Divoká kachna (drama)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Divoká kachna (norsky:Vildanden), je divadelní hra-drama Henrika Ibsena, které vyšlo prvně tiskem 11. listopadu 1884 u Ibsenova dvorního nakladatele Frederika Hegela (kodaňské nakladatelství Gyldendal). Text však vznikal už za Ibsenova pobytu v Římě mezi lety 18821883.[1]

Na základě Ibsenova vlastního výroku se často o jeho díle říká, že nedává odpovědi, nýbrž pouze klade otázky. O dramatu Divoká kachna to platí dvojnásob.[2]

Hra samotná je proto v Ibsenově tvorbě významným mezníkem. Tematizuje životní protiklad lži a pravdy a jejich užitečnosti. Klade otázku, je-li nutné odhalit nepříjemnou pravdu i v případě, že může zničit lidské štěstí. Lze životní štěstí vybudovat na lži či (sebe)klamu nebo je třeba usilovat o život v pravdě za každou cenu?

Divoká kachna je hra realistická ale zároveň značně symbolická. Hlavním symbolem je postřelená divoká kachna, která v rozporu se svým jménem žije zdomácněle na půdě u Ekdalových, tedy v prostředí pro ni nepřirozeném. S kachnou můžeme ztotožnit hned několik ústředních postav. Obecně pak divoký pták žijící na půdě symbolizuje svět Ekdalovy rodiny, tedy svět malých (materiálních i duchovních) poměrů, ve kterých jsou lidé spokojeni, protože mají každý svou životní iluzi.[2]

Hra má dvacet čtyři postav. Nejdůležitějšími jsou Hjalmar Ekdal; Gina, jeho manželka; Hedvika, jejich čtrnáctiletá dcera; starý Ekdal, Hjalmarův otec; továrník Werle a Gregers Werle, továrníkův syn a Hjalmarův přítel. Drama má pět dějství.

Po letech se vrací Gregers Werle do domu svého otce továrníka Werleho. Po roztržce při které syn vyčítá otci jeho nečestné jednání v minulosti, Gregers odchází k příteli z mládí Hjalmaru Ekdalovi. Seznamuje se s jeho ženou Ginou dříve hospodyní u továrníka Werleho , dcerou Hedvikou, na otci citově závislou a Hjalmarovým otcem starým Ekdalem. Gregers zjišťuje, že přítelův život je zpovzdálí manipulován továrníkem a rozhodne se příteli vše vylíčit, aby se jeho život očistil ze lži. Hjalmarův otec po propuštění z vězení za účetní machinace, tráví volný čas na půdě, kde chová mimo jiných zvířat také divokou kachnu. Gregers odhalí příteli skutečnosti, z nichž Hjalmara nejvíce zasáhne podezření, že Hedvika není jeho dcera. Rozhodne se proto zpřetrhat všechny vztahy s minulosti a odejít z domu pouze s otcem. Zoufalá Hedvika se snaží otci zalíbit a na popud Gregerse chce obětovat otci divokou kachnu. Z půdy se ozývá výstřel a místo divoké kachny je zde nalezena mrtvá Hedvika.

Hra byla poprvé uvedena 9. ledna 1885 na Národní scéně v Bergenu (Den nationale Scene) v režii norského dramatika a režiséra Gunnara Heiberga.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

České překlady[3]

norského jazyka

německého jazyka

Česká uvedení[editovat | editovat zdroj]

Česká uvedení[4] [5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IBSEN, Henrik. Divoká kachna: hra v pěti dějstvích. Praha : Artur, 2011. 1231 s. ISBN 978-80-87128-61-9. Kapitola Poznámka ke hře, s. 129.  
  2. a b HUMPÁL, Martin. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Praha : Karolinum, 2006. 470 s. ISBN 80-246-1174-0. S. 47.  
  3. Globální vykledávání: Divoká kachna [online]. Knihovna divadelního ústavu, [cit. 2012-06-18]. Dostupné online.  
  4. The Wild Duck [online]. ibsen.net, [cit. 2012-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. In STEHLÍKOVÁ, Karolína. Ipse ipsa Ibsen: Sborník ibsenovských studií. Soběslav : Elg, 2006. ISBN 80-239-6129-2. S. 230–243.