Dixie Chicks
Dixie Chicks je populární americká country hudební skupina. Byla založena v 1989 v texaském Dallasu ve Spojených státech amerických. Tato tříčlenná ženská skupina prodala více než 36 miliónů desek a až do roku 2008 vyhrála 13 cen Grammy.
Popularitu si skupina vydobyla v roce 1989 s hity "Cowboy Take Me Away", "Wide Open Spaces", and "Long Time Gone".
Obsah |
Složení [editovat]
- Natalie Louise Maines (* 14. října, 1974) - zpěv, kytara
- Martha Elenor Erwin (* 12. října, 1969) - zpěv, housle a další nástroje
- Emily Burns Erwin (* 16. srpna, 1972) - zpěv, bandžo, kytara, mandolína, akordeon a další
Diskografie [editovat]
Alba [editovat]
- 1990 Thank Heavens for Dale Evans
- 1992 Little Ol' Cowgirl
- 1993 Shouldn't a Told You That
- 1998 Wide Open Spaces
- 1999 Fly
- 2002 Home
- 2003 Top of the World Tour: Live (Živé Album)
- 2006 Taking the Long Way
Aféra s kritikou prezidenta [editovat]
Několik dnů před spojeneckou invazí do Iráku (10. března 2003) při koncertu, který měl odstartovat jejich světové turné, v sále Shepherd's Bush Empire v Londýně, před písničkou Travelin' Soldier, Natalie Maines (Texaská rodačka) řekla:
| „ | Víte, prostě my jsme na té správné straně, s váma všema. Nechceme tuto válku, toto násilí a jsme zahanbeni, že prezident Spojených států je z Texasu. | “ |
| — Natalie Maines | ||
Natalin komentář o Georgi Walkeru Bushovi (který z Texasu pochází a před prezidentskou funkcí byl v tomto státě guvernérem) v tehdejší vcelku pozitivní předválečné atmosféře zvedl vůči skupině obrovskou vlnu kritiky, která ve svém vrcholu hraničila s hysterií nechyběla intenzivní očerňovací kampaň v médiích, demonstrativní pálení nahrávek skupiny jejich fanoušky, Mainsové dokonce anonym vyhrožoval smrtí. Jejich písničky okamžitě spadly z žebříčků hitparád a skupina nedostávala tolik prostoru na hudebních televizních nebo rádiových kanálech. Tato aféra, jelikož byla pravidelně znovu otevírána, rozebírána a jitřena médii, trvala několik let, během nichž se (spolu s přibývajícími mrtvými) postupně měnilo i veřejné mínění k válce samotné. Když Natalie svůj výrok zopakovala ve stejném sále v roce 2007, odpovědí jí byl dlouhý potlesk z řad diváků. Celá tato událost, její průběh, i její širší rozměr (polemizující o svobodě slova v dnešních Spojených státech) se staly námětem dokumentárního filmu Shut Up and Sing (Sklapněte a zpívejte).
