Doktor pedagogiky
Doktor pedagogiky (z lat. paedagogiae doctor, ve zkratce PaedDr. před jménem) je akademický titul, který byl dříve udílen v tehdejším Československu absolventům pedagogických fakult a fakult tělesné výchovy a sportu na základě absolvování dodatečné rigorózní zkoušky a zpravidla obhajoby rigorózní práce. V Česku tento titul v současné době udělován není. Uděluje se na Slovensku v oblasti konkrétního oboru pedagogických věd, a to nejen na pedagogických fakultách univerzit, ale i na filozofických a přírodovědných. Podmínky pro jeho dosažení na Slovensku jsou však oproti období ČSSR značně ztíženy, lze ho získat až po obhajobě zcela nové závěrečné práce a po zkoušce z pedagogiky a pedagogické psychologie včetně oborové didaktiky. Součástí této práce musí být i realizovaný pedagogický výzkum a práce nesmí být totožná s prací magisterskou; na Slovensku tak vysokoškolský zákon uvádí, že se PaedDr. uděluje v učitelských studijních programech a tělovýchovných studijních programech, po tomto dodatečném řízení, přičemž nejprve je nutné získat titul magistr (Mgr.).[1] Formální kvalifikace PaedDr. však na Slovensku (ani v Česku) není výsledkem posledního stupně vysokoškolské soustavy – doktorského studia (8 v ISCED, doktorský stupeň).
Zápis
Doktorát pedagogiky, stejné jako ostatní, jsou platné jak v Česku, tak i na Slovensku (díky mezinárodní smlouvě mezi těmito zeměmi není třeba podstupovat tzv. nostrifikaci). Platí pro ně i stejný zápis: titul se případně píše před jménem a od jména se odděluje mezerou, např. PaedDr. Jan Novák. Někdy se zkracuje na „dr.“, popř. na začátku větného celku event. na „Dr.“ (např. Na Univerzitě Karlově vystudoval dr. Jan Novák. / Dr. Jan Novák studoval na Univerzitě Karlově.)
Historie
Vznik titulu souvisí se vznikem pedagogických fakult po roce 1945 v tehdejším Československu. Tehdy byl ještě uváděn ve zkratce Dr. paed. a získal jej ten absolvent pedagogické fakulty vysoké školy, který složil státní zkoušku učitelské způsobilosti, obhájil disertaci a vykonal přísné zkoušky doktorské (rigorosa).[2] V letech 1966–1980 byl nahrazen titulem doktora filosofie (PhDr.),[3] opětovně byl titul zaveden v letech 1980–1990, kdy se již skládala jen ústní rigorózní zkouška (ve zkratce „PaedDr.“, nikoliv „PaeDr.“, což je chybný zápis, který byl později opraven jakožto tisková chyba).[4][5]
V Česku po revoluci, zákonem z roku 1990, přestal být tento titul udělován – udělován byl tak v uvedené oblasti pouze magistr (ve zkratce Mgr.). Od roku 1998 vysokoškolský zákon stanoví, že titul doktora filozofie (PhDr.) se uděluje v oblasti společenských, humanitních a rovněž také i pedagogických věd.[6] V Česku se tak v současnosti řadí PaedDr. (stejně tak jako PhDr.) po stránce formální kvalifikace na stejnou úroveň jako Mgr., protože se zde nejedná o tituly z doktorského studia (doktor – Ph.D., 8 v ISCED), ale jde zde stále o magisterský stupeň vysokoškolského vzdělání (7 v ISCED).
V některých zemích – typicky na Slovensku – se tedy tento akademický titul uděluje v současnosti i nadále, ale podmínky pro jeho dosažení jsou oproti období ČSSR značně ztíženy, protože jej nelze získat pouhým složením zkoušky či uznáním diplomové práce.
Reference
- ↑ Zákon č. 131/2002 Z. z., o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov Dostupné online.
- ↑ § 5 vládního nařízení ze dne 27. srpna 1946, č. 170/1946 Sb., kterým se vydává statut pedagogických fakult a určuje studijní doba učitelů
- ↑ § 14 odst. 2 zákona ze dne 16. března 1966, č. 19/1966 Sb., o vysokých školách
- ↑ Zákon ze dne 10. dubna 1980 č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, § 44 odst. 2 písm. d) Dostupné online.
- ↑ Redakční sdělení č. 57/1980 Sb., o opravě tiskových chybDostupné online.
- ↑ § 46 odst. 5 písm. b) zákona ze dne 22. dubna 1998, č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)