Dobronice (hrad)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dobronice je hradní zřícenina, která se nachází na okraji vesnice stejného jména asi 7 kilometrů od Bechyně v okrese Tábor. Vypíná se nad řekou Lužnice. Kolem hradu vede červeně značená turistická stezka Tábor-Bechyně.
V sezoně je přístupná zachovalá hradní věž a v areálu hradu se konají různé atrakce pro turisty. Mimo sezónu je vstup do areálu bezplatný.
[editovat] Historie
První písemná zmínka o vsi Dobronice pochází z roku 1222, kdy je uváděn Jan, syn Dobroňův. Kamenný hrad byl postaven kolem roku 1320. Po Dobronicích se jmenoval vladycký rod, který sídlil na hradě do počátku 15. století. Poté se v držení hradu a vsi vystřídala řada zemanských rodů, např. Kraselovští z Kraselova, Sedlečtí od Dubu, Malovcové z Malovic. V letech 1455-1459 hrad patřil i pánům z Rožmberka, kteří jej prodali svým purkrabím na Choustníce Vítům ze Rzavého. Od Vítů pak postupně panství koupili Hozlauerové z Hozlau, kteří se zasloužili o rozkvět panství, mimo jiné vybudováním mlýna a pivovaru. Za účast ve stavovském povstání byla část majetku Hozlauerům zabavena. Zbytek panství propadl královské komoře pro nesplacení dluhů po smrtí Bohuslava Nestera Hozlauera z Hozlau v roce 1636.
Od královské komory získal panství spolu s hradem Ferdinand Prüger z Greinburku. Jeho dcera Anna Jakoba v roce 1691 prodala panství Václavu Sattenwolfovi, rektoru jezuitské koleje sv. Klimenta na Starém Městě Pražském. Jezuité jej používali jako letní rezidenci a správu panství, které tvořilo hospodářské zázemí pražské koleje. Současně s tím vybudovali v Opařanech zámek, kam v roce 1727 přenesli správu panství. Hrad zůstal opuštěn a byl pravděpodobně využíván jen dočasně v době sezonních prací. V roce 1773 byl řád jezuitů zrušen a jeho majetek připadl královské komoře. Ta zřídila Fond studijní, který měl z bývalého jezuitského majetku financovat školy do té doby řízené řádem. Hrad sám zůstal opuštěný až do roku 1790, kdy pozvolna chátral. V roce 1790 nechal zástupce fondu vrchnostenský správe František Halbiger rozebrat střechy a vytrhat kvalitnější stavební materiál jako byly tesané kameny z rohů oken a dvěří. Takto získaný materiál pak rozprodával. Potom ponechal zbytky objektu volně k rozebírání na stavební kámen. V roce 1825 zakoupila Quidobaldina Paarová, vdova po knížeti Karlu Paarovi, ve veřejné dražbě torzo hradu a přičlenila ho k paarskému velkostatku.
Roku 1890 pak byly provedeny první záchranné práce, aby se zřícenina nesesunula do Lužnice. V roce 1915 byl hrad devastován dělníky, kteří stavěli cestu pod hradem a kvůli kameni na stavbu cesty podkopávali a strhávali zdi. Další zabezpečovací práce podnikl roku 1920 Klub českých turistů. Po roce 1948, kdy byl paarský velkostatek zkonfiskován a rozparcelován, zůstala zřícenina bez oprav. V roce 1973 byl hrad neodborně sanován betonem. V té době byla také zabezpečena zachovalá věž, ze které se měla vybudovat rozhledna.
V současnosti je hrad znovu součástí bechyňského panství, dnes Panství Bechyně a. s., a je ve správě táborské Agentury URSUS s.r.o., která provozuje hrad a pořádá aktivity pro turisty.
[editovat] Popis hradu
Hrad stavebně vznikal v několika etapách. Původní hrad, který pravděpodobně vznikl přestavbou dřívější dřevěné nebo dřevěnokamenné tvrze, byl menší, tvořený panským palácem v zadní, nejchráněnější části a dvěma křídly po obou stranách ostrožny. Čelo pak uzavírala zeď a okrouhlý bergfrit. Od hospodářského předhradí oddělovaly hrad dva příkopy. V další stavební etapě byl postaven další palác, ze kterého se do dnešních dnů zachovala klenutá síň vedle věže a klenuté sklepení pod touto síní. Na přelomu 15. a 16. stolení pak byly prostory hradu rozšířeny vybudováním tzv. nového zámku nebo nového paláce na skále mezi dvěma příkopy. Tento nový čelní palác měl průjezdnou komoru, která propojovala mosty přes oba příkopy. Byl podsklepen a navíc v něm byla zbudována tzv. roubená komora, určená pro pobyt žen.
