Doktor zubní medicíny
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.
  |
Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska. Pravděpodobně se zabývá jen českým, jen evropským nebo jinak omezeným hlediskem nebo územím. Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi. |
Titul MDDr. (medicinae dentalis doctor, doktor zubního lékařství), psaný před jménem, je nový akademický titul, který mají právo užívat absolventi magisterského studia oboru zubní lékařství na lékařských fakultách.
V letech 1951–1953 se uděloval titul MSDr., medicinae stomatologicae doctor. Toto řešení bylo později zrušeno, současný právní stav je v podstatě obnovuje.
Důvodem je harmonizace s právním stavem a zvyklostmi EU a obecně se světovým trendem. Titul MUDr. neodpovídal u zubařů skutečnosti a z právního hlediska byl absurdním paradoxem - zubaři, byť měli stejný titul jako všeobecní lékaři, nemohli být bez dalšího rozšiřujícího studia doktory "univerzální" (tedy všeobecné) medicíny. Proti používání titulu MUDr. zubními lékaři se zvedala ze strany všeobecných lékařů pravidelně nevole[zdroj?], elegantním řešením je právě vydělení (a o rok zkrácení) studia zubního lékařství. Navíc je změna doprovázena snadnějším zařazením do praxe (soukromou praxi mohou mít ihned i absolventi - zubní lékaři s titulem MDDr.). Pojem "absolvent" již naše právo nezná (viz. corr.v závěru).
Studium stomatologie trvalo 4 roky a jeho absolventi promovali s akademickým titulem "MSDr." - medicinae stomatologicae doctor. (Záměrně není uvedena situace před r. 1938, historické souvislosti). Absolventi směru, kteří ukončili svá studia v roce 1955 a později, měli již studium pětileté a od roku 1990 studium šestileté. V letech 1962-1963 dostali možnost dálkově vystudovat lékařské fakulty zbylí dentisté. Dentista byl vyučen v oboru jako zubní laborant. V rozporu s obecným míněním nebyl dentista zubní lékař, byť mohl pracovat po studiu na vysoké škole v zubní ordinaci. Řadu výkonů neměl povoleno vykonávat. V současné době žádný dentista v Česke Republice nepracuje, ani to není fyzicky možné. Pouze v letech v 1960 - 1963 zubní lékaři získávali titul promovaný zubní lékař, stejne jako promovaný lékař lékaři všeobecného směru studia.
Přes 50 procent současných zubních lékařů studovala pět let, Stejne jako dnešní studenti.
Významná změna v koncepci pregraduální výuky nastala v roce 2003/2004, kdy v rámci harmonizace výuky se státy EU byl zahájen pětiletý studijní program zubní lékařství. Ten se od původního programu stomatologie liší zejména vyšším počtem hodin praktické výuky a vyšším počtem hodin výuky zubního lékařství, zatímco počty hodin výuky ostatních lékařských oborů byly sníženy. Tato zásadní změna byla realizována na všech lékařských fakultách v České republice.
Odpovídá směrnici
DIRECTIVE 2001/19/EC OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL of 14 May 2001
amending Council Directives 89/48/EEC and 92/51/EEC on the general system for the recognition of professional qualifications and Council Directives 77/452/EEC, 77/453/EEC, 78/686/EEC, 78/687/EEC, 78/1026/EEC, 78/1027/EEC, 80/154/EEC, 80/155/EEC, 85/384/EEC, 85/432/EEC, 85/433/EEC and 93/16/EEC concerning the professions of nurse responsible for general care, dental practitioner, veterinary surgeon, midwife, architect, pharmacist and doctor...
Všechny státy Evropské Unie mají tímto závazným právním předpisem nařízeno, jakým způsobem lze výhradně studovat, kde, kdo a jakým způsobem vydává certifikaci a jakým podmínky musí akreditované pracoviště splňovat. Jednotlivé státy značně rozdílně určují kritéria pro získání titulu, další vzdělávání a specializace, které budou vydány jen po splnění podmínek platných v tom kterém státě EU. Zároveň směrnice nařizuje vzájemnou uznatelnost vzdělání v zemích EU mezi sebou. Přistoupením k EU se tato směrnice stala součástí právního řádu ČR a vymezila působnost Zákona o Vysokých školách, jenž ve sve podobě 1. 7. 2008 přestal být platný. Zákon č. 189/2008 Sb, kterým se mění zákon č.18/2004 Sb. o uznávání odborné kvalifikace členů států EU -- kde v části 13, čl. 25 zní:
1. V § 46 odst. 4 písm. d) se slova „zubní lékař“ nahrazují slovy „doktor zubního lékařství“.
Zubní lékaři se tak dostávají m.j. na úroveň států s vyspělou péčí o chrup a okolní tkáně.
Změna v názvu titulu nic nemění na tom, že jsou zubní lékaři jediným oborem, mající svou specializovanou náplň studia od počátku studia, i stavovsky je to zařazuje mezi podobné absolventy (tento pojem už nový zákon nezná, vyhl. 233/2008 Sb.,z.95/2004 Sb) universitních vysokých škol po celém světě.
Tak jako každý lékařský obor, má i zubní lékařství svá úskalí, ale taky výhodu pracovat v oboru od počátku studia, ne až po něm. I zubní lékařství má své specializace, např.ortodontista musí počítat s dalšími pěti lety studia
(Zubní lékaři mají stavovsky dané zastoupeni historicky ve Stomatologické komoře, nejsou členy Lékařské komory ani odborových klubů)- zákonem ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. V r. 1897 byl založen Spolek českých zubních lékařů (zdroj 1.LF UK, Ústav vědeckých informací) na tehdejší česko - německé Karlově - Ferdinandově Universitě v Praze.
99 % dnešních zubních lékařů pracuje v nestátních zdravotnických zařízeních. Zřivovatelem jsou v současné době kraje. (Situace v EU je personálně prakticky shodná.) Klinická pracoviště jsou podřízena resortu školství nebo zdravotnictví na úrovni ministerstev.
Zákon o vys. školách č. 111/1998 Sb § 46, odst. d) ( jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 210/2000 Sb., zákonem č. 147/2001 Sb., zákonem č. 362/2003 Sb., zákonem č. 96/2004 Sb., zákonem č. 121/2004 Sb. , zákonem č. 436/2004 Sb., zákonem č. 473/2004 Sb., zákonem č. 562/2004 Sb. , zákonem č. 342/2005 Sb., zákonem č. 552/2005 Sb., zákonem č. 161/2006 Sb., zákonem č. 165/2006 sb. a zákonem č. 310/2006 Sb.)
|
|||||||||||
