Dokumentární akreditiv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dokumentární akreditiv[1] představuje neodvolatelný abstraktní závazek vystavující banky poskytnout určité peněžní plnění beneficientovi (nejčastěji se jedná o exportéra) proti předložení požadovaných dokumentů a splnění dalších akreditivních podmínek.

Vystavující banka nese riziko svého klienta - příkazce (nejčastěji se jedná o importéra). Z toho plyne nutnost řízení tohoto rizika, vystavující banka se proto snaží o omezení svého závazku stanovením maximální částky akreditivu (popř. rámce), lhůtou platnosti, přesnou formulací akreditivních podmínek a zajišťovacími instrumenty (zástava termínovaného vkladu, zástava nemovitostí, pohledávek atp). Vystavení importního/odběratelského akreditivu vyžaduje schválení limitu pro takové obchody ze strany vystavující banky a podpis smlouvy (jednorázové nebo rámcové) mezi vystavující bankou a příkazcem.

Řešená rizika[editovat | editovat zdroj]

  • riziko protistrany:
    • protistrana není dostatečně bonitní
    • příkazce s ní nemá dostatečné zkušenosti
    • jedná se o zahraniční subjekt a případné vymáhání dodržení podmínek obchodní smlouvy by bylo velmi obtížné a drahé (zejména mimo členské země EU)
  • riziko země - může se řešit i potvrzením akreditivu:
    • vysoká částka kontraktu
    • vysoké nároky na včasnost a kvalitu dodávky

Finanční výhody, cashflow[editovat | editovat zdroj]

Kromě toho umožňuje akreditiv i zlepšení cash flow:

  • u importéra může importní akreditiv nahradit zálohové platby, kterými jinak jeho zahraniční dodavatel řeší riziko odběratele,
  • u exportéra lze např. odloženou platbu u exportního akreditivu financovat forfaitingem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 89/2012 Sb. ze dne 25. ledna 2012, občanský zákoník, § 2690-2692, [cit. 2014-01-01]. Dostupné online.