Domašov nad Bystřicí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Domašov nad Bystřicí I)
Domašov nad Bystřicí
Náměstí
Náměstí
Znak obce Domašov nad BystřicíVlajka obce Domašov nad Bystřicí
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecŠternberk
Obec s rozšířenou působnostíŠternberk
(správní obvod)
OkresOlomouc
KrajOlomoucký
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel494 (2023)[1]
Rozloha15,98 km²[2]
Nadmořská výška510 m n. m.
PSČ783 06
Počet domů139 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduNáměstí 35
783 06 Domašov nad Bystřicí
ou@domasovnadbystrici.cz
StarostkaLucie Menšová
Oficiální web: www.domasovnadbystrici.cz
Domašov nad Bystřicí
Domašov nad Bystřicí
Další údaje
Kód obce545279
Kód části obce30813
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domašov nad Bystřicí (dříve též Domštát[4] nebo Tomášov; německy Domstadt či Domstadtl[5]) je obec, která se nachází v Olomouckém kraji, okres Olomouc, asi 10 km východně od Šternberka. Leží v Nízkém Jeseníku v zalesněném údolí říčky Bystřice, podél které také vede železniční trať Olomouc – Opava východ. Žije zde 494[1] obyvatel.

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Obec se nečlení na části. Od roku 2016 má dvě katastrální území, Domašov nad Bystřicí a Domašov nad Bystřicí I. Převážná většina území obce patří do katastru Domašov nad Bystřicí o rozloze 15,951448 km², Domašov nad Bystřicí I je naproti tomu velmi malé katastrální území o rozloze 0,031919 km²,[6] fakticky jde jen o jediný pozemek, který je převážně zalesněný.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starší pečeť obce

Poprvé je Domašov zaznamenán v listině z roku 1269[7] a v pozdější listině v roce 1274,[8] kde je uváděn v latinském tvaru Domatsov. Podobný nejstarší český název uvádí listina z roku 1410, která uvádí tvar Domassov. V českých listinách a písemnostech se lze rovněž setkat s názvy Domaštat (1516), Thomštat (1771) nebo Tomášov (1850). V německých pramenech se objevují pojmenování Domstadt (1547), Domestat (1561), Domostat (1636) a Domastadtl (1751).[9] Názvy vycházejí z původní podoby Thomasstat, která se nachází v listině z roku 1323,[10] kterou byla původní ves jmenována městem.[11]

Domašov spolu s nedalekými Hraničními Petrovicemi a Bělou původně náležel jako léno olomouckému biskupovi,[P 1] od kterého byl odkoupen v roce 1403 tehdejším majitelem šternberského panství Petrem z Kravař a v rámci kterého zůstal trvale součástí až do zániku patrimoniální správy v roce 1848, kdy se o dva roky později stal součástí vytvořeného okresu Šternberk, s výjimkou let 1938–1945, ve kterých došlo k jeho připojení k Německu a podřízení landrátu v Moravském Berouně náležejícímu k Sudetské župě.[12] V roce 1960 se při reorganizaci státní správy a zániku některých menších okresů připojil k okresu Olomouc.

Toto sídlo bylo původně důležitým střediskem na cestě z Olomouce do Slezska. Ze středověku se zde zachovaly zbytky tvrze na ostrohu ve vzdálenosti asi 120 metrů od kostela směrem ke hřbitovu. Tvrz svou funkcí sloužila nejen k ochraně kupecké cesty, ale zároveň jako odpočívadlo pro byzantské kupce, kteří touto cestou jezdili k Baltskému moři. Někdy v době, kdy se Domašov dostává do rukou Petra z Kravař a tím trvalou součástí panství Šternberk, je povýšen na město.[P 2] To souviselo mimo jiné s povahou tohoto sídla, jehož obyvatelé se ve středověku do značné míry zabývali hornictvím a zpracováním železné rudy. Až v pozdější době převládl ráz téměř zemědělský s menším podílem řemeslné výroby.[12]

Správu obce vykonával v zastoupení vrchnosti rychtář společně s purkmistrem a několika konšely (přísežnými). V roce 1548 získala obec městskou rychtu a správní moc přešla do rukou městské rady. V tomtéž roce je také poprvé zmíněna místní, později rychtářská, rodina Rosensprungů,[13] jejíž členové postupně obsazovali rychty v okolí a ve stoletích následujících se celý rod výrazně rozvětvil v dalších okolních obcích. V roce 1617 byla Domašovu propůjčena králem Matyášem městská práva a v roce 1626 tehdejší držitelé panství Jindřich Václav a Karel Friedrich vévodové Münsterberští, páni na Šternberku a Jevišovicích, osvobozují poddané v městečku Domašově nad Bystřicí od povinných robot za stanovený roční plat.[14] V roce 1636 dostal Domašov od vévody Silvia Würtemberského právo várečné a odúmrť.[P 3] Místní fojtství společně se statkem za fojta Michaela Bernarda[P 4] od téhož majitele panství získalo v prosinci 1659 výsady.[15] V roce 1690 bylo městečko osvobozeno od stavění sirotků. V polovině 17. století měl Domašov přechodně status svobodného horního města.[11]

Ve dnech 29. a 30. června 1758 zde proběhla tzv. bitva u Domašova mezi rakouskými a pruskými vojsky. Rakušané pod velením generálmajora Ernsta Gideona von Laudon a generálmajora Josefa von Žiškovič napadli a rozprášili zásobovací konvoj pro pruskou armádu obléhající Olomouc, chráněnou silami generála Hanse Joachima von Ziethen, načež Fridrich II. opustil v důsledku těchto ztrát 2. července své pozice u moravské metropole.[16] Na paměť této události o sto let později nechalo na místě této události město Olomouc postavit tzv. Černý kříž

V roce 1791 byl postaven kostel svaté Anny na místě původního dřevěného kostelíka zříceného o rok dříve a osazen oltářem ze zrušeného kláštera Hradisko. Již na přelomu 18. a 19. století zde byla triviální, později obecná škola. Dne 1. července 1872 byl zahájen provoz na Moravsko-slezské centrální dráze Olomouc – Opava, nynější staniční budova byla postavena v roce 1883. Konec devatenáctého a přelom dvacátého století je ve znamení postupného rozvoje průmyslu. Postaven byl mlýn a lihovar, později podnik na zpracování kyselek z místních pramenů a otevření kamenolomu.[12] V roce 1921 byla v městečku založena menšinová česká škola. V roce 1949 došlo ke zřízení vojenského prostoru Libavá na sousedním katastru obce.

Domašov byl obcí téměř s čistě převládajícím německým etnikem. Výjimku tvoří pouze pár českých jmen uváděných v urbářích v průběhu šestnáctého století a poté až v roce 1930 provedené sčítání obyvatel, které uvádí, že v městečku Domašově žilo 1149 obyvatel a z toho jen 88 Čechů.[17] Ke kompletní výměně obyvatelstva dochází až po roce 1945, kdy vlivem vysídlení Němců z Československa přicházejí noví čeští dosídlenci, kteří však demograficky již původní stav obyvatel nenaplnili.

Obec se k 1. lednu 2016 na základě zákona č. 15/2015 Sb., o hranicích vojenských újezdů, mírně rozšířila o katastrální území Domašov nad Bystřicí I, které do 31. prosince 2015 náleželo k vojenskému újezdu Libavá. Původně ovšem pozemky téměř celého moderního k. ú. Domašov nad Bystřicí I tvořilo okrajovou část katastrálního území Smilov, pouze severní okraj náležel před tímto datem ke katastrálnímu území Bělá. Smilov i Bělá byly před vznikem vojenského újezdu Libavá samostatnými obcemi, jejichž celá zástavba byla po začlenění do Libavé soustavně ničena, až byla nakonec srovnána se zemí. K 20. prosinci 2002 byly oba katastry zrušeny a půda moderního k. ú. Domašov nad Bystřicí I začleněna do rozšířeného k. ú. Město Libavá, z něhož byla vyčleněna k 2. červnu 2014[18] v rámci příprav na optimalizaci (zmenšení) vojenského újezdu Libavá.

Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny udělení vlajky obce.[19]

Vývoj Domašova nad Bystřicí podle sčítání lidu[20][21]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 1004 1068 1185 1204 1284 1173 1149 754 741 624 500 461 480 480
Domů 131 148 145 154 157 162 210 191 147 146 134 129 128 134

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází kostel sv. Anny postavený v roce 1791. Před vchodem u kostela sv. Anny stojí kamenný kříž z roku 1878. Někdejší městské jádro bylo citelně poznamenáno demolicemi.[11] Na náměstí obce stojí kamenný kříž s obrazem Poslední večeře. Nachází se zde také pomník Osvobození roku 1945.

Přírodní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Jižním směrem od obce se nachází chráněný přírodní výtvor Kamenné proudy a k němu navazující naučná stezka.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1269 je uvedeno, že největší část Domašova náleží dómskému děkanovi Budislavovi z Olomouce, v roce 1329 je již celý Domašov v majetku biskupa olomouckého.
  2. Literatura se v přesném určení roku často rozchází, došlo k tomu však zcela jistě v první dekádě století patnáctého.
  3. V červnu roku 1678 pak vyhotovení nejstaršího dochovaného moravského katastru – tzv. druhé lánové vizitace poznamenalo v Domašově nad Bystřicí 19 osedlých právovárečných hospodářů; MZA Brno; fond D 1 Lánové rejstříky, sign. L 96, fol. 27r.
  4. Také jako Bernarta či Bernerta.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Ottův slovník naučný. Díl 7. Praha: J. Otto Dostupné online. Heslo Domštát, s. 821. 
  5. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 609. 
  6. Katastrální území Domašov nad Bystřicí I
  7. ŠEBÁNEK, Jindřich; DUŠKOVÁ, Sáša. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/2. [s.l.]: [s.n.], 1981. Kapitola listina č. 599. 
  8. CDB V/2, č. 725.
  9. TUREK, Adolf. Místopisný rejstřík obcí severomoravského kraje. Díl I. A–L. Opava: [s.n.], 1974. S. 120. 
  10. CHYTIL, Josef. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI. Brno: [s.n.], 1854. Kapitola listina č. 226, s. 167–169. 
  11. a b c Nízký Jeseník. Šternberk, Moravský Beroun, Budišov nad Budišovkou. Turistická mapa 1 : 50 000. 6. vyd. Praha: Klub českých turistů - TRASA s. r. o., 2017. 
  12. a b c KOUDELA, Miroslav. Domašov nad Bystřicí. In: FIALA, Karel. Šternbersko napříč časem 1850–1945. 2. vyd. Šternberk: Občanské sdružení Šternbersko, 2008. ISBN 978-80-904013-1-0. S. 96.
  13. MZA Brno; fond G 10 Sbírka rukopisů Moravského zemského archivu, kniha č. 423, fol. 94-97.
  14. ZA Opava (pobočka Olomouc); fond Velkostatek Šternberk, I. listiny; karton 1, inv. č. 17. Ověřený opis (z opisu) města Uničova z 11.4.1841.
  15. ZA Opava (pobočka Olomouc); fond Velkostatek Šternberk, I. listiny; karton 1, inv. č. 30. Ověřený opis (z opisu) města Uničova z 11.4.1841.
  16. Otto Schier. Die Kämpfe bei Gundersdorf und Domstadtl am 28. und 30. Juni 1758. Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. 1908, čís. 12. 
  17. Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 99. 
  18. Změny názvů katastrálních území [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2017-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-27. 
  19. Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z 6. schůze ze dne 25. dubna 2018 k návrhu na udělení znaků a vlajek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2018-05-12]. Dostupné online. 
  20. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 654–655. 
  21. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 502. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]