Dohody během druhé světové války

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Těsně před začátkem druhé světové války byla podepsána Mnichovská dohoda, kterou podepsaly s Německem další tři velmoci – Francie, Velká Británie a Itálie.

Poté se Německo dne 22. května 1939 vojensky spojilo Ocelovým paktem s Itálií. Pro Hitlera a Mussoliniho to bylo samozřejmě výhodné. Pakt je zavazoval k vzájemné pomoci v případě války s třetí mocností, na souši, na moři i ve vzduchu. Týkalo se to i politické a diplomatické pomoci. Ocelový pakt měl zajistit ochranu zájmů obou spřátelených stran.

O tři měsíce později, 23. srpna 1939, podepsal Vjačeslav Molotov – zplnomocněnec vlády SSSR a Joachim von Ribbentrop za vládu Německé říše Smlouvu o vzájemném neútočení. Proč přistoupily obě strany k tomuto kroku?^[zdroj?] Hitler potřeboval dovyzbrojit svoji armádu a potřeboval „klid“ na východní frontě. Stalin se obával boje na dvou frontách – s Japonskem na Dálném východě. Tato smlouva obsahovala také Tajný dodatečný protokol, který určoval rozdělení území ve východní Evropě a Polsku.

1. září 1939 bylo Německem napadeno Polsko, a tím prakticky začala 2. světová válka. O dva dny později vstoupila do války Velká Británie a Francie. Německo nepodalo odpovídající odpověď, jestli ukončí „trestání“ Polska za napadení Glivické vysílačky.

28. září 1939 byly jasně určeny hranice mezi SSSR a Německem na polském území. Dále se Smlouvou o hranicích a přátelství obě strany dohodly na možnosti pohodlné migrace německého i ukrajinského a běloruského obyvatelstva s veškerými majetkovými nároky.

Pakt tří mocností ze dne 27. září 1940 spojoval Japonsko, Německo a Itálii, aby se ustavil a podporoval nový řád ve Veliké Východní Asii. Japonsko uznalo vedoucí úlohu Německa a Itálie stanovení pořádku v Evropě a naopak, Japonsko bude mít vedoucí úlohu v Asii. Tímto paktem vznikla tzv. Osa Berlín – Řím – Tokio.

Teprve až rok po Paktu tří vznikla Atlantická charta, podepsaná F. D. Rooseveltem (tehdejší prezident USA) a W. Churchillem 14. srpna 1941, která ohlašovala cíle války a poválečného uspořádání. Požadovali mír na světě, demilitarizaci nebezpečných států a nastolení všeobecné sociální a politické pohody bez územních změn. Vše samozřejmě až po skončení hrůzné války.

Důležitou mezinárodní dohodou byla bezesporu Deklarace Spojených národů, do které se zapojilo 26 států – USA, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, SSSR, Čína, Austrálie, Belgie, Kanada, Kostarika, Kuba, ČSR, Dominikánská republika, Salvador, Řecko, Guatemala, Haiti, Honduras, Indie, Lucembursko, Holandsko, Nový Zéland, Nicaragua, Norsko, Panama, Polsko, Jižní Afrika a Jugoslávie. Vlády těchto států deklaraci uzavřely dne 1. ledna 1942. Deklarace navazovala na Atlantickou chartu. Její principy byly stejné, ale spojovala daleko více států. Zúčastněné státy se zavázaly společně bojovat proti Paktu tří a jejich stoupencům.

Teheránská deklarace USA, SSSR a Velké Británie z 1. prosince 1943 „doladila“ společné vojenské aktivity zúčastněných zemí. A měla Spojence zavázat ke vzájemné pomoci a podpoře i v období budoucího míru. Díky Teheránské deklaraci se taktéž otevřela v Normandii druhá evropská fronta.

Účel Jaltské konference Velké trojky, tedy SSSR, USA a VB, konané 11. února 1945 byl jasně určit, co bude s Německem po válce, jak ho demilitarizovat a jak podpořit státy postižené nadvládou Třetí říše. Touto konferencí bylo Německo rozděleno na 4 části, které měly pod dohledem až do roku 1989 SSSR, VB, USA a Francie a byly potvrzeny zásady Atlantické charty a závazků plynoucích z Deklarace Spojených národů.

Po skončení války v květnu 1945 se konala ještě Postupimská konference – 17. července až 2. srpna 1945. Tou byla historická kapitola s názvem Druhá světová válka jasně uzavřena.

Seznam konferencí 2. světové války

Konference	Místo	Doba trvání	Hlavní účastníci:	Výsledky a závěry
Americko - britská štábní konference	Washington, D.C.	29. ledna - 27. března 1941	americký, britský a kanadský vojenský štáb	Stanovení základních dohod pro vstup USA do války
Newfoundlandská konference	Argentia, Newfoundland	9. - 12. srpna 1941	Churchill, Roosevelt, Harry Hopkins	Atlantická charta, návrh na společnou konferenci se Sověty
První Moskevská konference	Moskva	29. září - 1. října 1941	Stalin, W. Averell Harriman, Lord Beaverbrook, Molotov	Spojenecká pomoc Sovětům
Washingtonská konference (1941)	Washington, D.C.	22. prosince 1941 - 14. ledna 1942	Churchill, Roosevelt Deklarace spojených národů
Washingtonská konference (1942)	Washington, D.C.	20. - 25. června 1942	Churchill, Roosevelt	První prioritou válečné akce Spojenců bylo otevření 2. fronty v Severní Africe, nálsedně pak vylodění ve Francii
Druhá Moskevská konference	Moskva	12. - 17. srpna 1942	Churchill, Stalin, Harriman	Diskuse o důvodu upřednostnění otevření severoafrické fronty před vyloděním ve Francii ze strany Velké Británie, anglicko - sovětská dohoda o výměně informací a technologií
Casablanská konference	Casablanca, Maroko	14. - 24. ledna 1943	Churchill, Roosevelt, Charles de Gaulle, Henri Giraud	Plánování vylodění v Itálii, plán uskutečnění Dne D v roce 1944, deklarace bezpodmínečné kapitulace Německa, podněcování k dohodě francouzských válečných vůdců v Londýně a Alžírsku
Washingtonská Conference (1943)	Washington, D.C.	12. - 27. května 1943	Churchill, Roosevelt, Marshall	Pokračování plánování vylodění v Itálii, zvyšování leteckých útoků na Německo, zvyšování rozsahu války v Tichomoří
Třetí Moskevská konference	Moskva	18. října - 1. listopadu 1943	Ministři zahraničí Cordell Hull, Anthony Eden, Molotov, Fu Bingchang and Stalin	Moskevská deklarace - společné prohlášení vlád USA, Velké Británie a SSSR o osvobozování některých evropských států z moci Němců
Káhirská konference	Káhira, Egypt	23. - 26. listopadu 1943	Churchill, Roosevelt, Čankajšek	Deklarace o poválečném rozdělení Asie
Teheránská konference	Teherán, Írán	28. listopadu - 1. prosince 1943	Churchill, Roosevelt, Stalin	První společné setkání Velké trojky, plánování konečné strategie války proti Německu a jeho spojencům, stanovení data Dne D
Druhá Káhirská konference	Káhira, Egypt	4. - 6. prosince 1943	Churchill, Roosevelt, İsmet İnönü	Dohoda o dokončení letekcýh základen v Turecku, odložení operace proti Japoncům
Konference premiérů zemí Commonwealthu	Londýn, Anglie	1. - 16. května 1944	Churchill, John Curtin (Austrálie), Peter Fraser (Nový Zéland), Mackenzie King (Kanada) and generál Jan Smuts (Jižní Afrika).	Lídři zemí Commonwealthu podpořili Moskevskou deklaraci a dosáhli dohody týkající se jejich rolí v celkovém válečném úsilí
Druhá Quebecká konference	Quebec City, Kanada	12. - 16. září 1944	Churchill, Roosevelt, Mackenzie King	Morgenthauův plán pro poválečné Německo
Čtvrtá Moskevská konference	Moskva	9. října 1944	Churchill, Stalin, Molotov, Eden	Zřízení poválečných sfér vlivu ve východní evropě a na Balkánském poloostrově
Maltská konference	Malta	30. ledna - 2. února 1945	Churchill, Roosevelt	Přípravy před Jaltskou konferencí
Jaltská konference	Jalta	4. - 11. února 1945	Churchill, Roosevelt, Stalin	závěrečné plány porážky Německa, poválečné plány na rozdělení Evropy, stanovení data Konference spojených národů, podmínky vstupu SSSR do války proti Japonsku
Konference spojených národů	San Francisco	25. a 26. dubna 1945	zástupci 50 zemí	Charta Spojených národů
Postupimská konference	Postupim, Německo	17. července - 2. srpna 1945	Churchill, Stalin, Truman, Attlee	Deklarace bezpodmínečné kapitulace Japonska, stanovení poválečné politiky Německa

Reference

• KVAČEK, R., KUKLÍK, J., MANDELOVÁ, H., PAŘÍZKOVÁ, I.: Dvacáté století o sobě – dějiny v dokumentech, Liberec, Dialog, 2005, str. 83 až
• MANDELOVÁ, H., KUNSTOVÁ, E., PAŘÍZKOVÁ, I.: Dějiny 20. století, Liberec, Dialog, 2004, str. 52 až 103