Lidové divadlo Uranie
Lidové divadlo Uranie sídlící v pivovarské zahradě v pražských Holešovicích vzniklo v roce 1903, když tam byla předtím budova přestěhována z výstavní aleje Pražského výstaviště.
Budova původně vznikla v roce 1898 pro Výstavu architektury a inženýrství a stála na Pražském výstavišti. Sloužila zde zpola jako koncertní a přednášková síň a zpola jako divadlo, provozované na koncesi divadelního ředitele Jana Vávry. Ten pro divadlo sestavil i herecký sbor, čítající mj. Marii Ryšavou, Antonína Jiřikovského, Marii Zieglerovou, Marii Bečvářovou a další. Pro divadlo napsali dramatici Václav Štech a Karel Šípek původní lidovou hru nazvanou Náš dům v asanaci [1]. Na vzniku divadla se podíleli mj. divadelník a profesor na Umělecko-průmyslové škole v Praze Gustav Schmoranz, který byl technickým poradcem, Jaroslav Kvapil, pozdější režisér Vínohradského a Národního divadla a další členové spolku Máj v čele s předsedou Ignátem Herrmannem. Propagaci projektu zajišťoval Jozef Kuffner, divadelní referent Národních listů [2].
Samotná budova divadla architekta Osvalda Polívky byla po přestěhování umístěna v zahradě Měšťanského pivovaru a byla dřevěná na podezdívce. Prostor byl krytý, nad hledištěm byl umístěn skleněný světlík. Sál měl kapacitu 750 sedících a 140 stojících diváků (tedy bezmála 900 lidí). Kolaudace stavby se konala v lednu 1903.
Největší význam pro jeho činnost znamenala doba okupace (1939 – 1945). Uranie byla od roku 1941 (oficiálně až od roku 1943) vedena podnikatelem Bohumilem Perlíkem, který se již pokoušel založit více divadel (činoherních studií). S tímto divadlem jsou dále spojena jména herců Vítězslav Vejražka, Miloš Nedbal, František Filipovský, Felix le Breux, Nelly Gaierová, Josef Hlinomaz, Marie Vášová, Blanka Waleská, Dana Medřická, částečně i spolupracovali Otýlie Beníšková, Adina Mandlová, Zdenka Sulanová a další.
Budova divadla se do dnešních dob nedochovala, zničil ji velký požár 2. ledna 1946, divadlo tedy bylo v provozu zhruba 43 let. Připomíná ji pouze pamětní deska v ulici U Uranie v pražských Holešovicích.
Obsah |
Citát [editovat]
| „ | Jak povídám, divadlu se dařilo a v půli výstavy sídlila v té Uranii už jen Thalia. Za pozdního léta dostavovali se návštěvníci výstavy houfněji až v podvečer a mířili rovnou dolů do hlavní aleje k divadlu, takže z našeho podniku byl takřka zlatý hřeb výstavy. | “ |
| — Jaroslav Kvapil [3] | ||
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 199–201
- ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 200
- ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 203
Literatura [editovat]
- Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 147, ISBN 80-85774-08-9
- Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 199–204
- Lidové divadlo Uranie v sedmé části Prahy k oslavě 25. výročí své činnosti : 1903 – 1928. Praha : Družstvo Lidového divadla Urania, [po r. 1928]. Dostupné online.
- Srba, Bořivoj: O nové divadlo
- Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 207–220, 265, 273–5
Externí odkazy [editovat]
- EUTA - heslo v databázi EUTA
