Dobročkovské hadce

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - chráněné území v Česku

Dobročkovské hadce jsou přírodní památka ev. č. 1573 v okrese Prachatice. Nacházejí se podél Křemžského potoka[1] (nazývaného také jako Dobročkovský potok),[2] poblíž obce Ktiš. Památka se skládá ze dvou částí, z nichž severovýchodní leží v CHKO Blanský les a jihozápadní již za hranicí CHKO. Důvodem ochrany jsou svahové louky na hadcovém podkladu s typickou částečně suchomilnou a teplomilnou květenou, která je pravděpodobně dosti podobná té původní[3] − z ohrožených druhů to jsou hořeček český (Gentianella bohemica), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a vzácná kapradina vratička měsíční (Botrychium lunaria).[4] Podél potoka rostou pobřežní olšiny. V této oblasti roste olše lepkavá (Alnus glutinosa), či vrba křehká (Salix fragilis), v jejichž podrostu se vyskytuje chráněný druh oměj pestrý (Aconitum variegatum). V levobřeží potoka jsou vlhké louky s řadou chráněných druhů rostlin − například prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kosatec sibiřský (Iris sibirica) a hladýš pruský (Laserpitium prutenicum).[4]

Lokalita

Pohled ze zemědělsky využívané louky poblíž silnice II/166 na jižní část přírodní památky. Na snímku je patrné i elektrické vedení procházející na hranici památky

Území Dobročkovské hadce se nachází v katastrálním území vesnice Dobročkov, místní části obce Ktiš v okrese Prachatice. Tvoří jí dvě části chráněného území. Jedna část je tzv. severní o výměře 3,168 ha, která leží na území CHKO Blanský les a druhá část je tzv. jižní o výměře 14,48 ha ležící mimo oblast CHKO Blanský les.[5] Obě dvě území jsou od sebe odděleny pozemní komunikací, silnicí druhé třídy II/166, vedoucí z vesnice Smědeč směrem na Český Krumlov. Území se rozkládá v nadmořské výšce 620 až 670 m n. m[2] a je z převážné části tvořené relativně přírodně meandrujícím tokem zmiňovaného potoka.[3] V rámci geomorfologického členění je území součástí provincie Česká vysočina, podsoustavy Šumavská hornatina, celku Šumavské podhůří.[2]

Severní část území tvoří převážně podmáčené louky v okolí nivy Dobročkovského potoka.[5] Toto území je na severu ohraničeno lesním porostem, na východě a jihu loukami a na západě zmiňovanou silnicí II/166. Za ní se nachází ptačí oblast.

Jižní část území tvoří podmáčené louky taktéž v nivě Dobročkovského potoka, ale dále také xerotermní louky nacházející se na hadcovém podloží. V této části území se vyskytuje hořeček český (Gentianella bohemica).[5] Východní hranici území tvoří louky přiléhající k silnici II/166 a elektrické vedení. Na severu území se nachází obec Dobročkov. Na západě a na jihu je území obklopeno zemědělsky využívanými loukami.[6] Území se svažuje od západu k východu.

Historie

Meandrující část Křemžského potoka v jižní části přírodní památky

Dříve bylo území přírodní památky zemědělsky využíváno, v rámci čehož bylo pravidelně koseno, respektive přepásáno dobytkem. Taktéž docházelo k jeho hnojení chlévskou mrvou.[2]

Přírodní památka byla vyhlášena 3. března 1992 vyhláškou Okresního úřadu Prachatice pod číslem jednacím 1/92.[7] Ve vyhlašovacím dokumentu ze dne 3. března 1992 byla chybně uvedena výměra chráněného území, což bylo způsobeno nepřesným vymezením části parcel. Ve skutečnosti je tak plocha chráněného území přibližně o 1 ha větší.[7] V posledních desetiletích nebylo území pravidelně obhospodařováno, nicméně od roku 1996 se začal na lokalitě provozovat ochranářský management například v prořezávání náletových dřevin a vyřezávání suchých svahových trávníků a kosením vysokobylinných nivních luk.[8]

Přírodní poměry

Vystupující hadce vytváří několik skalních výchozů, severní část památky

Geologický podklad území tvoří převážně biotitický granulit Blanského lesa, případně metamorfované horniny v podobě biotitické ruly a místy i amfibolitu.[9] Na uvedeném podloží se nachází sedimentovaný materiál pleistocénního a holocénního stáří[8] tvořící potoční nivu, tedy hlinité písky, písčité hlíny a na některých místech se nachází soliflukční kamenitohlinité sedimenty.[2] Úbočí severní části chráněného území jsou extrémně suché, což je zapříčiněno podložím v podobě serpentinitu (hadců), respektive pravděpodobněji serpentinizovaný peridotit. Tato hornina zasahuje na některých místech až do nivy potoka.[2] Pro tuto horninu je charakteristické, že obvykle obsahuje značné zastoupení niklu, chromu a kobaltu působící na většinu organismů toxicky.[3] Půdní profil tvoří na serpentinitových pahorcích kambizemní hořečnaté rankery a mělká kambizem typická.[8] V případě nivy Křemžského potoka se většinou nachází typický glej a pseudoglej.[8]

Flora

Ohňovec obecný (Phellinus igniarius) rostoucí na lokalitě

Na lokalitě bylo během inventarizačního průzkumu z roku 1995 objeveno více jak 300 druhů rostlin.[6] Ze vzácnějších druhů jsou to například z kriticky ohrožených (C1) hvozdík pyšný (Dianthus superbus), který zde byl pozorován v množství 3 rostlin. Mezi další kriticky ohrožené druhy rostoucí na lokalitě patří hořeček český (Gentianella bohemica), u kterého bylo v roce 1994 napočítáno 120 rostlin, o rok později pak jen okolo 60 rostlin.[10] Nicméně zpráva z roku 2002 uvádí 740 kvetoucích rostlin.[11] Z roku 1994 taktéž pochází záznam o existenci dalšího kriticky ohroženého druhu v podobě měkčilky jednolisté (Malaxis monophyllos), nicméně v roce 1995 nebyla na lokalitě nalezena a existují pochybnosti, jestli byla v roce 1994 správně určena.[10] Ze skupiny silně ohrožených (C2) se zde vyskytuje vratička měsíční (Botrichium lunaria), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), vstavač kukačka (Orchis morio)[10] ze skupiny ohrožených (C3) oměj pestrý (Aconitum variegatum),[12] kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), prha chlumní (Arnica montana), ostřice stinná (Carex umbrosa), zábělník bahenní (Comarum palustre), škarda jestřábnikovitá (Crepis succisifolia), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), bezosetka štětinatá (Isolepis setacea), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora) či vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia).[10]

Rákosinou zarůstající niva Křemžského potoka, severní část památky

Na území přírodní památky se nachází několik typů rostlinných společenstev. Ve společenstvu semixerotermních[p 1] trávníků svazu Bromion erecti dominuje válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), dále zde najdeme např. smělku jehlancovitého (Koeleria pyramidata) bezkolenec modrý (Molinia caerulea), kostřava ovčí (Festuca ovina), silenka nadmutá (Silene vulgaris) či bedrník obecný (Pimpinella saxifraga).[8] Oblast okolo potoka protékajícího památkou se vyskytují potoční olšiny svazu Alnion incanae s dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa). V keřovém patře roste střemcha obecná (Prunus padus), kalina obecná (Viburnum opulus), bez černý (Sambucus nigra)[3] a vrba popelavá (Salix cinerea).[8]

Zarůstající olšina, severní část památky

Bylinné patro pak tvoří například chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), ptačinec hajní (Stellaria holostea), prvosenka vyšší (Primula elatior), kozlík výběžkatý (Valeriana excelsa), oměj pestrý (Aconitum variegatum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), blatouch bahenní (Caltha palustris), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a další. Dále se zde vyskytují vysokobylinné vlhké louky svazu Calthion a to konkrétně asociace Lysimachio vulgaris-Filipenduletum a Filipendulo-Geranietum palustris.[8][3]

Z celkové rozlohy přírodní památky 0,74 ha připadá na lesní porost z čehož nadpoloviční většina je tvořena borovicí lesní (Pinus sylvestris) o stáří přes 40 let.[10][13] Borovice totiž jako jediná původní dřevina rostoucí v České republice je schopna odolávat toxicitě hadcového podloží.[3] Na nelesních plochách se dařilo dle plánu péče slivoni trnce (Prunus spinosa) jakožto výsledku ruderalizace.[14] Taktéž vlivem eutrofizace a nevyužívání lokality dochází postupně k rozšiřování potoční rákosiny podél potoka.[14] Oblast nivy postupně zarůstá vyjma rákosiny i tužebník jilmový (Filipendula ulmaria).[3]

Fauna

Ilustrační fotografie vřetenušky ligrusové (Zygaena carniolica)

Bezobratlí

Z bezobratlých se na lokalitě vyskytuje například perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), která obývá Křemžský potok. V potoční nivě se dále nachází mokřadní plž vrkoč útlý (Vertigo angustior) a stejnonožec Porcellium conspersum. Z teplomilných brouků se na hadcích vyskytuje například zástupce mandelinka Coptocephala rubicunda. Dále pak z motýlů například vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica) či žluťásek jižní (Colias alfacariensis).[8][3]

Ochrana

Na podzim 2011 došlo k odstranění náletových dřevin v severní části památky

Jelikož je oblast obklopena zemědělsky využívanými pozemky, je ohrožována splachy živin z těchto pozemků a následnou eutrofizací, což se projevuje i na lokalitě.[6][14] Dalším potenciálním rizikem je změna ve způsobu hospodaření, kdy již nedochází k pastvě na lokalitě. To může výhledově vést ke změně druhových společenstev.[6] Současně dlouhodobé zanedbávání lokality se projevuje na vlhkých loukách tím, že postupně degradují a zarůstají bezkonelcem modrým (Molinia caerulea), tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) a metlicí trsnatou (Deschampsia caespitosa).[8]

Dle plánu péče se doporučuje vykácení lesa, jelikož by na hadcovém podloží byly cennější společenstva na bezlesé ploše.[14] Taktéž se doporučuje soustavné kácení náletových dřevin a dlouhodobá péče o lokalitu v podobě kosení dvakrát do roka v případě kosené louky svazu Molinion až Arrhenatherion.[14][15] U hadcových luk se doporučuje kosit čtyřikrát za rok.[16]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Označení xerotermní označuje suchomilné a teplomilné druhy. Semixerotermní jsou pak částečně suchomilné až částečně teplomilné druhy.

Reference

  1. ↑ Plán péče pro Přírodní rezervaci Dobročkovské hadce na období 1.1.2005 – 31.12.2014, vypracovala společnost EKOSERVIS.
  2. ↑ a b c d e f Plán péče o Dobročkovské hadce, strana 4.
  3. ↑ a b c d e f g h ŠMEJKALOVÁ, Zuzana. Dobročkovské hadce - přírodní rezervace [online]. Český rozhlas, 2009-07-13 [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Dobročkovské hadce [online]. Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c CHKO Blanský les - PR Dobročkovské hadce [online]. CHKO Blanský les [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Plán péče o Dobročkovské hadce, strana 5.
  7. ↑ a b Plán péče o Dobročkovské hadce, strana 3.
  8. ↑ a b c d e f g h i ALBRECHT, Josef a kolektiv. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. ISBN 80-86064-65-4. S. 324. 
  9. ↑ Geologické lokality - Dobročkovské hadce [online]. Česká geologická služba [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e Plán péče o Dobročkovské hadce, strana 11.
  11. ↑ JIŘÍ, Brabec. Lokality hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica) ve vojenském újezdu Boletice – jejich význam v rámci areálu druhu a možnosti ochrany [online]. Silva Gabreta [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ Plán péče o Dobročkovské hadce, strana 10.
  13. ↑ Plán péče o Dobročkovské hadce, strana 12.
  14. ↑ a b c d e Plán péče o Dobročkovské hadce, strana 13.
  15. ↑ Plán péče o Dobročkovské hadce, strana 14.
  16. ↑ Plán péče o Dobročkovské hadce, strana 15.

Literatura

  • ALBRECHT, Josef a kolektiv. Chráněná území ČR VIII. – Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Dobročkovské hadce, s. 324. 
  • VYDROVÁ, A. Flóra a vegetace přírodní rezervace Dobročkovské hadce. České Budějovice: Sbor. Jihočes. Muz. v Českých Budějovicích – Přírodní Vědy, 1996. S. 59–73. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dobročkovské_hadce&oldid=15614242“