Douglas DC-7

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
DC-7
Douglas DC-7 Tanker 66
Douglas DC-7 Tanker 66
Určení dopravní/transportní letoun
Výrobce Douglas Aircraft
První let květen 1953
Zařazeno březen 1947
Výroba 1953-1958
Vyrobeno kusů 338 ks

Douglas DC-7 byl americký dopravní letoun vyráběný v letech 19531958 společností Douglas Aircraft. Letouny DC-7 byly poslední vrtulové (pístové) stroje vyráběné touto společností.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Douglas DC-7 v barvách společnosti Delta Air Lines

V konkurenčním boji mezi firmou Lockheed a Douglas o přízeň velkých leteckých společností, se podařilo v roce 1950 dostat firmě Lockheed značně dopředu. Uvedl na trh prodlouženou verzi Lockheed Constellation L-1049, který byl schopen nést až 92 cestujících. V dalším vývoji použil motory Wright R-3350-DA3 "Turbo Compound" s výkonem 2389 kW. Dopravní letadlo L-1049C, které bylo v září 1953 s těmito motory nasazeno na linky TWA začalo být nebezpečím pro další konkurenceschopnost firmy Douglas.

Douglas a dopravní společnost American Airways zvýšily pozornost již v době zkoušek prvních konkurenčních strojů L-1049, zatím bez sloučených motorů. Douglasovi bylo jasné, že bude muset znovu prodloužit trup svých letadel a využít znovu jedinečný nosný systém stroje DC-4, samozřejmě po výrazném zesílení a použití silnějších materiálů. Nový Douglas DC-7 byl zalétán 18. května 1953 a v podstatě představoval prodlouženou verzi stroje Douglas DC-6B. Interiér mohl pojmout 66 až 95 cestujících (v úpravě coach); to vše znamenalo, že vzletová hmotnost oproti DC-6B vzrostla o 7 tun. Dosavadní motory R-2800 však na takovou hmotnost nestačily, proto Douglas musel také sáhnout po motorech Wright R-3350-18DA1 s výkonem 2389 kW. Tyto motory umožnily DC-7 dosáhnout větší rychlosti než měl Super Constellation L-1049G, přičemž v doletu za ním zaostával jen nepatrně.


Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Douglas DC-7C společnosti Caledonian Airways na letišti v Manchesteru, 24. červenec 1964

V listopadu 1953 nastoupily DC-7 v barvách společnosti American Airlines na trati New York - Los Angeles a poprvé v dějinách transkontinentální americké dopravy ji byly schopny proletět oběma směry bez mezipřistání, přičemž nejlepší letový čas byl 8,25 hodiny. DC-7 přebrala také společnost United Airlines a celá produkce zanedlouho tvořila 120 ks. DC-7 byly v polovině 50. let chloubou významných leteckých společností.

Největší dolet DC-7 byl 7130 km. Douglasovi se ho podařilo jednoduchým trikem prodloužit až na 8 000 km a to tak, že při další verzi DC-7B z roku 1955 instaloval do zadních částí motorových gondol přídavné palivové nádrže. Zásoba se tak zvětšila z 20 760 l na 24 000 l, a zároveň se zvýšil obchodní náklad z 9,3 t na 10,3 t. Aby stroj přesto dokázal vzlétnout, byly instalovány výkonnější motory Wright R-3350-18DA4, o výkonu 2 499 kW. Strojů DC-7B bylo postaveno 95 kusů.

DC-7 a DC-7B znamenaly výrazné zlepšení dopravy na transatlantických tratích. Nebyly však provozně ekonomické a navíc se v nich cestující necítili dobře. Hladina hluku v kabině byla značně vysoká, okolo 76 dB, lidé trpěli silnými vibracemi, které se navzdory snahám konstruktérům nepodařilo odstranit. Bylo zřejmé, že technické možnosti pístových motorů se blíží svému konci a ani úprava "Turbo Compound" jim neprodloužila život. Nové stroje s proudovými nebo turbovrtulovými motory rychle nahrazovaly ve velkých leteckých společnostech doposud používané DC-7 a DC-7B. Ty pak dosloužily hlavně jako nákladní, v úpravě DC-7F, s velkými dveřmi a vyztuženou podlahou.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • DC-7
  • DC-7B
  • DC-7C
  • DC-7D (nepostavený)

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Letecké společnosti[editovat | editovat zdroj]

K dnes už historickým uživatelům letadel DC-7 patří: Aeroméxico, Alitalia, American Airlines, BOAC, Braniff International Airways, Caledonian Airways, Delta Air Lines, Eastern Air Lines, Japan Airlines, KLM, National Airlines, Northwest Orient, Panair do Brasil, Pan American World Airways, Sabena, SAS, South African Airways, Swissair, THY, TAI a United Airlines.

Vojenští uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Letecké společnosti a počet letadel[editovat | editovat zdroj]

Letecká společnost DC-7 DC-7B DC-7C Poznámky
Alitalia 0 0 6
American Airlines 34 24 0
British Overseas Airways Corporation 0 0 10
Braniff International Airways 0 0 7
Continental Air Lines 0 5 0
Delta Air Lines 10 10 0
Eastern Air Lines 0 49 0
Japan Air Lines 0 0 4
KLM 0 0 15
Mexicana de Aviación 0 0 4
National Airlines 4 4 0
Northwest Orient 0 0 14
Pan American-Grace Airways 0 6 0
Pan American World Airways 0 6 27
Panair do Brasil 0 0 2
Sabena 0 0 10 3 letadla byla pronajata
Scandinavian Airlines System 0 0 14
South African Airways 0 4 0
Swissair 0 0 5
Transports Aériens Intercontinentaux 0 0 4
United Air Lines 57 0 0
Douglas Aircraft 0 2 0 Projekt byl zrušen ještě před dodaním
0 1 0 Prototyp DC-7B byl dodán společnosti Delta Air Lines
0 0 1 Prototyp DC-7C byl dodán společnosti Panair do Brasil
Spolu 105 111 122 Celkem bylo vyrobeno 338 letadel

Specifikace (DC-7)[editovat | editovat zdroj]

Kokpit DC-7
Douglas DC-7C (G-AOIC) od společnosti BOAC startuje z letiště Manchester, duben 1958

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 3 anebo 4
  • Kapacita: 99 nebo až 105 cestujících
  • Délka: 37 m
  • Rozpětí: 42 m
  • Výška: 10,50 m
  • Nosná plocha: 152 m²
  • Hmotnost prázdného letadla: 33 005 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 65 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4 × hvězdicový motor Wright R-3350-18EA1, každý o výkonu 2 535 kW

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 653 km/h
  • Cestovní rychlost: 570 km/h
  • Dolet: 7 410 km (DC-7) / 9 070 km (DC-7C)
  • Dostup: 7 600 m
  • Stoupavost: 318 m/min
  • Plošné zatížení: 427,6 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 160 W/kg

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Douglas DC-7 na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]