Douglas DC-1
Šablona:Infobox letadlo Douglas DC-1 byl první model ze slavné řady letounů DC.
Vývoj letounu se dá vystopovat k nehodě letounu Fokker F.VII v roce 1931. Po této nehodě americký úřad pro civilní letectví ustanovil, že dopravní letadla musí mít křídla vyrobená z kovu. Společnost TWA (Transcontinental and Western Air, pozdějí Trans World Airlines), majitel havarovaného Fokkeru, zadala čtyřem leteckým výrobcům projekt třímotorového letounu pro dvanáct cestujících s novými požadavky:
- Kovová křídla
- Zatahovací podvozek
- Možnost letu, když se jeden motor porouchá
Společnost Douglas sestavila dolnoplošný dvoumotorový letoun s kovovými křídly pro 12 cestujících a dvoučlennou posádkou s letovou obsluhou. I s dvěma motory letoun překonal požadavky letecké společnosti. Byl vyroben pouze jeden prototyp; k tomu, aby byly pokryty náklady na vývoj, bylo potřeba prodat 100 letadel.
Během půlročního testovacího období bylo provedeno přes 200 zkušebních letů a letoun ukázal svou převahu nad tehdejšími dopravnímy letouny (např. třímotorové Fordy a Fokkery), které používala většina společností. Letoun DC-1 dokázal přeletět ze západu USA na východ za rekordních 13 hod. a 5 minut. Společnost TWA letoun přijala s několika úpravami, hlavně 14 místy pro cestující a silnějšími motory; objednala 20 letounů. Typ se vyráběl pod názvem Douglas DC-2.
Prototyp DC-1 byl roku 1938 prodán španělské společnosti Líneas Aéreas Postales Españolas (L.A.P.E.). V roce 1940 havaroval.
Specifikace (DC-1)
Technické údaje
- Posádka: 2 piloti a letová obsluha
- Kapacita: 12 cestujících
- Délka: 18,28 m
- Rozpětí: 17,06 m
- Výška: 4,88 m
- Hmotnost (prázdný): 5 033 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 7 938 kg
- Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Wright Cyclone SGR-1820F, každý o výkonu 710 hp
Výkony
- Maximální rychlost: 373 km/h
- Dostup: 7 010 km
Externí odkazy
Galerie Douglas DC-1 na Wikimedia Commons