Divadlo Vlasty Buriana
Divadlo Vlasty Buriana bylo jedno z nejúspěšněších divadel v meziválečném období v Československu. V roce 1925 je založil komik Vlasta Burian, který divadlo řídil až do 1. září 1944, kdy byla divadla zavřena nacisty.
Historie divadla
Divadlo založil v roce 1925 založil komik Vlasta Burian, který je řídil až do 1. září 1944, kdy byla divadla zavřena nacisty.
Divadlo působilo nejdříve (1925–1928) v sále hotelu Adria v Praze na Václavském náměstí 784/26. Dramaturgicky i inscenačně navázalo na divadlo Rokoko, kde byl V. Burian ředitelem od 1. ledna 1923 [1]. Zahájilo svoji činnost dne 1. září 1925 večerem drobných frašek.
V létě 1928 se divadlo přestěhovalo do smíchovského Švandova divadla a v prosinci roku 1930 do nového paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici 7 (později zde sídlilo Divadlo Komedie).
Poslední nastudovanou inscenací před uzavřením divadel byla v sezóně 1943/1944 Když kocour není doma, která měla přes 350 repríz. [2] Posledním představením pak byla dne 2. července 1944 hra Ducháček to zařídí. [3]Sezonu 1944/1945 již divadlo nezahájilo.
Vlasta Burian byl zatčen 24. května 1945 pro údajnou kolaboraci s Němci; v tentýž den bylo jeho divadlo obsazeno závodní stráží a přejmenováno na Divadlo kolektivní tvorby. Uměleckým šéfem se stal Zdeněk Podlipný. [4] Divadlo kolektivní tvorby pak zaniklo na konci sezony 1945/1946. [5]
Soubor divadla
V divadle pracovalo mnoho známých a zkušených herců, například: Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl, Karel Postranecký, Helena Bušová, Věra Ferbasová, Xena Longenová, Ella Nollová, Marie Rosůlková, Milada Smolíková, Jindřich Plachta, Theodor Pištěk [6], Eman Fiala (působil nejen jako herec ale i skladatel a kapelník) [7], Karel Noll nebo Václav Trégl. Jako herec zde působil také Martin Frič. [8]
Příležitostně zde vystupovaly např. Lída Baarová, Jarmila Švabíková, Andula Sedláčková, Meda Valentová a Blanka Waleská. [9]
Repertoár, výběr
- 1925 E. E. Kisch: Pasák holek
- 1925 E. A. Longen: Konopišťské růže
- 1925 E. A. Longen: Kasta pro sebe
- 1925 Luigi Pirandello: Člověk, zvíře, ctnost
- 1926 Ignát Hermann, R. Pohorská: U snědeného krámu
- 1926 E. A. Longen: Už mou milou
- 1926 E. A. Longen: Za pět minut dvanáct
- 1926 F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí
- 1926 T. Brandon: Charleyova teta
- 1926 G. Raupach: Mlynář a jeho dítě
- 1927 E. A. Longen: Osudy trůnu Habsburského
- 1927 W. S. Maugham: Viktorie
- 1927 E. A. Longen: Stavědlo SZ
- 1928 E. A. Longen: Princ Schanzenberg u pumpy
- 1928 Josef Štolba: Mořská panna
- 1928 Arnold Bach: To neznáte Hadimršku (režie Jan Sviták)
- 1929 E. A. Longen: C. a k. polní maršálek
- 1929 E. A. Longen: Už mě vezou
- 1930 F. Arnold, A. Bach: Hulla di Bulla
- 1931 I. Špelec: Jeho poslední čundr
- 1931 E. A. Longen: Hajný v lese usnul
- 1932 F. Arnold: Veřejné pohoršení
- 1932 V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů (režie E. A. Longen)
- 1933 André Mouézy-Éon, Nicolas Nancey : Přednosta stanice (režie Julius Lébl)
- 1933 V. Lichtenberg: Komu bůh dá úřad
- 1934 Pavel Schurek: Ulice zpívá (režie Julius Lébl)
- 1935 M. Kareš: Ryba a host třetí den
- 1936 Jiří Verner: U pokladny stál (režie Julius Lébl)
- 1937 D. R. Zoubek: Případ revizora Kožulína
- 1938 Emil Synek: Navoněná primadona (režie Julius Lébl)
- 1939 B. Nušič: Za peníze všechno
- 1939 E. A. Longen: Děkuji, bylo to krásné
- 1940 F. F. Šamberk: Palackého třída 27
- 1940 Jindřich Hořejší, Julius Lébl: Provdám svou ženu
- 1941 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání
- 1942 Anton Hamik: Prodaný dědeček (režie Julius Lébl)
- 1943 R. Neuner: Když kocour není doma (podle E. Kästnera: Tři muži ve sněhu)
Některé Burianovy filmy byly natočeny na náměty divadelních her, které se v tomto divadle hrály. Ve filmech účinkoval takřka celý Burianův divadelní soubor. Úspěch Divadla Vlasty Buriana je porovnatelný s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha.
Citát
„ | Divadlo Vlasty Buriana bylo spolu s Osvobozeným divadlem nejoblíbenějším a nejpopulárnějším pražským veseloherním divadlem. Už jsem řekl, že se Divadlo Vlasty Buriana obešlo bez jakýchkoliv subvencí a stejně tomu bylo i s Osvobozeným divadlem. Vyprodaná hlediště plnila pokladny, ale přece jen tu byl jeden velmi markantní rozdíl, třebaže Burian stejně jako Voskovec s Werichem poznamenali nenapodobitelným a neopakovatelným kumštem činnost svých divadel. Rozdíl spočíval v tom, že jsme si u nás dělali legraci z drobných lidských hloupostí, zatímco Voskovec a Werich si dali laťku daleko výše. | “ |
— Jaroslav Marvan[10] |
Osobnosti
Významní režiséři divadla
Významní dramaturgové
- Julius Lébl
- Emil Artur Longen
- Václav Wasserman
Významní autoři her
- Vlasta Burian
- Emil Artur Longen
- Edvard Bach
- F. R. Arnold
Výtvarníci scény
- Vojtěch Tittelbach
- Josef Lada
- Emil Artur Longen
- A. V. Hrstka
Další osobnosti
- Antonín Král, tajemník divadla
- Josef Roja, hospodářský správce
- Julius Lébl, inspiciant
- Eman Fiala, autor hudby a dirigent
- Dalibor Pták, dirigent
Časopisy vydávané divadlem
Divadlo Vlasty Buriana vydávalo během svého působení vlastní časopisy, jejich autory byli zejména novináři Karel Konrád a Karel Kučera (pouze v sezóně 1931/1932) [11].
- 1931/1932 Burianovo jeviště
- 1932/1933 Program Divadla Vlasty Buriana
- 1933/1934 Ozvěny Vlasty Buriana
- 1934–1936 Přestávka Burianova divadla
- 1936–1941 Přestávka Divadla Vlasty Buriana
- Divadlo Vlasty Buriana
Související články
Odkazy
Reference
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 151, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 153, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 83, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha, 2010, str. 153, ISBN 978-80-200-1720-8
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 96, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 51
- ↑ Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 83
- ↑ Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 73
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 151, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Jaroslav Marvan: Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 120
- ↑ Vladimír Just: Věc: Vlasta Burian (I.), vyd. ROZMLUVY, Praha, 1990, str. 14, ISBN 80-85336-04-9
Literatura
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 286
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 21, 29–31, 49, 62, 69, 259, 412, ISBN 978-80-200-1502-0
- Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 72–91, 101–107, 333–5
- Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha, 2010, str. 31, 37, 57, 153, 172–3, ISBN 978-80-200-1720-8
- Vladimír Just: Věc: Vlasta Burian (I.), vyd. ROZMLUVY, Praha, 1990, ISBN 80-85336-04-9
- Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 95–6, 151–4, ISBN 80-7008-107-4
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 124, 158–161, 188, 266, 268, 419, 518-520, 577
- Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969
- Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 21, 179–181, 183–5, 187, 193
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 77–83, 382, ISBN 80-207-0485-X
Externí odkazy
- Jaroslav Lopour: web Vlasta Burian: Divadlo Vlasty Buriana
Působení divadla DVB a jeho následovníků. | ||
---|---|---|
Předchůdce: – |
1925–1945 Divadlo Vlasty Buriana |
Nástupce: Divadlo kolektivní tvorby |