Dopravní indukce
Dopravní indukce je jev v dopravě, kdy nabídka nové kapacity spojení (například zprovoznění nové dálnice) vyvolá nárůst poptávky po ní. Provoz, který se na nové komunikaci objeví, je jednak doprava přesměrovaná, která na tuto novou komunikaci přechází z jiné trasy a doprava indukovaná (vyvolaná), která se dříve neuskutečňovala vůbec (například pro příliš dlouhou cestovní dobu) a byla vyvolána vylepšenými podmínkami pro tento druh dopravy.[1]
Podobný jev lze pozorovat i v oblasti elektronických komunikacích, protože se jedná z hlediska teoretického popisu o srovnatelné systémy.
Dopravní indukce se týká všech druhů dopravy. Nejvíce se však projevuje v individuální automobilové dopravě. Podle některých dopravních odborníků[1] politici nepřipouštějí situaci, že zvyšování silniční kapacity ve městech samo o sobě vede k podstatnému nárůstu automobilové dopravy (a neřeší tedy problém dopravních kongescí). Podle nich takovýto postoj popírá prostou ekonomickou teorii nabídky a poptávky, stejně jako specifické teorie dynamiky dopravy v podmínkách kongesce. Volba druhu dopravy tedy závisí do značné míry na poměru doby strávené cestováním "od dveří ke dveřím" autem a veřejnou dopravou[1].
Míra indukované dopravy tedy závisí na podmínkách (konkurenceschopnosti) ostatních druhů dopravy, zejména veřejné dopravy.
Dopravní zácpa může být stimulem pro to, aby motoristé pro danou cestu přestali používat automobil a využívali veřejnou dopravu. Pokud se však dopravní zácpa řeší zkapacitněním silničních komunikací, tato motivace se stává výrazně nižší.[1]
[editovat] Související články
- Dopravní redukce
- Teorie hromadné obsluhy
- Veřejná doprava
- Preference veřejné hromadné dopravy
- Udržitelnost
- Územní plánování
[editovat] Reference
- ↑ a b c d Urbanistická řešení v integraci s dopravním plánováním – Projekt propojení územního a dopravního plánování
