Dolejší Hůrky
| Dolejší Hůrky | |
|---|---|
 Pohled od Hradiště | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Postoloprty |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°20′33″ s. š., 13°37′36″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 34 (2021)[1] |
| Katastrální území | Dolejší Hůrky (1 km²) |
| PSČ | 440 01 |
| Počet domů | 15 (2011)[2] |
  Dolejší Hůrky | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 84948 |
| Kód k. ú. | 684945 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dolejší Hůrky jsou malá vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny v Ústeckém kraji. Nachází se asi 5,5 kilometru západně od Postoloprt. Dolejší Hůrky jsou také název katastrálního území o rozloze 1 km².[3]
Název[editovat | editovat zdroj]
Původní název vesnice – Horka – je odvozen ze slova hórka ve významu malá hora.[4] Tento název si lokalita podržela až do poloviny 19. století.[5] Teprve v prvním moderním sčítáni lidu, zachycujícím stav k 31. 12. 1869, je vesnice uvedena pod názvem Dolejší Hůrky.[6]
Pravěk[editovat | editovat zdroj]
Rovinatá pole severně od vesnice jsou místem bohatých archeologických nálezů. Většinou byly získány na počátku 20. století. Nejpočetněji je zastoupeno období neolitu a eneolitu. V roce 1905 byla nalezena skupina hrobů z období kultury s vypíchanou keramikou (cca 5000–4400 př. n. l.) V jednom z nich se nacházel mramorový náramek, který se v nálezech z této doby vyskytuje velmi zřídka. Kromě toho se ve sbírkách žateckého muzea nachází množství keramických zlomků z období kultur s lineární keramikou a zvoncovitých pohárů. Kulturu se šňůrovou keramikou zastupuje kamenný sekeromlat. Mezi nálezy z Hůrek je i keramika knovízské kultury.[7]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Problém pro studium nejstarších dějin Dolejších Hůrek představuje fakt, že asi 10 km vzdušnou čarou od sebe už ve 14. století existovaly dvě vesnice, které se jmenovaly stejně: Horka. Někdy mezi roky 1346 a 1350 řešil sudí Žateckého kraje Vilém z Egerberka spor o majetek ve vsi Horka mezi žateckým měšťanem Frenclínem a rytířem Ješkem z Dobříčan.[8] Zápis není datovaný; formulářovou sbírku, v níž je obsažený, kladou medievisté do rozmezí let 1346–1350. S pozdějšími Dolejšími Hůrkami ztotožnil zápis Antonín Profous.[4] Naproti tomu německá Vlastivěda žateckého okresu z počátku 20. století vztahuje spor k dnes zaniklé vesnici Hůrky u Libočan, která se rovněž ve středověkých pramenech nazývala Horka.[9] Vzhledem k blízkosti obou Horek k Žatci i Dobříčanům a bez znalosti dalších okolností nelze rozhodnout, ke které z lokalit se zpráva vztahuje.
Na jistou půdu se dostáváme teprve v polovině 15. století. V roce 1454 totiž muselo město Žatec vrátit královské komoře mj. vesnici Horku, které se neoprávněně zmocnilo za husitských válek. O Horku u Libočan jít nemůže, protože tam měli Žatečtí majetky už dávno před tím. V Horce tehdy odvádělo platy osm poddaných. Jednalo se o osm kop grošů, třicet kuřat a 240 vajec.[10] Horka byla od té doby součást postoloprtského panství. Neznámo kdy ale čtyři statky z Horky přešly pod panství Bitozeves, zbývající čtyři zůstaly při Postoloprtech. V roce 1556 tak patřila jedna část vesnice bratřím Janovi a Jakubovi Hruškům z Března sídlem v Bitozevsi, druhá část Janovi z Veitmile na Postoloprtech. Rozdělení trvalo až do roku 1767, kdy panství Nový Hrad koupil říšský kníže Josef Schwarzenberg.[11]
Za třicetileté války vesnice málem zanikla. Podle berní ruly z roku 1654 bylo všech šest hospodářství pustých. Jen na novohradském dílu žil chalupník Martin Amler.[12] Vrchnosti ale měly zájem válkou zpustošené vesnice obnovit, a tak už v polovině 18. století byly podle tereziánského katastru všechny grunty obydlené a platily berni.[13] Na mapě prvního vojenského mapování z šedesátých let 18. století je zakreslený rybník, který se nacházel jihozápadně od dnešní železniční zastávky.[14] V roce 1843 už byla na jeho místě pole, jak ukazuje indikační skica.[15] Rybník zřejmě existoval mnohem dříve než v 18. století. Zřejmě byl dědictvím rybníkařské konjunktury v 16. století. Napájel ho Hůrecký potok, nazývaný německy Wiesenbach (Luční potok). Poloha rybníka je v terénu patrná i v současnosti. Od poloviny 17. století žilo v Hůrkách převážně německy mluvící obyvatelstvo. Za první republiky tvořili Němci 90 % obyvatel.[16]
V Dolejších Hůrkách nikdy nevznikl obecní úřad. Od roku 1850 až do správní reorganizace v roce 1981 patřila vesnice pod Lišany. Poté se spolu s nimi stala místní částí Postoloprt.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Statek čp. 12 na návsi má štít ve slohu selského baroka.
- Kaplička na návsi má průčelí členěné pilastry a nad nimi trojúhelníkový štít.
- V poli severně od vsi stojí výklenková kaplička, již bez plastiky světce. Podle slohové charakteristiky lze klást vznik všech tří objektů kamsi k polovině 19. století.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 88 | 105 | 111 | 107 | 82 | 81 | 87 | 64 | 51 | 53 | 28 | 24 | 23 | 23 | 34 |
| Počet domů | 15 | 17 | 18 | 18 | 18 | 18 | 20 | 22 | 14 | 14 | 9 | 16 | 15 | 15 | 15 |
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Výklenková kaplička u vsi -
Náves
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
- ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Hůrky, s. 803.
- ↑ SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Bd. 14, Saazer Kreis. Praha: Friedrich Ehrlich, 1846. 317 s. Dostupné online. S. 71.
- ↑ ORT, Jan; SLÁDEK, František. Topograficko-statistický slovník Čech. Praha: I. L. Kober, 1870. 1048 s. Dostupné online. S. 183.
- ↑ HOLODŇÁK, Petr. Labyrintem žateckého pravěku. Žatec: Regionální muzeum Žatec, 2006. 487 s. ISBN 80-86971-18-X. S. 173–174.
- ↑ PALACKY, Franz. Ueber Formelbücher, zunächst in Bezug auf böhmische Geschichte. Nebst Beilagen. Prag: Kronberger und Řiwnač, 1842. 368 s. Dostupné online. S. 361.
- ↑ Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Příprava vydání Karl Tutte. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins in Saaz, 1904. 918 s. S. 553.
- ↑ Archiv český čili staré písemné památky české i moravské sebrané z archivů domácích i cizích. Příprava vydání Josef Kalousek. Praha: Královská česká společnost nauk, 1895. 612 s. Dostupné online. S. 803.
- ↑ ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Louny: Nakladatelství Digon, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 95. Dále jen Roedl 2021.
- ↑ Berní rula. Příprava vydání Marie Lišková. Svazek 33. Kraj Žatecký, díl 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. 771 s. S. 260, 356.
- ↑ Tereziánský katastr český. Příprava vydání Aleš Chalupa. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra, 1966. S. 404.
- ↑ 1. vojenské mapování – mapový list č. 70 [online]. Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Indikační skici – Čechy, list 4136-1 Lišany [online]. Národní archiv [cit. 2021-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Roedl 2009, s. 98.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolejší Hůrky na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Dolejší Hůrky na webu ČÚZK
