Dolní Kounice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dolní Kounice
Pohled na město a kapli sv. Antonína
Pohled na město a kapli sv. Antonína
Znak města Dolní KouniceVlajka města Dolní Kounice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecIvančice
Obec s rozšířenou působnostíIvančice
(správní obvod)
OkresBrno-venkov
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 560 (2023)[1]
Rozloha8,97 km²[2]
Katastrální územíDolní Kounice
Nadmořská výška195 m n. m.
PSČ664 64
Počet domů786 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa městského úřaduMasarykovo nám. 66/2
664 64 Dolní Kounice
info@dolnikounice.cz
StarostkaLenka Žikešová
Oficiální web: www.dolnikounice.cz
Dolní Kounice
Dolní Kounice
Další údaje
Kód obce582956
Kód části obce29289
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Kounice (pomnožné, německy Kanitz[4]) jsou město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů. Žije zde přibližně 2 600[1] obyvatel. Město je členem Mikroregionu Ivančicko.

Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města).

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno vsi bylo utvořeno od osobního jména Kúna, což byla domácká podoba jména Konrát/Kunrát. Původní význam jména tedy byl "Kúnovi lidé". Přívlastek Dolní doložen od konce 14. století na odlišení od Horních Kounic, vzdálených 23 km západojihozápadně. Německé Kanitz bylo odvozeno z místní nářeční výslovnosti.[5] Židovský název města v hebrejštině zní קוניץ.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Poloha Dolních Kounic na jižním Brněnsku

Město se rozkládá na úpatí jižních výběžků Brněnské vyvřeliny, geomorfologicky v Bobravské vrchovině, východní část území se otvírá do Dyjsko-svrateckého úvalu. Řeka Jihlava je dělí na dvě části: na pravém břehu se nalézá centrum zvané Město, část na levém břehu je zvána Závodí (toto dělení je zároveň shodné s vymezením dvou volebních okrsků v Dolních Kounicích). Město se rozkládá v údolí Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu.

Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem, průměrná červencová teplota činí 20 °C, průměrné roční teploty se pohybují mezi 9 a 11 °C. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 17. století měla obec 196 domů, po třicetileté válce z nich byly obydlených pouze 121. V roce 1790 měla obec 266 domů a 1582 obyvatel, v roce 1834 pak 370 domů a 2030 obyvatel.[6]

Vývoj počtu obyvatel a počtu domů (sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 967 2 802 2 928 3 076 3 300 3 054 3 130 2 625 2 661 2 524 2 322 2 195 2 306 2 436 2 385
Počet domů 533 555 562 544 601 618 694 741 706 695 679 754 750 781 786

Vývoj počtu obyvatel

Památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Dolních Kounicích.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší školou v Dolních Kounicích byla škola v klášteře Rosa coeli. Škola byla určena pouze pro šlechtické dívky, které pobývaly v klášteře; dívky se učily latinu, náboženství a ruční práce. V poslední čtvrtině 13. století se Kounice z vesnice mění na městečko, je založena fara a při ní jistě existovala škola pro širší veřejnost, třebaže přímé zprávy o ní nejsou. Po zániku kláštera roku 1527 došlo k úpadku církevního a školského života v městečku, takže konšelé požádali Ferdinanda I., aby povolil bratrským správcům vést katolický kostel a faru. Ferdinand proto roku 1552 nařídil olomouckému biskupovi, aby na faru dosadil kněze, pro nedostatek katolických kněží ji skutečně získala Jednota. V té době již bratrská škola v městečku existovala, fungovala jako základní a poskytovala vzdělání i katolíkům. Velký význam pro její rozvoj měla blízkost bratrského biskupského sídla a gymnázia v Ivančicích.

V roce 1622 po nuceném odchodu bratrských kněží převzala faru i školu katolická církev. Ze 17. století je stále o škole málo informací, ale je poprvé známo její umístění – bývala v jednom domě na jižní straně dnešního Masarykova náměstí. Škola se počtem žáků stále rozrůstala, takže církevní vizitace roku 1819 konstatovala, že prostorově nevyhovuje, a vyzvala k vybudování nové školy. Po dlouhých letech hledání vhodného stavebního místa byla vystavěna nová budova v Tovární ulici roku 1831. I tato škola brzy přestala kapacitně dostačovat, takže byla přistavěna další budova nad školní zahradou v ulici U Sboru (tato budova slouží svému účelu dodnes). Do roku 1780 se ve škole učilo výhradně česky, od té doby do 1907 i německy. V židovské čtvrti byla samostatná škola, doložená nejdříve 1751. Na nátlak místních Němců byla roku 1903 (i pro klesající počet žáků) zrušena a její žáci přešli do nově zřízené Německé lidové školy, která si vybudovala novou školní budovu na Hlavní ulici. Po roce 1918 počet žáků silně poklesl a škola byla 1921 zrušena (obnovena na přechodnou dobu 19391945). Před první světovou válkou vznikla i německá mateřská škola, proto byla v Jiráskově ulici zřízena také česká mateřská škola.

V obci v současnosti poskytuje elementární vzdělání ZŠ Dolní Kounice, otevřena 4. září 1910. Škola má devět ročníků, vlastní jídelnu, školní družinu a přibližně 300 žáků.

Hody[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 došlo v Dolních Kounicích po více než 40 letech k navázání na tradici Svatováclavských hodů. První obnovené hody, které organizuje spolek Dolnokounické hody, probíhaly od 26. do 27. září toho roku na Mlýnském náměstí a v Kulturním domě.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku SK Dolní Kounice.

Od roku 1921 sídlí v Dolních Kounicích fotbalový klub SK Dolní Kounice. Největších úspěchů dosáhl na přelomu tisíciletí, kdy se stal nejprve na několik let účastníkem Moravskoslezské fotbalové ligy a v sezoně 2002/2003 dokonce účastníkem 2. ligy, tj. druhé nejvyšší fotbalové ligy v České republice.[9] Klub využívá stadion v Zámecké ulici s kapacitou více než 500 míst k sezení.[10]

Mimo Sportovní klub Dolní Kounice působil v Dolních Kounicích v letech 1928-1929 také další fotbalový klub, a to Rudá hvězda Dolní Kounice.[11]

Vodní sporty[editovat | editovat zdroj]

Tělovýchovná organizace Vodní sporty Dolní Kounice vznikla v roce 1951 jako součást TJ Sokol, v roce 1967, došlo k jejímu osamostatnění.

Členové Vodních sportů Dolní Kounice dosáhli několika výrazných úspěchů, mj. dvě stříbrné medaile Františka Kadaňky na Mistrovství světa ve vodním slalomu 1969 ve Francii a jeho start na Letních olympijských hrách 1972 či zisk titulu juniorského mistra světa Petrem Šarounem.[12] Deblkanoisté Petr Veselý a Marek Rygel získali od roku 2014 řadu medailí ve sjezdu na divoké vodě na MS a ME.[13]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Bílý (1819–1888), katolický kněz a politik
  • Antonín Brabec (1946–2017), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
  • Gotthard (Eliezer) Deutsch (1859-1921), rabín a znalec židovských dějin
  • Jan Helcelet (1812–1876), přírodovědec, profesor olomoucké univerzity, revolucionář (1848)
  • František Kadaňka (* 1944), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
  • Milan Kocourek (* 1987), běžec, vícenásobný mistr ČR v běhu na 1500 m, 3000 m, 5000 m a v přespolním běhu
  • Lucie Kovandová (* 1993), modelka, Česká Miss World pro rok 2013
  • Jaromír Ondráček (1931–2003), archeolog, který se zabýval závěrem doby kamenné a počátkem doby bronzové
  • Antonín Otta (* 1957), archeolog, který svými nálezy dokázal, že na Dolnokounicku žili lidé již před zhruba 400 000 lety téměř nepřetržitě až po dnešek
  • Marek Rygel (* 1989), kanoista, mistr světa ve sjezdu na divoké vodě z roku 2014
  • Alois Schwarz (1854–1928), chemik
  • Petr Veselý (* 1976), kanoista, mistr světa ve sjezdu na divoké vodě z roku 2014

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Panorama Dolních Kounic
Panorama Dolních Kounic

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Dostupné online.
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 229. 
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 432, 433.
  6. KRATOCHVIL, Augustin. Ivančický okres Vlastivěda moravská. Brno: GARN, 2007. 364 s. ISBN 978-80-86347-65-3. S. 136. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. 
  8. Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Ivančice, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. 
  9. Historie klubu SK Dolní Kounice Archivováno 13. 6. 2013 na Wayback Machine., webové stránky klubu
  10. Vedení a stadion klubu SK Dolní Kounice Archivováno 13. 6. 2013 na Wayback Machine., webové stránky klubu
  11. RYŠAVÝ, Ferdinand. Bradova západomoravská župa footballová v odboji a histori. Olomouc: Jiří Vyjídák, 1948. 274 s. Kapitola SK Dolní Kounice, s. 68–72. 
  12. ŘIHÁČEK, Milan. Sportovní jubilea roku 2006 v Dolních Kounicích. Dolní Kounice: Město Dolní Kounice, 2006. 108 s. ISBN 80-254-2897-4. Kapitola Z historie TJ Vodní sporty Dolní Kounice, s. 65–95. 
  13. KUDLÁČKOVÁ, Hana. Přinášíme rozhovor s kounickými mistry světa a Evropy ve sjezdu na divoké vodě [online]. Regionivancicko.cz, 2017-10-04 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]