Dominikánská republika

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dominikánská republika
República Dominicana
vlajka Dominikánské republiky
vlajka		 znak Dominikánské republiky
znak
Hymna
Quisqueyanos valientes
Motto
Dios, Patria, Libertad (Bůh, Vlast, Svoboda)
Geografie

Poloha Dominikánské republiky
Poloha Dominikánské republiky

Hlavní městoSanto Domingo
Rozloha48 730 km² (127. na světě)
z toho 1,6 % vodní plochy
Nejvyšší bodPico Duarte (3087 m n. m.)
Časové pásmo-4
Poloha18°48′ s. š., 70°12′ z. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Hustota zalidnění178 ob. / km² (59. na světě)
HDI▲ 0,768 (střední) (91. na světě, {{{HDI aktuální k}}})
Jazykšpanělština
Náboženstvíkřesťanství 99 %, šamanismus 1 %
Státní útvar
Státní zřízeníprezidentská republika
Vznik27. února 1844 (nezávislost na Haiti)
PrezidentDanilo Medina
ViceprezidentkaMargarita Cedeño de Fernández
Měnadominikánské peso (DOP)
HDP/obyv. (PPP)14 237[1] USD (81. na světě, {{{HDP aktuální k}}})
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1214 DOM DO
MPZDOM
Telefonní předvolba+1 809
Národní TLD.do

Dominikánská republika je stát v Karibském moři, který se rozkládá na východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily. Jediným sousedním státem je Haiti, společná hranice je dlouhá 360 kilometrů.

Geografie

Dominikánská republika leží na východě ostrova Hispaniola. Většinu území Dominikánské republiky vyplňují horská pásma. Nejvyšší hora, pojmenovaná Pico Duarte, je vysoká 3087 m n. m., nejníže položeným bodem je jezero Enriquillo, které leží pod hladinou moře. Nížiny se táhnou podél pobřeží. Podnebí je vlhké tropické. Průměrné teploty se pohybují od 16 do 30 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí od 1000 do 2000 mm. Dominikánská republika leží v oblasti, kde často řádí hurikány. Povrch Dominikánské republiky je z 40% pokryt lesními porosty.[2]

Dějiny

Pro Evropany ostrov objevil 6. prosince 1492 Kryštof Kolumbus a již roku 1496 bylo založeno město Santo Domingo. Kolombus nazval ostrov „rájem na zemi“. Na území dnešní Dominikánské republiky vznikla první španělská kolonie, první univerzita i nemocnice v „Novém Světě“. Původní obyvatelé Taínové byli vesměs vyhubeni nebo vymřeli na zavlečené nemoci již v průběhu 16. století. Španělští dobyvatelé se proto rozhodli dovážet pro práci na plantážích a v dolech africké otroky. Právě zde začal svou práci otec Bartolomé de Las Casas, misionář a bojovník za práva indiánů, který předznamenal moderní koncepci lidských práv. Od roku 1697 byla Hispaniola rozdělena mezi Francii a Španělsko podepsáním smlouvy z Rijswijku. V roce 1790 žilo ve španělské kolonii Santo Domingo 40 000 bělochů, 25 000 svobodných černochů a mulatů a 60 000 otroků.[3] V letech 1791 - 1803 proběhlo na sousedním Haiti úspěšné povstání otroků.

Španělská kolonie Santo Domingo vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1821, ale krátce nato byla obsazena vojsky sousedního státu Haiti, pod jehož vládou byl celý ostrov sjednocen. Odpor proti haitské okupaci rostl a po úspěšném ozbrojeném povstání Dominikánská republika získala nezávislost v roce 1844. Prvním prezidentem se stal Pedro Santana, který zůstal ve funkci až do roku 1861, kdy se na jeho žádost republika na čtyři roky opět stala španělskou kolonií na obranu proti britským pokusům zmocnit se Dominikánské republiky. V roce 1865 získala nezávislost na Španělsku podruhé. Roku 1882 se dostal k moci diktátorský vůdce Ulises Heureaux, který vládl až do roku 1899, kdy byl zavražděn. Stejně jako Haiti byla i Dominikánská republika v letech 1916-1924 obsazena Spojenými státy americkými, které si kontrolu nad cly podržely až do roku 1940.

V roce 1930 se dostal k moci generál Rafael Trujillo, který vládl většinou jako velmi krutý diktátor. Byl zavražděn 30. května 1961 v Santo Domingo. Už v roce 1957 jmenoval Trujillo spisovatele, právníka a úspěšného diplomata Joaquína Balaguera (1906-2002) svým zástupcem a roku 1960 presidentem. Roku 1963 byl zvolen presidentem levicový kandidát Juan Bosch a po půl roce byl svržen vojenským převratem, ale už roku 1965 vypukla proti vojenskému režimu revoluce. Na to reagoval americký president Lyndon B. Johnson vojenským obsazením Dominikánské republiky, na němž se podílel i oddíl vojáků Organizace amerických států. Armáda připravila nové volby, v nichž zvítězil Balaguer, a po roce ostrov opustila. Balaguer vládl 12 let jako bezohledný diktátor a připravil o život asi 11 tisíc lidí, přesto byla jeho vláda mírnější než Trujillova a dosáhla i jistých úspěchů, zejména v budování veřejných staveb a infrastruktury.

Období 80. a 90. let v době světové krize a zadluženosti bylo pro Dominikánskou republiku kritické. Mezinárodní měnový fond připravoval řešení problému, které ovšem vyvolalo jen větší nepokoje. V období 1978 - 1986 vládli v zemi demokratičtější presidenti a politická situace se zklidnila. Nicméně ve volbách roku 1986 zvítězil opět Balaguer, ve věku 80 let a téměř úplně nevidomý, a udržel se u vlády až do roku 1996, kdy jej porazil Leonel Fernández. Za jeho vlády dosáhl hospodářský růst 7,7 % při nízké inflaci i nezaměstnanosti. Volby roku 2000 přesto vyhrál levicový kandidát Hipólito Mejía. Roku 2002 byla uzavřena kritická etapa Dominikánské politiiky Balaguerovou smrtí.a roku 2006 opět zvítězil středový kandidát Fernandez, kterého od roku 2012 nahradil Danilo Medina z téže strany. Hospodářský růst přes 7 % a nízká inflace přivedly Dominikánskou republiku mezi nejúspěšnější latinskoamerické země, i když patrně trpí zvětšováním sociálních rozdílů, divokou imigrací ze sousedního Haiti a všudypřítomnou korupcí.

Obyvatelstvo

Dominikánští studenti

Míšenci tvoří 73 % populace země, běloši 16 % a černoši 11 %.[4] Střední délka života mužů je 66 let, u žen 69,4 let.

V zemi žije několik set tisíc imigrantů z Haiti, kteří vykonávají méně kvalifikované práce a čelí diskriminaci ze strany Dominikánců. Dominikánský nejvyšší soud v roce 2013 rozhodnul, že děti haitských imigrantů narozené v Dominikánské republice nemají nárok na dominikánské občanství, což se týká až 200 000 lidí.[5]

Jazyk

V 11. století byl obyvatelům území dnešní Dominikánské republiky vnucen jazyk kmene Taínů. V roce 1492 objevil toto území Kryštof Kolumbus a začala se zde šířit španělština, často i násilím. V současnosti je španělština mateřským jazykem 98 % obyvatel, největší jazykovou menšinu tvoří diskriminovaní Haiťané, kteří mluví specifickým kreolem.

Největší města

Santo Domingo
Související informace naleznete také v článku Seznam měst v Dominikánské republice.

Hospodářství

Více než 20 % obyvatel země pracuje v zemědělství. Základní plodinou je cukrová třtina, dále se pěstují banány, bavlna, kakao, káva, kukuřice, maniok, podzemnice olejná, rýže a tabák. Chová se skot, prasata a kozy. Nejvýznamnějším hospodářským odvětvím je těžba nerostných surovin: azbestu, bauxitu, chromu, mědi, niklu, platiny, ropy, stříbra, uhlí, uranu, zlata, železné rudy. Významným odvětvím je dále zpracovatelský průmysl, zastupují jej cukrovary, palírny rumu a závody na zpracování tabáku. Své místo má i výroba stavebních materiálů, zpracování rud, textilní a oděvní průmysl a petrochemie.

Dominikánská republika je součástí zóny volného obchodu mezi USA a několika státy Střední Ameriky - DR-CAFTA. Podle údajů Světové banky dosáhl hrubý domácí produkt přepočtený na 1 obyvatele a jeho paritu kupní síly v roce 2012 hodnoty 5 733 mezinárodních dolarů.[6]

Cestovní ruch

Pláže ostrova Cayo Levantado

Tvoří významnou složky příjmů do státního rozpočtu. Příjmy z turismu v roce 2009 představovaly téměř 9,2% celkového státního HDP.[7] Dominikánská republika se stala v 90. letech vyhledávaným cílem náročných západních turistů.

Administrativní členění

Podrobnější informace naleznete v článku Provincie Dominikánské republiky.

Dominikánská republika se administrativně skládá z 31 provincií a jednoho Distrito Nacional - hlavního města Santo Domingo.

Zahraniční vztahy

Soubor:DM16Ago.png
Dominikánský prezident Danilo Medina se svým kabinetem

Dominikánská republika je zapojená do několika projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace. Je členským státem např. organizací Společenství latinskoamerických a karibských států, Latinskoamerický hospodářský systém, Středoamerický integrační systém, Sdružení karibských států, Petrocaribe.

Fotogalerie

  • Satelitní snímek státu
    Satelitní snímek státu
  • Santo Domingo v roce 1671
    Santo Domingo v roce 1671
  • Nejstarší katedrála ve Střední Americe
    Nejstarší katedrála ve Střední Americe

Odkazy

Reference

  1. ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe 2013 (položka 3.4.2.1.) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2014-07-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. ↑ Country Studies [online]. Knihovna Kongresu. Dostupné online. 
  4. ↑ Central Intelligence Agency (CIA) [cit. 2011-11-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ http://www.nytimes.com/2013/10/24/world/americas/dominicans-of-haitian-descent-cast-into-legal-limbo-by-court.html?_r=0
  6. ↑ World Development Indicators [online]. Světová banka [cit. 2014-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Indicadores macroeconomicos del turismo (položka 5.1.26) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2011-09-02]. Dostupné online. (španělsky) 

Literatura

  • KAŠPAR, Oldřich. Dějiny Karibské oblasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-557-9. 
  • KŘÍŽOVÁ, Markéta. Dominikánská republika. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-352-7

Související články

Externí odkazy

Státy a území v Severní a Střední Americe
Nezávislé státy
Součásti suverénních států
Teritoria, kolonie a
závislá území
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dominikánská_republika&oldid=16103818“