikou, stejně jako s rozvojem schopnosti srozumitelně mluvit.[111] S kognitivním vývojem může pomoci několik typů rané terapie. Snaha o rozvoj motorických dovedností zahrnuje fyzikální terapii, logopedii a ergoterapii. Fyzikální terapie se zaměřuje zejména na rozvoj motoriky a na učení dětí interakci s okolím. Logopedická terapie může pomoci s přípravou na pozdější rozvoj řeči. A konečně ergoterapie může pomoci s dovednostmi potřebnými pro pozdější samostatnost.[112]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Často je zapotřebí tympanostomické trubičky[23] a často více než jedna sada v průběhu dětství.[48] Často se také provádí tonzilektomie, která pomáhá při spánkové apnoe a infekcích v krku.[23] Chirurgický zákrok však ne vždy řeší spánkovou apnoe a užitečný může být přístroj pro kontinuální pozitivní tlak v dýchacích cestách (CPAP).[48] Fyzikální terapie a účast na tělesné výchově může zlepšit motorické dovednosti.[113] Důkazy, které by to podporovaly u dospělých, však nejsou příliš dobré.[114]

Mělo by uvažovat o prevenci infekce respiračními syncytiálním virem (RSV) pomocí lidských monoklonálních protilátek, zejména u osob se srdečními problémy.[1] U osob, u nichž se rozvine demence, nejsou důkazy pro memantin,[115] donepezil,[116] rivastigmin[117] nebo galantamin.[118]

Jako jedna z možností, jak zlepšit vzhled, a tím i přijetí lidí s Downovým syndromem, se nabízí plastická chirurgie.[119] Byla také navržena jako způsob zlepšení řeči.[119] Důkazy však nepotvrzují významný rozdíl ani v jednom z těchto výsledků.[119] Plastická chirurgie u dětí s Downovým syndromem je neobvyklá[120] a nadále zůstává kontroverzní.[119] Americká Národní společnost pro Downův syndrom považuje za cíl vzájemný respekt a přijetí, nikoliv vzhled.[120]

U Downova syndromu se používá řada alternativních léčebných metod, které však nejsou dostatečně podloženy důkazy.[119] Patří mezi ně mimo jiné: změny stravy, masáže, terapie zvířat, chiropraxe a naturopatie.[119] Některé navrhované léčebné postupy mohou být i škodlivé.[73]

Prognóza[editovat | editovat zdroj]

Úmrtí v důsledku Downova syndromu na milion osob v roce 2012
     0
     1
     2
     3
     4
     5
     6
     7–8
     9–16

Ve Švédsku navštěvuje běžnou školu 5 až 15 % dětí s Downovým syndromem.[121] Některé z nich absolvují střední školu, většina však nikoliv.[122] Z těch, kteří s mentálním postižením ve Spojených státech amerických navštěvovali střední školu, jich ji absolvovalo asi 40 %.[123] Mnozí se naučí číst a psát a někteří jsou schopni vykonávat placenou práci.[122] V dospělosti vykonává ve Spojených státech amerických nějakou placenou práci asi 20 % z nich,.[124][125] ve Švédsku však má pravidelnou práci méně než 1 % z nich.[126] Mnozí jsou schopni žít částečně samostatně,[29] často však potřebují pomoc při vyřizování finančních, zdravotních a právních záležitostí.[37] Osoby s mozaikovým Downovým syndromem dosahují obvykle lepších výsledků.[127]

Jedinci s Downovým syndromem mají vyšší riziko předčasného úmrtí než běžná populace,[23] nejčastěji na srdeční problémy nebo infekce,[1][6] po zlepšení lékařské péče, zejména v případě srdečních a gastrointestinálních problémů, se průměrná délka života prodloužila.[1] Tato doba se zvýšila z 12 let v roce 1912[128] na 25 let v 80. letech 20. století[1] a v rozvinutých zemích na 50 až 60 let v nultých letech 21. století.[6][37] V současné době umírá v prvním roce života 4 až 12 % lidí,[57] přičemž pravděpodobnost dlouhodobého přežití je částečně dána přítomností srdečních problémů. U osob s vrozenými srdečními problémy se 60 % dožívá 10 let a 50 % 30 let,[29] u osob bez srdečních problémů se 10 let dožívá 85 % a 80 % 30 let,[29] přibližně 10 % se dožívá 70 let.[74] Národní společnost pro Downův syndrom poskytuje informace týkající se výchovy dítěte s Downovým syndromem.[129]

Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]

Riziko těhotenství s Downovým syndromem v závislosti na věku matky[130]

Downův syndrom je nejčastější chromozomální abnormalitou u lidí.[6] V celosvětovém měřítku se od roku 2010 Downův syndrom vyskytuje přibližně u 1 z 1 000 porodů[1] a má za následek přibližně 17 000 úmrtí.[131] Více dětí s Downovým syndromem se rodí v zemích, kde nejsou povoleny potraty, a v zemích, kde k těhotenství dochází častěji v pozdějším věku.[1] V České republice je tímto syndromem postiženo asi 0,36 z 1000 živě narozených dětí (v roce 2017 se celkem se narodilo 41 takto postižených dětí, pravděpodobnost je asi 1 ku 3200),[20] ve Spojených státech je to asi 1,4 z 1000 živě narozených dětí[132] a v Norsku 1,1 z 1000 živě narozených dětí. V 50. letech 20. století se ve Spojených státech amerických se vyskytl u 2 na 1000 živě narozených dětí, přičemž od té doby došlo k poklesu díky prenatálnímu screeningu a interrupcím. Počet těhotenství s Downovým syndromem je více než dvakrát vyšší, u mnoha z nich dochází ke spontánnímu potratu. Je příčinou 8 % všech vrozených vad.[1]

Věk matky ovlivňuje šanci na těhotenství s Downovým syndromem.[3] Ve věku 20 let je tato pravděpodobnost 1 ku 1 441, ve věku 30 let 1 ku 959, ve věku 40 let 1 ku 84 a ve věku 50 let 1 ku 44.[3] Přestože se pravděpodobnost zvyšuje s věkem matky, 70 % dětí s Downovým syndromem se rodí ženám ve věku 35 let a mladším, protože mladší lidé mají více dětí.[3] Vyšší věk otce je také rizikovým faktorem u žen starších 35 let, ale ne u žen mladších 35 let, a může částečně vysvětlovat nárůst rizika s věkem žen.[133]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Levitas a Reid se domnívají, že na tomto raném nizozemském obraze Klanění Ježíška je jako jeden z andělů zobrazena osoba s Downovým syndromem[134]

Anglický lékař John Langdon Down popsal Downův syndrom poprvé v roce 1862 a uznal jej za samostatný typ mentálního postižení, a znovu v šířeji publikované zprávě v roce 1866.[23][23][135][136] Édouard Séguin jej v roce 1844 popsal jako odlišný od kretenismu.[24][137] Ve 20. století se Downův syndrom stal nejrozpoznatelnější formou mentálního postižení.

Ve starověku bylo mnoho postižených dětí buď zabito, nebo opuštěno.[24] V červnu 2020 byl nalezen nejstarší výskyt Downova syndromu v genomických důkazech u kojence, který byl pohřben před rokem 3200 př. n. l. v dolmenu Poulnabrone v Irsku.[138] Vědci se domnívají, že Downův syndrom zobrazuje řada historických uměleckých děl, včetně keramiky z předkolumbovské kultury Tumaco-La Tolita v dnešní Kolumbii a Ekvádoru[139] a obrazu Uctívání Krista dítěte ze 16. století.[140][141]

Ve 20. století bylo mnoho jedinců s Downovým syndromem umístěno do ústavů, jen málo z přidružených zdravotních problémů bylo léčeno a většina lidí zemřela v dětství nebo v rané dospělosti. S nástupem eugenického hnutí zahájilo 33 z tehdejších 48 států USA a několik zemí programy nucené sterilizace jedinců s Downovým syndromem a srovnatelným stupněm postižení. Akce T4 v nacistickém Německu učinila z programu systematické nedobrovolné eutanazie veřejnou politiku.[142]

S objevem techniky karyotypizace v 50. letech 20. století bylo možné identifikovat abnormality počtu nebo tvaru chromozomů.[137] V roce 1959 Jérôme Lejeune oznámil objev, že Downův syndrom je důsledkem chromozomu navíc.[23] [128] Lejeunovo tvrzení o tomto objevu však bylo zpochybňováno[143] a v roce 2014 vědecká rada Francouzské federace lidské genetiky jednomyslně udělila svou Velkou cenu jeho kolegyni Marthe Gautierové za její podíl na tomto objevu.[144] K objevu došlo v laboratoři Raymonda Turpina v Hôpital Trousseau v Paříži ve Francii,[145] Jérôme Lejeune i Marthe Gautierová byli jejími studenty.[146]

V důsledku tohoto objevu se tento stav stal známým jako trizomie 21.[147] Ještě před objevem příčiny byl zaznamenán výskyt syndromu u všech ras, jeho souvislost s vyšším věkem matky a vzácnost jeho opakování. Lékařské texty předpokládaly, že je způsoben kombinací dědičných faktorů, které nebyly identifikovány. Jiné teorie se zaměřovaly na poranění utrpěná během porodu.[148]

Společnost a kultura[editovat | editovat zdroj]

Název[editovat | editovat zdroj]

John Langdon Down použil termín „mongoloidní“, protože se domníval, že děti s Downovým syndromem mají v obličeji podobnosti s dětmi Blumenbachovy mongoloidní rasy.[74][149] Domníval se, že existence Downova syndromu potvrzuje, že všechny národy jsou geneticky příbuzné.[150] V padesátých letech 20. století s objevem základní příčiny, která souvisela s chromozomy, vzrostly obavy z rasového původu názvu.[151]

V roce 1961 skupina devatenácti vědců navrhla, že „mongolismus“ má „zavádějící konotace“ a stal se „trapným termínem“.[152][153] Světová zdravotnická organizace (WHO) tento termín v roce 1965 na žádost delegace Mongolské lidové republiky vypustila.[152] Zatímco termín mongoloidní (také mongolismus, mongolská imbecilita nebo idiocie) se používal až do počátku 80. let 20. století, je nyní považován za nepřijatelný a již se běžně nepoužívá.[152][154]

Etika[editovat | editovat zdroj]

Otec se synem, který má Downův syndrom

Většina porodníků tvrdí, že nenabízet screening Downova syndromu je neetické.[155] Jelikož se jedná o medicínsky odůvodněný postup, na základě informovaného souhlasu by o něm lidé měli dostat alespoň informace.[155] Je pak na rozhodnutí ženy, na základě jejího osobního přesvědčení, jak moc nebo málo screeningu si přeje.[156][157] Když jsou výsledky testování k dispozici, považuje se také za neetické výsledky dotyčné osobě neposkytnout.[155][158]

Někteří bioetici považují za rozumné, aby rodiče vybrali dítě, které by mělo nejvyšší blahobyt.[159] Jednou z kritik tohoto uvažování je, že si často méně cení osob s postižením.[160] Někteří rodiče tvrdí, že Downův syndrom by neměl být prevencí ani léčbou a že odstranění Downova syndromu se rovná genocidě.[161][162] Hnutí za práva osob se zdravotním postižením se ke screeningu nevyjadřuje,[163] ačkoli někteří jeho členové považují testování a potraty za diskriminační.[163] Někteří odpůrci potratů ve Spojených státech podporují potrat, pokud je plod postižený, zatímco jiní ne.[164] Ze skupiny 40 matek ve Spojených státech, které měly jedno dítě s Downovým syndromem, polovina souhlasila se screeningem při dalším těhotenství.[164]

V rámci USA považují některé protestantské denominace potrat za přijatelný, pokud má plod Downův syndrom, zatímco ortodoxní křesťanství a katolická církev nikoliv.[165] Někteří z odpůrců screeningu jej označují za formu "eugeniky".[165] V rámci islámu panují neshody ohledně přijatelnosti potratu u těch, kdo nosí plod s Downovým syndromem.[166] Některé islámské země potrat povolují, zatímco jiné ne.[166] Rodiče mohou být stigmatizováni, ať už se rozhodnou jakkoliv.[167]

Advokátní skupiny[editovat | editovat zdroj]

Advokační skupiny pro osoby s Downovým syndromem začaly vznikat po druhé světové válce.[168] Jednalo se o organizace, které se zasazovaly o začlenění osob s Downovým syndromem do běžného školského systému a o větší pochopení tohoto onemocnění u běžné populace,[168] a také o skupiny poskytující podporu rodinám s dětmi s Downovým syndromem.[168] Předtím byli jedinci s Downovým syndromem často umisťováni do psychiatrických léčeben nebo azylových domů. Mezi organizace patřila Královská společnost pro postižené děti a dospělé, kterou v roce 1946 ve Velké Británii založila Judy Frydová,[168][169] Kobato Kai založená v Japonsku v roce 1964,[168] Národní kongres pro Downův syndrom založený v roce 1973 ve Spojených státech Kathryn McGeeovou a dalšími,[168] a Národní společnost pro Downův syndrom založená v roce 1979 ve Spojených státech amerických.[168] První římskokatolický řád jeptišek pro ženy s Downovým syndromem, Malé sestry Beránkovi učedníci, byl založen v roce 1985 ve Francii.[170]

První Světový den Downova syndromu se konal 21. března 2006,[171] den a měsíc byly vybrány tak, aby odpovídaly 21., respektive trizomii.[172] V roce 2011 byl uznán Valným shromážděním OSN.[171] Symbolem tohoto dne jsou barevné pruhované ponožky, které svým tvarem mají připomínat strukturu a tvar chromozomů.[173]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Probíhají snahy o zjištění, jakým způsobem způsobuje dodatečný materiál 21. chromozomu Downův syndrom, protože to v současné době není známo,[174] a také o vývoj léčby, která by zlepšila inteligenci osob s tímto syndromem.[175] Dvěma zkoumanými snahami je použití kmenových buněk[174] a genové terapie.[176][177] Mezi další zkoumané metody patří použití antioxidantů, inhibice gama sekretázy, adrenergních agonistů a memantinu.[178] Výzkum se často provádí na zvířecím modelu, myši Ts65Dn.[179]

Další hominidi[editovat | editovat zdroj]

Downův syndrom se může vyskytovat i u jiných hominidů než u lidí. U lidoopů odpovídá chromozom 22 lidskému chromozomu 21, a proto trizomie 22 způsobuje Downův syndrom u lidoopů. Tento stav byl pozorován v roce 1969 u šimpanze učenlivého a v roce 1979 u orangutana bornejského, ale ani jeden z nich se nedožil vysokého věku. Nejdéle žijícím známým příkladem tohoto onemocnění se stala šimpanzice Kanako (narozená kolem roku 1993 v Japonsku). Kanako má některé ze stejných příznaků, které jsou běžné u lidského Downova syndromu. Není známo, jak častý je tento stav u šimpanzů, ale je pravděpodobné, že by mohl být zhruba stejně častý jako Downův syndrom u lidí.[180][181]

V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Šedý (malíř) – umělec s Downovým syndromem
  • Australský film Zasažen bleskem režiséra Jerzyho Domaradzkého s Garrym McDonaldem v hlavní roli je komediální drama zachycující snahu nově jmenovaného učitele tělesné výchovy zavést fotbal do specializované školy pro mládež s Downovým syndromem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Down syndrome na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t WEIJERMAN, ME; de Winter, JP. Clinical practice. The care of children with Down syndrome.. European Journal of Pediatrics. Dec 2010, roč. 169, čís. 12, s. 1445–52. DOI 10.1007/s00431-010-1253-0. PMID 20632187. (anglicky) 
  2. ↑ a b GBD 2015 MORTALITY AND CAUSES OF DEATH, Collaborators. Global, regional, and national life expectancy, all-cause mortality, and cause-specific mortality for 249 causes of death, 1980–2015: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2015.. Lancet. 8 October 2016, roč. 388, čís. 10053, s. 1459–1544. DOI 10.1016/s0140-6736(16)31012-1. PMID 27733281. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e MORRIS, JK; Mutton, DE; Alberman, E. Revised estimates of the maternal age specific live birth prevalence of Down's syndrome. Journal of Medical Screening. 2002, roč. 9, čís. 1, s. 2–6. DOI 10.1136/jms.9.1.2. PMID 11943789. (anglicky) 
  4. ↑ Down syndrome – Symptoms and causes [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c PATTERSON, D. Molecular genetic analysis of Down syndrome.. Human Genetics. Jul 2009, roč. 126, čís. 1, s. 195–214. DOI 10.1007/s00439-009-0696-8. PMID 19526251. S2CID 10403507. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x MALT, EA; Dahl, RC; Haugsand, TM; Ulvestad, IH. Health and disease in adults with Down syndrome. Tidsskrift for den Norske Laegeforening. Feb 5, 2013, roč. 133, čís. 3, s. 290–94. DOI 10.4045/tidsskr.12.0390. PMID 23381164. (anglicky) 
  7. ↑ HAMMER, edited by Stephen J. McPhee, Gary D. Pathophysiology of disease : an introduction to clinical medicine. New York: McGraw-Hill Medical, 2010. ISBN 978-0-07-162167-0. Kapitola Pathophysiology of Selected Genetic Diseases, s. Chapter 2. 
  8. ↑ What causes Down syndrome? [online]. 2014-01-17 [cit. 2016-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ How do health care providers diagnose Down syndrome? [online]. 2014-01-17 [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c NATOLI, JL; Ackerman, DL; McDermott, S; Edwards, JG. Prenatal diagnosis of Down syndrome: a systematic review of termination rates (1995–2011). Prenatal Diagnosis. Feb 2012, roč. 32, čís. 2, s. 142–53. DOI 10.1002/pd.2910. PMID 22418958. (anglicky) 
  11. ↑ a b MANSFIELD, C; Hopfer, S; Marteau, TM. Termination rates after prenatal diagnosis of Down syndrome, spina bifida, anencephaly, and Turner and Klinefelter syndromes: a systematic literature review. European Concerted Action: DADA (Decision-making After the Diagnosis of a fetal Abnormality). Prenatal Diagnosis. Sep 1999, roč. 19, čís. 9, s. 808–12. DOI 10.1002/(sici)1097-0223(199909)19:9<808::aid-pd637>3.0.co;2-b. PMID 10521836. (anglicky) 
  12. ↑ Down Syndrome: Other FAQs [online]. 2014-01-17 [cit. 2016-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b Roizen, NJ; Patterson, D. Down's syndrome. Lancet. April 2003, roč. 361, čís. 9365, s. 1281–89. DOI 10.1016/S0140-6736(03)12987-X. PMID 12699967. S2CID 33257578. (anglicky) 
  14. ↑ a b Facts About Down Syndrome [online]. National Association for Down Syndrome [cit. 2012-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-03. (anglicky) 
  15. ↑ STEINBOCK, Bonnie. Life before birth the moral and legal status of embryos and fetuses. Oxford: Oxford University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-19-971207-6. S. 222. 
  16. ↑ SZABO, Liz. Life with Down syndrome is full of possibilities. USA Today. May 9, 2013. Dostupné online [cit. 7 February 2014]. (anglicky) 
  17. ↑ KLIEGMA, Robert M. Nelson textbook of pediatrics. Philadelphia: Saunders, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-4377-0755-7. Kapitola Down Syndrome and Other Abnormalities of Chromosome Number, s. Chapter 76.2. 
  18. ↑ KLIEGMA, Robert M. Nelson textbook of pediatrics. Philadelphia: Saunders, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-4377-0755-7. Kapitola Down Syndrome and Other Abnormalities of Chromosome Number, s. Chapter 76.2. 
  19. ↑ MALT, EA; Dahl, RC; Haugsand, TM; Ulvestad, IH. Health and disease in adults with Down syndrome. Tidsskrift for den Norske Laegeforening. Feb 5, 2013, roč. 133, čís. 3, s. 290–94. DOI 10.4045/tidsskr.12.0390. PMID 23381164. (anglicky) 
  20. ↑ a b Zdravotnická ročenka České republiky 2018 [online]. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2019 [cit. 2021-11-02]. S. 60. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-18. 
  21. ↑ GBD 2015 DISEASE AND INJURY INCIDENCE AND PREVALENCE, Collaborators. Global, regional, and national incidence, prevalence, and years lived with disability for 310 diseases and injuries, 1990–2015: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2015.. Lancet. 8 October 2016, roč. 388, čís. 10053, s. 1545–1602. DOI 10.1016/S0140-6736(16)31678-6. PMID 27733282. (anglicky) 
  22. ↑ GBD 2013 MORTALITY AND CAUSES OF DEATH, Collaborators. Global, regional, and national age-sex specific all-cause and cause-specific mortality for 240 causes of death, 1990–2013: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2013. Lancet. 17 December 2014, roč. 385, čís. 9963, s. 117–71. DOI 10.1016/S0140-6736(14)61682-2. PMID 25530442. (anglicky) 
  23. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah HICKEY, F; Hickey, E; Summar, KL. Medical update for children with Down syndrome for the pediatrician and family practitioner.. Advances in Pediatrics. 2012, roč. 59, čís. 1, s. 137–57. DOI 10.1016/j.yapd.2012.04.006. PMID 22789577. (anglicky) 
  24. ↑ a b c EVANS-MARTIN, F. Fay. Down syndrome. New York: Chelsea House, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-1950-2. S. 12. 
  25. ↑ FARAGHER, edited by Rhonda; Clarke, Barbara. Educating Learners with Down Syndrome Research, theory, and practice with children and adolescents.. Hoboken: Taylor and Francis, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-134-67335-3. S. 5. 
  26. ↑ SANKAR, editors John M. Pellock, Blaise F.D. Bourgeois, W. Edwin Dodson; associate editors, Douglas R. Nordli, Jr., Raman. Pediatric epilepsy diagnosis and therapy. New York: Demos Medical Pub., 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-934559-86-4. S. Chapter 67. 
  27. ↑ EPSTEIN, Charles J. The consequences of chromosome imbalance : principles, mechanisms, and models. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-521-03809-6. S. 255–256. 
  28. ↑ Daniel Bernstein. Pediatrics for medical students. Philadelphia: Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams & Wilkins, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-7817-7030-9. S. 259. 
  29. ↑ a b c d e f g h i j k l m [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-07-162167-0. 
  30. ↑ TECKLIN, Jan S. Pediatric physical therapy. Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-7817-5399-9. S. 380. 
  31. ↑ a b c d e f g h [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-521-03809-6. 
  32. ↑ DOMINO, edited by Frank J. The 5-minute clinical consult 2007. Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-7817-6334-9. S. 392. 
  33. ↑ PERKINS, JA. Overview of macroglossia and its treatment.. Current Opinion in Otolaryngology & Head and Neck Surgery. December 2009, roč. 17, čís. 6, s. 460–65. DOI 10.1097/moo.0b013e3283317f89. PMID 19713845. S2CID 45941755. (anglicky) 
  34. ↑ a b c d DOMINO, edited by Frank J. The 5-minute clinical consult 2007. Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-7817-6334-9. S. 392. 
  35. ↑ WILSON, Golder N.; Cooley, W. Carl. Preventive management of children with congenital anomalies and syndromes.. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-521-61734-5. S. 190. 
  36. ↑ PERKINS, JA. Overview of macroglossia and its treatment.. Current Opinion in Otolaryngology & Head and Neck Surgery. December 2009, roč. 17, čís. 6, s. 460–65. DOI 10.1097/moo.0b013e3283317f89. PMID 19713845. S2CID 45941755. (anglicky) 
  37. ↑ a b c d e f g h i j [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-1-4377-0755-7. 
  38. ↑ MARANHO, Daniel; FUCHS, Kathryn; KIM, Young-jo. Hip Instability in Patients With Down Syndrome:. Journal of the American Academy of Orthopaedic Surgeons. 2018-07, roč. 26, čís. 13, s. 455–462. Dostupné online [cit. 2022-08-31]. ISSN 1067-151X. DOI 10.5435/JAAOS-D-17-00179. (anglicky) 
  39. ↑ Williams Textbook of Endocrinology Expert Consult. London: Elsevier Health Sciences, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-4377-3600-7. 
  40. ↑ Therapies and rehabilitation in Down syndrome. Chichester, England: J. Wiley & Sons, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-470-31997-0. S. 116. 
  41. ↑ a b c d REILLY, C. Behavioural phenotypes and special educational needs: is aetiology important in the classroom?. Journal of Intellectual Disability Research. Oct 2012, roč. 56, čís. 10, s. 929–46. DOI 10.1111/j.1365-2788.2012.01542.x. PMID 22471356. (anglicky) 
  42. ↑ Children with disabilities. Baltimore [u.a.]: Paul H. Brookes, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-55766-581-2. S. 308. 
  43. ↑ KENT, RD; Vorperian, HK. Speech impairment in Down syndrome: a review. Journal of Speech, Language, and Hearing Research. Feb 2013, roč. 56, čís. 1, s. 178–210. DOI 10.1044/1092-4388(2012/12-0148). PMID 23275397. (anglicky) 
  44. ↑ MCGUIRE, Dennis; CHICOINE, Brian. Mental Wellness in Adults with Down Syndrome. Bethesday, MD: Woodbine House, Inc., 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-890627-65-2. S. 49. 
  45. ↑ MARGULIES, Phillip. Down syndrome. New York: Rosen Pub. Group, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4042-0695-3. S. 5. 
  46. ↑ The 5-minute pediatric consult. Philadelphia: Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams & Wilkins, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-4511-1656-4. S. 289. 
  47. ↑ MALT, Eva Albertsen; DAHL, Renate Charlotte; HAUGSAND, Trine Marie; ULVESTAD, Ingebjørg. Health and disease in adults with Down syndrome. Tidsskrift for den Norske Laegeforening. 2013, roč. 133, čís. 3, s. 290–294. Dostupné online. DOI 10.4045/tidsskr.12.0390. PMID 23381164. (anglicky) 
  48. ↑ a b c RODMAN, R; Pine, HS. The otolaryngologist's approach to the patient with Down syndrome. Otolaryngologic Clinics of North America. Jun 2012, roč. 45, čís. 3, s. 599–629, vii–viii. DOI 10.1016/j.otc.2012.03.010. PMID 22588039. (anglicky) 
  49. ↑ a b c d [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-07-148480-0. 
  50. ↑ a b Handbook of neurodevelopmental and genetic disorders in children. New York: Guilford Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-60623-990-2. S. 365. 
  51. ↑ EDITOR, Vee P. Prasher. Neuropsychological assessments of dementia in Down syndrome and intellectual disabilities. London: Springer, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-84800-249-4. S. 56. 
  52. ↑ Richard Urbano. Health Issues Among Persons With Down Syndrome. [s.l.]: Academic Press, 9 September 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-12-374477-7. S. 129. 
  53. ↑ a b c d e SEEWALD, L; Taub, JW; Maloney, KW; McCabe, ER. Acute leukemias in children with Down syndrome. Molecular Genetics and Metabolism. Sep 2012, roč. 107, čís. 1–2, s. 25–30. DOI 10.1016/j.ymgme.2012.07.011. PMID 22867885. (anglicky) 
  54. ↑ Acute leukemias in children with Down syndrome. Molecular Genetics and Metabolism. September 2012, roč. 107, čís. 1–2, s. 25–30. DOI 10.1016/j.ymgme.2012.07.011. PMID 22867885. (anglicky) 
  55. ↑ The biology, pathogenesis and clinical aspects of acute lymphoblastic leukemia in children with Down syndrome. Leukemia. September 2016, roč. 30, čís. 9, s. 1816–23. DOI 10.1038/leu.2016.164. PMID 27285583. (anglicky) 
  56. ↑ Prenatal therapy in transient abnormal myelopoiesis: a systematic review. Archives of Disease in Childhood: Fetal and Neonatal Edition. January 2016, roč. 101, čís. 1, s. F67–71. Dostupné online. DOI 10.1136/archdischild-2014-308004. PMID 25956670. S2CID 5958598. (anglicky) 
  57. ↑ a b c GAMIS, AS; Smith, FO. Transient myeloproliferative disorder in children with Down syndrome: clarity to this enigmatic disorder.. British Journal of Haematology. Nov 2012, roč. 159, čís. 3, s. 277–87. DOI 10.1111/bjh.12041. PMID 22966823. S2CID 37593917. (anglicky) 
  58. ↑ Transient Abnormal Myelopoiesis and AML in Down Syndrome: an Update. Current Hematologic Malignancy Reports. October 2016, roč. 11, čís. 5, s. 333–41. DOI 10.1007/s11899-016-0338-x. PMID 27510823. (anglicky) 
  59. ↑ a b Down Syndrome, Obesity, Alzheimer's Disease, and Cancer: A Brief Review and Hypothesis. Brain Sciences. March 2018, roč. 8, čís. 4, s. 53. DOI 10.3390/brainsci8040053. PMID 29587359. (anglicky) 
  60. ↑ Cancer genome and tumor microenvironment. New York: Springer, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4419-0711-0. S. 203. 
  61. ↑ Down Syndrome, Obesity, Alzheimer's Disease, and Cancer: A Brief Review and Hypothesis. Brain Sciences. March 2018, roč. 8, čís. 4, s. 53. DOI 10.3390/brainsci8040053. PMID 29587359. (anglicky) 
  62. ↑ GRABER, E; Chacko, E; Regelmann, MO; Costin, G. Down syndrome and thyroid function. Endocrinology and Metabolism Clinics of North America. Dec 2012, roč. 41, čís. 4, s. 735–45. DOI 10.1016/j.ecl.2012.08.008. PMID 23099267. (anglicky) 
  63. ↑ MOORE, SW. Down syndrome and the enteric nervous system. Pediatric Surgery International. Aug 2008, roč. 24, čís. 8, s. 873–83. DOI 10.1007/s00383-008-2188-7. PMID 18633623. S2CID 11890549. (anglicky) 
  64. ↑ a b c CAWSON, R.A.; ODELL, E.W. Cawson's essentials of oral pathology and oral medicine. Edinburgh: Churchill Livingstone, 2012. ISBN 978-0443-10125-0. S. 419–421. 
  65. ↑ a b c CARRANZA, [edited by] Michael G. Newman, Henry H. Takei, Perry R. Klokkevold; editor emeritus Fermin A. Carranza's clinical periodontology. Philadelphia: W.B. Saunders Co., 2006. ISBN 978-1-4160-2400-2. S. 299, 397, 409, 623. 
  66. ↑ a b c d e DEAN, Ralph E. McDonald; David R. Avery; Jeffrey A. Dentistry for the child and adolescent. St. Louis, Mo: Mosby, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-323-02450-1. S. 164–168, 190–194, 474. 
  67. ↑ WYSOCKI, J. Philip Sapp; Lewis R. Eversole; George P. Contemporary oral and maxillofacial pathology. St. Louis: Mosby, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-323-01723-7. S. 39–40. 
  68. ↑ a b WYSOCKI, J. Philip Sapp; Lewis R. Eversole; George P. Contemporary oral and maxillofacial pathology. St. Louis: Mosby, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-323-01723-7. S. 39–40. 
  69. ↑ a b c REGEZI, Joseph A; SCIUBBA, James J; JORDAN, Richard C K. Oral Pathology: Clinical Pathologic Correlations. St Louis, Missouri: Saunders Elsevier, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1455702626. S. 353–354. 
  70. ↑ BELL, J.; CIVIL, C. R.; TOWNSEND, G. C.; BROWN, R. H. The prevalence of taurodontism in Down's syndrome. Journal of Intellectual Disability Research. 2008, roč. 33, čís. 6, s. 467–476. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1365-2788.1989.tb01502.x. PMID 2533267. (anglicky) 
  71. ↑ RAJIĆ, Z.; MESTROVIĆ, S. R. Taurodontism in Down's syndrome. Collegium Antropologicum. 1998, roč. 22 Suppl, s. 63–7. Dostupné online. PMID 9951142. (anglicky) 
  72. ↑ a b c d Pradhan, M; Dalal, A; Khan, F; Agrawal, S. Fertility in men with Down syndrome: a case report. Fertil Steril. 2006, roč. 86, čís. 6, s. 1765.e1–3. DOI 10.1016/j.fertnstert.2006.03.071. PMID 17094988. (anglicky) 
  73. ↑ a b c d e f g [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-61705-004-6. 
  74. ↑ a b c d e f g Howard Reisner. Essentials of Rubin's Pathology. [s.l.]: Lippincott Williams & Wilkins, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-4511-8132-6. S. 129–131. 
  75. ↑ a b c LANA-ELOLA, E; Watson-Scales, SD; Fisher, EM; Tybulewicz, VL. Down syndrome: searching for the genetic culprits. Disease Models & Mechanisms. Sep 2011, roč. 4, čís. 5, s. 586–95. DOI 10.1242/dmm.008078. PMID 21878459. (anglicky) 
  76. ↑ CDC—Birth Defects, Down Syndrome—NCBDDD [online]. Cdc.gov, 2013-11-06. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ Kausik Mandal. Treatment & prognosis in pediatrics.. [s.l.]: Jaypee Brothers Medical P, 2013. Dostupné online. ISBN 978-93-5090-428-2. S. 391. 
  78. ↑ FLETCHER-JANZEN, edited by Cecil R. Reynolds, Elaine. Encyclopedia of special education a reference for the education of children, adolescents, and adults with disabilities and other exceptional individuals. New York: John Wiley & Sons, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-470-17419-7. S. 458. 
  79. ↑ ZHANG, edited by Liang Cheng, David Y. Molecular genetic pathology. Totowa, N.J.: Humana, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-59745-405-6. S. 45. 
  80. ↑ a b A.K. David. Family Medicine Principles and Practice. New York, NY: Springer New York, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-387-21744-4. S. 142. 
  81. ↑ a b c d e Michael Cummings. Human Heredity: Principles and Issues. [s.l.]: Cengage Learning, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-285-52847-2. S. 138. 
  82. ↑ Jerome Frank Strauss; Robert L. Barbieri. Yen and Jaffe's reproductive endocrinology : physiology, pathophysiology, and clinical management. Philadelphia, PA: Saunders/Elsevier, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-4160-4907-4. S. 791. 
  83. ↑ a b MENKES, John H.; Sarnat, Harvey B. Child neurology. Philadelphia, PA: Lippincott Williams & Wilkins, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-7817-5104-9. S. 228. 
  84. ↑ SHAFFER, R.J. McKinlay Gardner, Grant R. Sutherland, Lisa G. Chromosome abnormalities and genetic counseling. Oxford: Oxford University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-19-974915-7. S. 292. 
  85. ↑ Genetics of Down syndrome [online]. [cit. 2011-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ Current diagnosis & treatment psychiatry. New York: McGraw-Hill Medical, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-07-142292-5. Kapitola Psychiatric Genetics, s. Chapter 3. 
  87. ↑ PATTERSON, D; CABELOF, DC. Down syndrome as a model of DNA polymerase beta haploinsufficiency and accelerated aging. Mechanisms of Ageing and Development. April 2012, roč. 133, čís. 4, s. 133–37. DOI 10.1016/j.mad.2011.10.001. PMID 22019846. S2CID 3663890. (anglicky) 
  88. ↑ a b WEKSLER, ME; Szabo, P; Relkin, NR; Reidenberg, MM. Alzheimer's disease and Down's syndrome: treating two paths to dementia. Autoimmunity Reviews. Apr 2013, roč. 12, čís. 6, s. 670–73. DOI 10.1016/j.autrev.2012.10.013. PMID 23201920. (anglicky) 
  89. ↑ Accelerated epigenetic aging in Down syndrome.. Aging Cell. 2015, roč. 14, čís. 3, s. 491–95. DOI 10.1111/acel.12325. PMID 25678027. (anglicky) 
  90. ↑ a b c d e ACOG COMMITTEE ON PRACTICE, Bulletins. ACOG Practice Bulletin No. 77: screening for fetal chromosomal abnormalities. Obstetrics and Gynecology. Jan 2007, roč. 109, čís. 1, s. 217–27. DOI 10.1097/00006250-200701000-00054. PMID 17197615. (anglicky) 
  91. ↑ a b c d e CANICK, J. Prenatal screening for trisomy 21: recent advances and guidelines. Clinical Chemistry and Laboratory Medicine. Jun 2012, roč. 50, čís. 6, s. 1003–08. DOI 10.1515/cclm.2011.671. PMID 21790505. S2CID 37417471. (anglicky) 
  92. ↑ a b c TABOR, A; Alfirevic, Z. Update on procedure-related risks for prenatal diagnosis techniques.. Fetal Diagnosis and Therapy. 2010, roč. 27, čís. 1, s. 1–7. DOI 10.1159/000271995. PMID 20051662. (anglicky) 
  93. ↑ a b GRAHAM, Ruth. How Down Syndrome Is Redefining the Abortion Debate [online]. 2018-05-31 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. ↑ CHOI, H; Van Riper, M; Thoyre, S. Decision making following a prenatal diagnosis of Down syndrome: an integrative review. Journal of Midwifery & Women's Health. Mar–Apr 2012, roč. 57, čís. 2, s. 156–64. DOI 10.1111/j.1542-2011.2011.00109.x. PMID 22432488. (anglicky) 
  95. ↑ National Institute for Health and Clinical Excellence. CG62: Antenatal care [online]. London: National Institute for Health and Clinical Excellence, 2008 [cit. 2013-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-26. (anglicky) 
  96. ↑ Noninvasive prenatal diagnosis of fetal aneuploidy using cell-free fetal nucleic acids in maternal blood [online]. United Healthcare Oxford [cit. 2014-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-07. (anglicky) 
  97. ↑ a b c Noninvasive detection of fetal trisomy 21: systematic review and report of quality and outcomes of diagnostic accuracy studies performed between 1997 and 2012.. Human Reproduction Update. Jul–Aug 2013, roč. 19, čís. 4, s. 318–29. DOI 10.1093/humupd/dmt001. PMID 23396607. (anglicky) 
  98. ↑ DNA sequencing versus standard prenatal aneuploidy screening.. The New England Journal of Medicine. Feb 27, 2014, roč. 370, čís. 9, s. 799–808. DOI 10.1056/nejmoa1311037. PMID 24571752. (anglicky) 
  99. ↑ AGATHOKLEOUS, M; Chaveeva, P; Poon, LC; Kosinski, P. Meta-analysis of second-trimester markers for trisomy 21.. Ultrasound in Obstetrics & Gynecology. Mar 2013, roč. 41, čís. 3, s. 247–61. DOI 10.1002/uog.12364. PMID 23208748. (anglicky) 
  100. ↑ AGATHOKLEOUS, M; Chaveeva, P; Poon, LC; Kosinski, P. Meta-analysis of second-trimester markers for trisomy 21.. Ultrasound in Obstetrics & Gynecology. Mar 2013, roč. 41, čís. 3, s. 247–61. DOI 10.1002/uog.12364. PMID 23208748. (anglicky) 
  101. ↑ First-trimester sonographic screening for Down syndrome. Obstetrics and Gynecology. Nov 2003, roč. 102, čís. 5 Pt 1, s. 1066–79. DOI 10.1016/j.obstetgynecol.2003.08.004. PMID 14672489. S2CID 24592539. (anglicky) 
  102. ↑ ALLDRED, SK; Deeks, JJ; Guo, B; Neilson, JP. Second trimester serum tests for Down's Syndrome screening. The Cochrane Database of Systematic Reviews. Jun 13, 2012, roč. 6, čís. 6, s. CD009925. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-09. DOI 10.1002/14651858.CD009925. PMID 22696388. (anglicky)  Archivováno 9. 12. 2019 na Wayback Machine.
  103. ↑ a b Diagnostic accuracy of noninvasive detection of fetal trisomy 21 in maternal blood: a systematic review.. Fetal Diagnosis and Therapy. 2012, roč. 31, čís. 2, s. 81–86. DOI 10.1159/000333060. PMID 22094923. (anglicky) 
  104. ↑ a b BENN, P; Borrell, A; Cuckle, H; Dugoff, L. Prenatal Detection of Down Syndrome using Massively Parallel Sequencing (MPS): a rapid response statement from a committee on behalf of the Board of the International Society for Prenatal Diagnosis, 24 October 2011. Prenatal Diagnosis. Jan 2012, roč. 32, čís. 1, s. 1–2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-19. DOI 10.1002/pd.2919. PMID 22275335. S2CID 42116198. (anglicky)  Archivováno 19. 3. 2012 na Wayback Machine.
  105. ↑ Practice guidelines for communicating a prenatal or postnatal diagnosis of Down syndrome: recommendations of the national society of genetic counselors. J Genet Couns. October 2011, roč. 20, čís. 5, s. 432–41. DOI 10.1007/s10897-011-9375-8. PMID 21618060. S2CID 19308113. (anglicky) 
  106. ↑ a b BULL, MJ; Committee on, Genetics. Health supervision for children with Down syndrome.. Pediatrics. Aug 2011, roč. 128, čís. 2, s. 393–406. DOI 10.1542/peds.2011-1605. PMID 21788214. (anglicky) 
  107. ↑ Roberts, JE; Price, J; Malkin, C. Language and communication development in Down syndrome. Ment Retard Dev Disabil Res Rev. 2007, roč. 13, čís. 1, s. 26–35. DOI 10.1002/mrdd.20136. PMID 17326116. (anglicky) 
  108. ↑ Inclusion: Educating Students with Down Syndrome with Their Non-Disabled Peers [online]. National Down Syndrome Society [cit. 2014-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-27. (anglicky) 
  109. ↑ LINDSAY, G. Educational psychology and the effectiveness of inclusive education/mainstreaming. The British Journal of Educational Psychology. Mar 2007, roč. 77, čís. Pt 1, s. 1–24. DOI 10.1348/000709906x156881. PMID 17411485. S2CID 28040160. (anglicky) 
  110. ↑ NEW, Rebecca S.; Cochran, Moncrieff. Early childhood education an international encyclopedia. Westport, Conn.: Praeger Publishers, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-313-01448-2. S. 305. 
  111. ↑ Development and learning for people with Down syndrome. periodikum??. Dostupné online [cit. 2016-11-18]. (anglicky)  Archivováno 19. 11. 2016 na Wayback Machine.
  112. ↑ Early Intervention – National Down Syndrome Society [online]. [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. ↑ WEARMOUTH, Janice. Special educational needs, the basics. Milton Park, Abingdon, Oxon: Routledge, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-136-57989-9. S. 66. 
  114. ↑ ; RAMOS, L; ATALLAH, A.N. Aerobic exercise training programmes for improving physical and psychosocial health in adults with Down syndrome. The Cochrane Database of Systematic Reviews. May 12, 2010, čís. 5, s. CD005176. DOI 10.1002/14651858.CD005176.pub4. PMID 20464738. (anglicky) 
  115. ↑ MOHAN, M; Bennett, C; Carpenter, PK. Memantine for dementia in people with Down syndrome.. The Cochrane Database of Systematic Reviews. Jan 21, 2009, čís. 1, s. CD007657. DOI 10.1002/14651858.CD007657. PMID 19160343. (anglicky) 
  116. ↑ MOHAN, M; Carpenter, PK; Bennett, C. Donepezil for dementia in people with Down syndrome.. The Cochrane Database of Systematic Reviews. Jan 21, 2009, roč. 2021, čís. 1, s. CD007178. DOI 10.1002/14651858.CD007178.pub2. PMID 19160328. (anglicky) 
  117. ↑ MOHAN, M; Bennett, C; Carpenter, PK. Rivastigmine for dementia in people with Down syndrome.. The Cochrane Database of Systematic Reviews. Jan 21, 2009, čís. 1, s. CD007658. DOI 10.1002/14651858.CD007658. PMID 19160344. (anglicky) 
  118. ↑ MOHAN, M; Bennett, C; Carpenter, PK. Galantamine for dementia in people with Down syndrome.. The Cochrane Database of Systematic Reviews. Jan 21, 2009, roč. 2021, čís. 1, s. CD007656. DOI 10.1002/14651858.CD007656. PMID 19160342. (anglicky) 
  119. ↑ a b c d e f ROIZEN, NJ. Complementary and alternative therapies for Down syndrome. Mental Retardation and Developmental Disabilities Research Reviews. 2005, roč. 11, čís. 2, s. 149–55. DOI 10.1002/mrdd.20063. PMID 15977315. (anglicky) 
  120. ↑ a b National Down Syndrome Society. Position Statement on Cosmetic Surgery for Children with Down Syndrome [online]. [cit. 2006-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-06. (anglicky) 
  121. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. 
  122. ↑ a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-19-971207-6. 
  123. ↑ Number of 14- through 21-year-old students served under Individuals with Disabilities Education Act, Part B, who exited school, by exit reason, age, and type of disability: 2007–08 and 2008–09 [online]. [cit. 2014-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  124. ↑ www.usatoday.com. Dostupné online. 
  125. ↑ Down's Syndrome: Employment Barriers [online]. [cit. 2014-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. (anglicky) 
  126. ↑ European Down Syndrome Association news [online]. 2006 [cit. 2014-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. (anglicky) 
  127. ↑ NELSON, Maureen R. Pediatrics. New York: Demos Medical, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-61705-004-6. S. 88. 
  128. ↑ Richard Urbano. Health Issues Among Persons With Down Syndrome. [s.l.]: Academic Press, 9 September 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-12-374477-7. S. 108. 
  129. ↑ Where Should I Go From Here? [online]. [cit. 2015-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. (anglicky) 
  130. ↑ MORRIS, JK; Mutton, DE; Alberman, E. Revised estimates of the maternal age specific live birth prevalence of Down's syndrome. Journal of Medical Screening. 2002, roč. 9, čís. 1, s. 2–6. DOI 10.1136/jms.9.1.2. PMID 11943789. (anglicky) 
  131. ↑ LOZANO, R; NAGHAVI, M; FOREMAN, K; LIM, S. Global and regional mortality from 235 causes of death for 20 age groups in 1990 and 2010: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2010. Lancet. Dec 15, 2012, roč. 380, čís. 9859, s. 2095–128. Dostupné online. DOI 10.1016/S0140-6736(12)61728-0. PMID 23245604. S2CID 1541253. (anglicky) 
  132. ↑ Updated National Birth Prevalence estimates for selected birth defects in the United States, 2004–2006. Birth Defects Research. Part A, Clinical and Molecular Teratology. Dec 2010, roč. 88, čís. 12, s. 1008–16. DOI 10.1002/bdra.20735. PMID 20878909. (anglicky) 
  133. ↑ Paternal influences on human reproductive success. [s.l.]: Cambridge University Press, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-107-02448-9. S. 65. 
  134. ↑ LEVITAS, AS; Reid, CS. An angel with Down syndrome in a sixteenth century Flemish Nativity painting. American Journal of Medical Genetics Part A. Feb 1, 2003, roč. 116A, čís. 4, s. 399–405. DOI 10.1002/ajmg.a.10043. PMID 12522800. S2CID 8821338. (anglicky) 
  135. ↑ Down, JLH. Observations on an ethnic classification of idiots. Clinical Lecture Reports, London Hospital. 1866, roč. 3, s. 259–62. Dostupné online [cit. 2006-07-14]. (anglicky) 
  136. ↑ Conor, WO. John Langdon Down, 1828–1896. [s.l.]: Royal Society of Medicine Press, 1998. ISBN 978-1-85315-374-7. 
  137. ↑ a b NERI, G; Opitz, JM. Down syndrome: comments and reflections on the 50th anniversary of Lejeune's discovery.. American Journal of Medical Genetics Part A. Dec 2009, roč. 149A, čís. 12, s. 2647–54. DOI 10.1002/ajmg.a.33138. PMID 19921741. S2CID 12945876. (anglicky) 
  138. ↑ Genetics study shines light on early periods of Ireland's human history [online]. Raidió Teilifís Éireann, 17 June 2020 [cit. 2020-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  139. ↑ BERNAL, J.E.; BRICENO, I. Genetic and other diseases in the pottery of Tumaco-La Tolita culture in Colombia-Ecuador. Clinical Genetics. September 2006, roč. 70, čís. 3, s. 188–91. DOI 10.1111/j.1399-0004.2006.00670.x. PMID 16922718. S2CID 27716271. (anglicky) 
  140. ↑ EVANS-MARTIN, F. Fay. Down Syndrome. New York: Infobase Publishing, 2009. Dostupné online. ISBN 9781438119502. S. 13. 
  141. ↑ EVANS-MARTIN, F. Fay. Down Syndrome. New York: Chelsea House, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-1950-2. S. 13–14. 
  142. ↑ David Wright. Downs:The history of a disability: The history of a disability. [s.l.]: Oxford University Press, 25 August 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-19-956793-5. S. 104–108. 
  143. ↑ David Wright. Downs:The history of a disability: The history of a disability. [s.l.]: Oxford University Press, 25 August 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-19-956793-5. S. 145. 
  144. ↑ Trisomie : une pionnière intimidée. Le Monde. Feb 3, 2014. Dostupné online [cit. 25 March 2014]. (anglicky) 
  145. ↑ GAUTIER, MARTHE AND PETER S. HARPER. Fiftieth anniversary of trisomy 21: returning to a discovery. Human Genetics. 2009, roč. 126, čís. 2, s. 317–324. Dostupné online. DOI 10.1007/s00439-009-0690-1. S2CID 30299551. (anglicky) 
  146. ↑ PAIN, Elisabeth. After More Than 50 Years, a Dispute Over Down Syndrome Discovery. Science. 2014, roč. 343, čís. 6172, s. 720–721. DOI 10.1126/science.343.6172.720. PMID 24531949. Bibcode 2014Sci...343..720P. (anglicky) 
  147. ↑ David Wright. Downs:The history of a disability: The history of a disability. [s.l.]: Oxford University Press, 25 August 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-19-956793-5. S. 9–10. 
  148. ↑ Warkany, J. Congenital Malformations. Chicago: Year Book Medical Publishers, Inc, 1971. Dostupné online. ISBN 978-0-8151-9098-1. S. 313–14. 
  149. ↑ WARD, OC. John Langdon Down: the man and the message. Down Syndrome Research and Practice. Aug 1999, roč. 6, čís. 1, s. 19–24. DOI 10.3104/perspectives.94. PMID 10890244. (anglicky) 
  150. ↑ GOULD, Stephen. The Panda's Thumb: More Reflections in Natural History. [s.l.]: W. W. Norton & Company, 2010. Dostupné online. ISBN 9780393340839. S. 166. 
  151. ↑ KEEVAK, Michael. Becoming Yellow: A Short History of Racial Thinking. [s.l.]: Princeton University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1400838608. S. 120. (anglicky) 
  152. ↑ a b c HOWARD-JONES, Norman. On the diagnostic term "Down's disease". Medical History. 1979, roč. 23, čís. 1, s. 102–04. DOI 10.1017/s0025727300051048. PMID 153994. (anglicky) 
  153. ↑ RODRÍGUEZ-HERNÁNDEZ, ML; Montoya, E. Fifty years of evolution of the term Down's syndrome.. Lancet. Jul 30, 2011, roč. 378, čís. 9789, s. 402. DOI 10.1016/s0140-6736(11)61212-9. PMID 21803206. S2CID 8541289. (anglicky) 
  154. ↑ RODRÍGUEZ-HERNÁNDEZ, ML; MONTOYA, E. Fifty years of evolution of the term Down's syndrome.. Lancet. 30 July 2011, roč. 378, čís. 9789, s. 402. DOI 10.1016/s0140-6736(11)61212-9. PMID 21803206. S2CID 8541289. (anglicky) 
  155. ↑ a b c CHERVENAK, FA; McCullough, LB. Ethical considerations in first-trimester Down syndrome risk assessment.. Current Opinion in Obstetrics and Gynecology. Apr 2010, roč. 22, čís. 2, s. 135–38. DOI 10.1097/gco.0b013e3283374a9f. PMID 20125014. S2CID 2017130. (anglicky) 
  156. ↑ CHERVENAK, FA; McCullough, LB; Sharma, G; Davis, J. Enhancing patient autonomy with risk assessment and invasive diagnosis: an ethical solution to a clinical challenge.. American Journal of Obstetrics and Gynecology. Jul 2008, roč. 199, čís. 1, s. 19.e1–4. DOI 10.1016/j.ajog.2008.02.021. PMID 18355783. (anglicky) 
  157. ↑ ZINDLER, L. Ethical decision making in first trimester pregnancy screening. The Journal of Perinatal & Neonatal Nursing. Apr–Jun 2005, roč. 19, čís. 2, s. 122–31; quiz 132–33. DOI 10.1097/00005237-200504000-00008. PMID 15923961. S2CID 45181967. (anglicky) 
  158. ↑ SHARMA, G; McCullough, LB; Chervenak, FA. Ethical considerations of early (first vs. second trimester) risk assessment disclosure for trisomy 21 and patient choice in screening versus diagnostic testing.. American Journal of Medical Genetics Part C. Feb 15, 2007, roč. 145C, čís. 1, s. 99–104. DOI 10.1002/ajmg.c.30118. PMID 17299736. (anglicky) 
  159. ↑ SAVULESCU, J; Kahane, G. The moral obligation to create children with the best chance of the best life.. Bioethics. Jun 2009, roč. 23, čís. 5, s. 274–90. DOI 10.1111/j.1467-8519.2008.00687.x. PMID 19076124. S2CID 13897639. (anglicky) 
  160. ↑ BENNETT, R. The fallacy of the Principle of Procreative Beneficence. Bioethics. Jun 2009, roč. 23, čís. 5, s. 265–73. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1467-8519.2008.00655.x. PMID 18477055. S2CID 7373407. (anglicky) 
  161. ↑ Halifax mom questions Down syndrome suppression [online]. [cit. 2015-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  162. ↑ BELKIN, Lisa. Should Down Syndrome Be Cured? [online]. 2010-01-11 [cit. 2015-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  163. ↑ a b PARENS, E; Asch, A. Disability rights critique of prenatal genetic testing: reflections and recommendations. Mental Retardation and Developmental Disabilities Research Reviews. 2003, roč. 9, čís. 1, s. 40–47. DOI 10.1002/mrdd.10056. PMID 12587137. (anglicky) 
  164. ↑ a b GREEN, RM. Parental autonomy and the obligation not to harm one's child genetically. The Journal of Law, Medicine & Ethics. Spring 1997, roč. 25, čís. 1, s. 5–15, 2. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1748-720x.1997.tb01389.x. PMID 11066476. S2CID 38939256. (anglicky) 
  165. ↑ a b Bill J. Leonard; Jill Y. Crainshaw. Encyclopedia of religious controversies in the United States.. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-59884-867-0. S. 278. 
  166. ↑ a b AL-ALAIYAN, S; Alfaleh, KM. Aborting a Malformed Fetus: A Debatable Issue in Saudi Arabia. Journal of Clinical Neonatology. Jan 2012, roč. 1, čís. 1, s. 6–11. DOI 10.4103/2249-4847.92231. PMID 24027674. (anglicky) 
  167. ↑ Sara Grace Shields; Lucy M. Candib. Woman-centered care in pregnancy and childbirth. Oxford: Radcliffe Pub., 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-84619-161-9. S. 140. 
  168. ↑ a b c d e f g David Wright. Downs: The history of a disability. [s.l.]: Oxford University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-19-161978-6. S. 147. 
  169. ↑ Timeline [online]. [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  170. ↑ VET, Cyprien. Religious Sisters with Down syndrome: the joy of shared contemplative life. periodikum??. Vatican News, July 24, 2019. Dostupné online [cit. July 31, 2019]. (anglicky) 
  171. ↑ a b World Down Syndrome Day [online]. Down Syndrome International [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  172. ↑ PRATT, Geraldine; Rosner, Victoria. The global and the intimate feminism in our time. New York: Columbia University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-231-52084-3. S. 113. 
  173. ↑ Světový den Downova syndromu. Proč se v tento den nosí barevné pruhované ponožky? [online]. 2019-03-20 [cit. 2022-04-22]. Dostupné online. 
  174. ↑ a b BRIGGS, JA; Mason, EA; Ovchinnikov, DA; Wells, CA. Concise review: new paradigms for Down syndrome research using induced pluripotent stem cells: tackling complex human genetic disease. Stem Cells Translational Medicine. Mar 2013, roč. 2, čís. 3, s. 175–84. DOI 10.5966/sctm.2012-0117. PMID 23413375. (anglicky) 
  175. ↑ GOODMAN, MJ; Brixner, DI. New therapies for treating Down syndrome require quality of life measurement.. American Journal of Medical Genetics Part A. Apr 2013, roč. 161A, čís. 4, s. 639–41. DOI 10.1002/ajmg.a.35705. PMID 23495233. S2CID 43840950. (anglicky) 
  176. ↑ MOLE, Beth. Researchers turn off Down's syndrome genes. Nature News. 2013. Dostupné online [cit. 25 December 2018]. DOI 10.1038/nature.2013.13406. S2CID 87422171. (anglicky) 
  177. ↑ FILLAT, C; ALTAFAJ, X. Gene therapy for Down syndrome.. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 9780444542991. DOI 10.1016/B978-0-444-54299-1.00012-1. PMID 22541296. S. 237–47. 
  178. ↑ COSTA, AC; Scott-McKean, JJ. Prospects for improving brain function in individuals with Down syndrome. CNS Drugs. Sep 2013, roč. 27, čís. 9, s. 679–702. DOI 10.1007/s40263-013-0089-3. PMID 23821040. S2CID 24030020. (anglicky) 
  179. ↑ COSTA, AC. On the promise of pharmacotherapies targeted at cognitive and neurodegenerative components of Down syndrome. Developmental Neuroscience. 2011, roč. 33, čís. 5, s. 414–27. DOI 10.1159/000330861. PMID 21893967. (anglicky) 
  180. ↑ HIRATA, S; HIRAI, H; NOGAMI, E; MORIMURA, N. Chimpanzee Down syndrome: a case study of trisomy 22 in a captive chimpanzee.. Primates; Journal of Primatology. April 2017, roč. 58, čís. 2, s. 267–273. DOI 10.1007/s10329-017-0597-8. PMID 28220267. S2CID 5536021. (anglicky) 
  181. ↑ Second case of 'Down syndrome' in chimpanzees identified in Japan [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Downův_syndrom&oldid=23846555“