Divoká kachna (hvězdokupa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 11
Otevřená hvězdokupa Messier 11. Autor: NASA.
Otevřená hvězdokupa Messier 11. Autor: NASA.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaI2r[1]
ObjevitelGottfried Kirch
Datum objevu1681
Rektascenze18h 51m 5,0s[2]
Deklinace-6°16′12″[2]
SouhvězdíŠtít (lat. Sct)
Zdánlivá magnituda (V)5,8[2]
Úhlová velikost14,0'[1]
Vzdálenost1 877 pc
Fyzikální charakteristiky
Metalicita [Fe/H]0,16
Odhadované stáří250 milionů let[3][1]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 11
New General CatalogueNGC 6705
Collinderův katalogCollinder 391
Melottův katalogMelotte 213
Jiná označeníM11, NGC 6705, OCl 76,[2] Cr 391,[4] Mel 213[5]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divoká kachna (také Messier 11 nebo NGC 6705) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Štítuhvězdnou velikostí 5,8[2] a úhlovým rozměrem 14'.[1] Objevil ji Gottfried Kirch v roce 1681. Je jednou z nejbohatších otevřených hvězdokup, obsahuje asi 2 900 hvězd, z toho 500 hvězd jasnějších 14 mag.[1]

Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 6 120 ly[3] a od Slunce se vzdaluje rychlostí 22 km/s.[6] Její stáří je odhadováno na asi 250 milionů let.[3] Jméno získala od jasnějších hvězd, které tvoří trojúhelník připomínající útvar letícího hejna kachen, anebo, z jiného úhlu, jednu plovoucí kachnu.

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 11 v souhvězdí Štítu

Hvězdokupu je možné snadno nalézt přibližně 4° jihozápadně od hvězdy Lambda Aquilae (λ Aql)magnitudou 3,4 nebo 1,5° jihovýchodně od hvězdy Beta Scuti (β Sct) s magnitudou 4,2. Nachází se v bohatém hvězdném poli, protože tímto směrem leží velká hvězdná oblaka Mléčné dráhy. Je bez obtíží viditelná i triedrem 10x50, ale je v něm velmi obtížně rozložitelná na jednotlivé hvězdy a její vzhled zůstane mlhavý. Dalekohled o průměru 120 až 150 mm ji rozloží téměř úplně a ukáže desítky navzájem velmi blízkých hvězd, jejichž jasnost je od deváté do třinácté magnitudy. Ve větších dalekohledech je možné napočítat stovky hvězd a pohled na ni připomíná kulovou hvězdokupu, i když je pouze otevřenou hvězdokupou.[7]

2,5° jižním směrem od hvězdokupy leží kulová hvězdokupa NGC 6712 a 3,5° jihozápadně leží otevřená hvězdokupa Messier 26.

Hvězdokupa je snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze nízkou jižní deklinaci. Přesto je její pozorování v některých oblastech severní Evropy a Kanady, tedy za polárním kruhem, velmi obtížné, zatímco ve střední Evropě již vychází poměrně vysoko nad obzor. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v jižní části tropického pásu je možno ji vidět dokonale v zenitu.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Divokou kachnu objevil Gottfried Kirch v roce 1681 a popsal ji jako malou nezřetelnou skvrnu s jasnou hvězdou uprostřed.[9] Jednotlivé hvězdy v ní jako první rozpoznal William Derham v roce 1732[9] a také další tehdejší vědci ji potom popisovali jako velmi bohatou hvězdokupu. Charles Messier ji přidal do svého katalogu 30. května 1764 a poznamenal k ní, že v menším dalekohledu vypadá jako kometa, ale ve větším dalekohledu v ní lze rozeznat velký počet malých hvězd.[9] William Herschel napsal, že hvězdokupa vypadá, jako by ji tvořilo několik skupinek hvězd, zatímco admirál William Henry Smyth ji pojmenoval Divoká kachna, protože mu připomínala hejno letících divokých kachen.[9] John Herschel ji popsal jako rozsáhlou bohatou hvězdokupu složenou ze hvězd dvanácté až patnácté magnitudy.[7]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Messier 11 je jednou z nejbohatších a nejhustších známých otevřených hvězdokup: ve skutečnosti obsahuje přibližně 2 900 potvrzených členů, z nichž přibližně 400 je jasnějších 14. magnitudy.[7] Nachází se ve vzdálenosti kolem 6 120 ly[3] a její stáří se odhaduje na asi 250 milionů let.[3]

V blízkosti jejího středu se hustota hvězd odhaduje na přibližně 83 hvězd na krychlový parsec a v polovině jejího poloměru na asi 10 hvězd na krychlový parsec. Její nejjasnější hvězda má zdánlivou magnitudu 8,5.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M11 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b c d e SEDS.org: Messier 11 [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for M 11 [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-07-18]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  4. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-07-18]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  5. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-18]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  6. Astro.cz: Messierův katalog - M 11 [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  7. a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  8. Deklinace 6° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 84° od jižního nebeského pólu. Jižně od 84° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 84° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. a b c d SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: Wild Duck Cluster [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]