Dominik František Kynský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dominik František Kýnský
Dominik František Kynský (Josef Scheiwl 1869)
Dominik František Kynský (Josef Scheiwl 1869)
Narození4. října 1777
Slaný
České královstvíČeské království České království
Úmrtí15. prosince 1848 (ve věku 71 let)
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolánípřekladatel a básník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominik František Kynský (4. října 1777 Slaný[1]15. prosince 1848 Brno[2]) byl český vlastenecký učitel, kněz, básník a překladatel. Psal i pod jmény Kinský a Slanský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování piaristické školy chodil několik let na gymnázium v Mostě, aby se zdokonalil v němčině, a středoškolská studia dokončil opět u piaristů na Novém Městě. Zajímal se zejména o klasické jazyky, ale i kreslení a malování.

Roku 1794 vstoupil do piaristického řádu, aby se mohl stát učitelem. Působil v klášterech v Kroměříži a Mikulově, studoval francouzskou a italskou literaturu. V roce 1801 byl vysvěcen na kněze a pak učil několik let ve Slaném, na Novém Městě a v Mladé Boleslavi. Studenti na něj vzpomínali jako na velmi obětavého a oblíbeného. Nad rámec svých povinností například cvičil žáky v recitaci a pořádal s nimi vlastivědné vycházky.

Roku 1809 nastoupil jako učitel dějin a řecké literatury na nově otevřeném filozofickém ústavu v Brně. Zajímal se i o českou literaturu a společně se svými přáteli – moravskými obrozenci (Josef Heřman Agapit Gallaš, Filip Prokop Neděle aj.) usiloval o větší rozšiřování českých knih na Moravě. Vedle toho sám psal a překládal. Jeho první literární pokusy vyšly v Přílohách literárních Novin českých, vydávaných ve Vídni v letech 1813 – 17. hlavně pro potřeby vyučování také překládal z řečtiny, latiny, francouzštiny a němčiny, například Horatiovy Ódy, Lessingovy Bajky, Homérovi připisovanou Batrachomyomachii (Žabomyší válku) nebo Gressetova Papouška (Ver-Vert). Byl také autorem Kázání na všechny neděle celého roku. Literární díla vydával vlastním nákladem a velmi mu záleželo na pečlivém vnějším provedení. Často si stěžoval na nekvalitní práci tiskařů.

Po roce 1818 nabízel lekce jako učitel češtiny a usiloval o založení českojazyčných novin na Moravě, ale ani jedno mu úřady nepovolily. Roku 1820 opustil filozofii a nastoupil jako překladatel do úřadu Moravskoslezského gubernia. Tim z větší části končí i jeho pedagogická a literární činnost.

I nadále se ale účastnil veřejného života. Byl jedním z prvních podporovatelů společnosti pražského Národního muzea a Matice české. Přátelil se s Josefem Dobrovským a Josefu Jungmannovi pomáhal při sestavování Slovníku. Mrzelo ho, že se Slováci odvrátili od spisovné češtiny a snažil se, aby se zachovala jednota jazyka (biblická čeština) alespoň na Moravě. Sledoval spory mezi zastánci časoměrné a přízvučné poezie či bratrského a analogického pravopisu, dával přednost progresívnějším formám, ale nedopustil, aby odborné spory přerostly do osobní roviny. Známá byla jeho dohoda s Vincencem Žákem (vášnivým zastáncem kodifikace moravského nářečí s cílem přiblížit se slovenštině) a Aloisem Šemberou (stejně jako Kynský nadšeným přívržencem biblické češtiny), že při společných setkáních nebudou v zájmu dobrých vztahu tyto záležitosti diskutovat.

V roce 1848 se Kynskému splnilo jedno z velkých přání – čeština byla zavedena do škol.

15. prosince 1848 byl nalezen mrtvý ve sklepě svého domu, kam odešel předchozího dne večer. Pachatele vraždy se nikdy nepodařilo vypátrat.

Kynský byl jedním z prvních obrozenců, se zásluhami o posílení vzdělanosti a české kultury především na Moravě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]