Dočasná národní přechodná rada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka povstalců, původně Libyjského království

Dočasná národní přechodná rada (arabsky المجلس الوطني الإنتقالي, al-madžlis al-waṭaní al-'intiqálí) byl nejvyšší orgán povstalců v libyjské občanské válce, bojujících proti jednotkám Muammara Kaddáfího. V současnosti je též vládou Libye.

Dočasná národní přechodná rada byla vytvořena 27. února 2011 v centru povstání ve městě Benghází. Zpočátku ji tvořilo 33 členů, v současnosti se rozšířil jejich počet na 51, přičemž existují návrhy na další rozšíření.[1] Předsedou je bývalý ministr spravedlnosti Mustafa Abdul Džalíl, premiérem Abdar Rahím Kíb,[2] mluvčím advokát Abdul Háfiz Ghoga a vrchním velitelem ozbrojených sil byl generál Abdul Fatah Júnis, který byl za nejasných okolností 29. července 2011 zavražděn,[3] a posléze ho nahradil generál Haftar.

V srpnu 2011 slíbil předseda Dočasné národní přechodné rady Mustafa Džalíl vypsání svobodných voleb během osmi měsíců.[4][5] V těchto volbách pak měl být zvolen sněm 200 reprezentantů, který měl sestavit ústavu Libye a do 30 dnů od první schůze stanovit datum voleb, vzdálený ne více jak šest měsíců od jejího konání.[6][7]

Volby proběhly 7. července 2012, čímž se role Národní přechodové rady zakončila a moc byla 8. srpna předána Národnímu kongresu.[8][9][10]. Kvůli sporům o počtu delegátů z jednotlivých částí Libye v kongresu však zároveň Národní přechodová rada těsně před volbami rozhodla, že samotnou ústavu vytvoří nezávislý, přímo volený orgán s rovným zastoupením účastníků ze tří regionů Libye, tj. Kyrenaiky, Fezzánu a Tripolska.[11] Půjde o první platnou ústavu od roku 1969.

Složení Dočasné národní přechodné rady[editovat | editovat zdroj]

V současnosti má Dočasná národní přechodná rada dvě hlavní části.

Legislativní částí je samotná Národní přechodová rada, ta se skládá ze 51 reprezentantů libyjských měst a pověřenců, kteří zastupují některé klíčové skupiny či rezorty (například Dr. Salwa Fawzi El-Deghali zastupuje ženy a věnuje se i právní problematice).

Druhou částí je Výkonná rada. Je složena z 15 členů a uvádí v praxi rozhodnutí Přechodové rady. Tvoří ji odborníci spravující přidělené rezorty jako je zdravotnictví, ekonomika či doprava.

Uznání Dočasné národní přechodné rady[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. března 2011 uznala Francie jako první stát světa tuto Radu za legitimního představitele Libye. Dne 23. března 2011 oznámili představitelé Dočasné národní přechodné rady vytvoření Libyjské republiky s Džalílem jako prezidentem a Mahmúdem Džibrílem jako předsedou vlády. Zároveň převzali státní symboly královské Libye z let 1951-1969. Povstalci také založili organizace jako centrální banka, úřad pro ropný průmysl nebo televizní stanice.[12] Jejich cílem je po svržení Kaddáfího uspořádat referendum o nové ústavě a pak svobodné volby.

Po Francii uznaly povstaleckou vládu také Katar (28. března), Maledivy (3. dubna), Itálie (4. dubna) a další státy. Některé země sice Dočasné národní přechodné radě poskytly faktickou podporu, ale oficiální diplomatické styky s ní navázaly později: USA a Japonsko 15. července, Spojené království 27. července či Egypt a Tunisko 22. srpna. Po dobytí hlavního města Tripolisu uznala přechodovou radu i Česká republika.[13] Podporu této organizaci vyjádřil také libyjský exilový panovník Muhammad as-Senussi.

Dočasná národní přechodová rada nakonec 16. září 2011 získala uznání Valného shromáždění OSN jakožto legitimní zástupce Libye poměrem 114 hlasů ku 17. 15 států se zdrželo hlasování.[14]

Výhrady k libyjské opozici[editovat | editovat zdroj]

Libyjská opozice měla od počátku sympatie světové veřejnosti[zdroj?], i když v současnosti bývá terčem kritiky za špatné vedení války a spoléhání na zahraniční pomoc. Podle některých osobností (například amerického admirála Jamese Stavridise) se vyskytují mezi opozicí i radikální islamisté.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Abdul Raheem al-Keeb elected Libya’s interim PM [online]. Libya TV, 2011-11-1, [cit. 2011-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Novým libyjským premiérem se stal akademik Kíb [online]. Lidovky.cz, 2011-10-31, [cit. 2011-11-05]. Dostupné online.  
  3. ČTK. Proč zemřel šéf libyjských rebelů? Motivů je mnoho. Lidovky.cz [online]. 2011-07-29 [cit. 2011-08-31]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  4. NTC leader: 'Free elections in eight months' [online]. Al Jazeera English, 2011-08-24, [cit. 2011-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Rebelové prohledávají Tripolis, zahraniční novináři po dlouhých dnech opustili hotel. iHNed.cz [online]. 2011-08-24, rev. 2011-08-25 [cit. 2011-08-31]. Dostupné online. ISSN - 7693 1213 - 7693.  
  6. Libyan rebels outline democratic road map. abc.net.au [online]. 2011-09-2, rev. 2011-09-2 [cit. 2011-09-3]. Dostupné online.  (anglicky) 
  7. Libyan rebels tweak transition road map. abc.net.au [online]. 2011-08-17 [cit. 2011-09-3]. Dostupné online.  (anglicky) 
  8. http://www.lidovky.cz/po-40-letech-prvni-svobodne-volby-libyjci-scitaji-hlasy-p1d-/ln_zahranici.asp?c=A120708_103228_ln_zahranici_mtr
  9. http://www.rozhlas.cz/zpravy/afrika/_zprava/prvni-svobodne-volby-v-libyi-provazi-konflikty-mezi-vychodem-a-zapadem--1082861
  10. http://www.dw.de/dw/article/0,,16152688,00.html
  11. http://www.libyaherald.com/?p=10571
  12. ČTK. Libyjští povstalci mají konečně vlastní televizi. Deník referendum [online]. 2011-05-0 [cit. 2011-08-31]. Dostupné online.  
  13. HÁJEK, Adam. Česko rebelům už jen nefandí, uznalo jejich vládu nad Libyí. iDNES.cz [online]. 2011-08-29 [cit. 2011-08-31]. Dostupné online.  
  14. After Much Wrangling, General Assembly Seats National Transitional Council of Libya as Country’s Representative for Sixty-Sixth Session. United Nations Department of Public Information [online]. 2011-09-16 [cit. 2011-11-3]. Dostupné online.  (anglicky) 
  15. ČTK. NATO: Libyjská opozice je i Hizballáh a Al-Káida. Lidovky.cz [online]. 2011-03-29 [cit. 2011-08-31]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]