Domov pro osoby se zdravotním postižením

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Domov pro osoby se zdravotním postižením je pobytovou sociální službou, jež je poskytována osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu dlouhodobého či chronického zdravotního postižení, příp. jiných dlouhodobých chronických důvodů (např. mentální postižení). Tito lidé potřebují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby, a to při různých činnostech, např. hygieně, stravování, při zvládání úkonů péče o vlastní osobu.[1]

Účel[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o službu poskytovanou ve veřejném zájmu lidem společensky a zdravotně dlouhodobě či chronicky znevýhodněným, s cílem zlepšit jejich sociální postavení ve společnosti a zkvalitnit jejich život. Zároveň tyto lidi životem provází, pomáhá jim vypořádat se s životními těžkostmi i radostmi a zároveň je chránit před riziky, kterým ne vždy dokáží sami čelit. Domovy pro osoby se zdravotním postižením pracují s různými, veřejně deklarovanými cílovými skupinami (např. lidé s mentálním postižením, lidé s Alzheimerovou chorobou). Ministerstvo práce a sociálních věcí vede na svých internetových stránkách registr poskytovatelů sociálních služeb, kde si každý může najít službu, kterou potřebuje.[2]

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Služba poskytuje základní činnosti vymezené § 48 zákona o sociálních službách. Jedná se především o poskytnutí ubytování a stravy, o pomoc při zvládání běžných úkonů péče o sebe sama, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování oprávněných práv a zájmů.[1] Podrobný rozsah činností je uveden ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.[3]

Služba může rovněž poskytovat fakultativní činnosti, a to dle možností daného zařízení.[4] Tyto služby jsou hrazeny zvlášť dle skutečně vynaložených nákladů.

Služba je poskytována na principu práce s uživateli služby dle jimi nastavených individuálních plánů (IP), které s daným uživatelem zpracovává jeho tzv. klíčový pracovník, tj. osoba, která mu pomáhá s životem v dané službě. Individuální plány vychází ze zhodnocení zdravotního a duševního stavu člověka, odhadu jeho soběstačnosti a posouzení potřeb. Plány stanoví nejzávažnější problémy člověka a postupné kroky, které mohou napomoci zlepšit jeho aktuální stav. Plán též stanoví časový horizont a úkoly pro jednotlivé účastníky. Plány umožňují pravidelné hodnocení stavu a změn v potřebách člověka a nové stanovení konkrétního cíle.[5]

Úhrada za služby[editovat | editovat zdroj]

Služba je poskytována za úhradu, kterou hradí uživatel ve výši sjednané ve smlouvě o poskytování služeb uzavřené mezi uživatelem a poskytovatelem. Za služby hradí uživatel úhradu za ubytování a za stravu. Maximální výše úhrad za stravu a pobyt jsou stanoveny ve vyhlášce č. 505/2006 Sb.[3] Dále hradí úhradu za péči, a to zpravidla ve výši přiznaného příspěvku na péči. Některé domovy pro osoby se zdravotním postižením při stanovení úhrady za péči uplatňují systém "vratek", který mají individuálně nastavený. Jedná se o vracení části příspěvku na péči, je-li uživatel v péči někoho jiného než je domov pro osoby se zdravotním postižením (např. rodiny či svých blízkých).

Pravidla fungování služby[editovat | editovat zdroj]

Jsou určeny oblasti kvality (základních je 15) sociálních služeb, jež jsou vymezeny zákonem o sociálních službách a každý domov pro osoby se zdravotním postižením si je částečně zpracovává dle svých pracovních postupů, jako tzv. standardy kvality. Jedná se o oblasti vztahů mezi poskytovatelem služby a osobami, jež služby využívají a dalšími osobami, dále o oblast provozního zabezpečení služby a o oblast personálního zabezpečení služby. Prostřednictvím zpracování a naplňování standardů kvality poskytovaných služeb se tyto služby hodnotí při inspekci.[6]

Kdo může službu poskytovat[editovat | editovat zdroj]

Zřizovatelem domova pro osoby se zdravotním postižením se mohou stát fyzická osoba, právnická osoba (např. spolek nebo zapsaný ústav) či církevní právnická osoba (např. Diakonie Českobratrské církve evangelické), obce, kraje a Ministerstvo práce a sociálních věcí (např. Centrum sociálních služeb Tloskov). Tito žádají o registraci k poskytování konkrétní sociální služby, jež jim při splnění zákonných podmínek vydá příslušný krajský úřad, jež vede registr poskytovatelů sociálních služeb.[7]

Financování[editovat | editovat zdroj]

Provoz domova pro osoby se zdravotním postižením je zpravidla financován ze státního rozpočtu prostřednictvím krajských dotací a grantů a to pomocí dotačních a grantových titulů, o něž je třeba žádat.[8] Dalšími zdroji financování jsou platby za služby a péči od uživatelů. Mezi neopomenutelné zdroje financování patří vedlejší hospodářská činnost a také využití fundraisingu.[9]

Kontrola poskytování služby[editovat | editovat zdroj]

Kontrola poskytování služby je upravena v §§ 97–99 zákona o sociálních službách, prováděna je v režimu zákona č. 255/2012 Sb. o kontrole (kontrolní řád).[10] Inspekce je prováděna u registrovaných sociálních služeb, zaměřena je na jednotlivé poskytované služby. Kontrolu provádí inspekční komise z pověření Ministerstva práce a sociálních věcí, a to nejméně v počtu 3 osob. Kontrola probíhá prostřednictvím rozhovorů inspektorů s uživateli služby, příp. jejich blízkými, rozhovory s vedením služby a pracovníky služby, dále pak je hodnocena zpracovaná dokumentace (standardy kvality, individuální plány a ostatní dokumentace). Inspekce je oprávněna uložit poskytovateli sociální služby opatření k odstranění nedostatků, na něž poskytovateli vyměří čas, ten o tom podá písemnou zprávu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 48. [cit. 2016-05-01]. Dostupné online.
  2. ↑ Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Registr poskytovatelů sociálních služeb [online]. [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. [cit. 2016-05-01]. Dostupné online.
  4. ↑ Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Doporučený postup k zajišťování fakultativních činností při poskytování sociálních služeb [online]. 2013-07-16 [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ MATOUŠEK, Oldřich; KOLÁČKOVÁ, Jana. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-x. S. 182. 
  6. ↑ Jihomoravský kraj. Příručka dobré praxe Standardů kvality sociálních služeb [online]. [cit. 2016-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-08. 
  7. ↑ Poskytování sociálních služeb – registrace poskytovatelů a inspekce kvality [online]. Sociální revue, 2005-10-19 [cit. 2016-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  8. ↑ Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dotace na poskytování sociálních služeb [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ VOSTATEK, Jaroslav, a kol. Financování a nákladovost sociálních služeb. [s.l.]: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, 2013. ISBN 978-80-904668-7-6. S. 103. 
  10. ↑ Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). [cit. 2016-05-01]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERMÁKOVÁ, Kristýna a Milena JOHNOVÁ. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: průvodce poskytovatele. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002. ISBN 80-86552-45-4.
  • KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŽOVÁ. Sociální služby a příspěvek na péči: komentář, právní předpisy .. Olomouc: ANAG, 2007. Práce, mzdy, pojištění.
  • MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0.
  • MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-310-9.
  • MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 3. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0211-0.
  • MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0213-4.
  • MATOUŠEK, Oldřich, Pavla KODYMOVÁ a Jana KOLÁČKOVÁ (eds.).Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-818-0.
  • TOMEŠ, Igor. Sociální správa: úvod do teorie a praxe. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-483-0.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Domov_pro_osoby_se_zdravotním_postižením&oldid=23420918“