Diamantový princip
Diamantový princip (značí se ◊) je matematické tvrzení z oblasti teorie množin, konkrétně nekonečné kombinatoriky. Jde o tvrzení nezávislé na axiomech Zermelo-Fraenkelovy teorie množin s axiomem výběru. Poprvé ho formuloval roku 1968 Ronald Björn Jensen.
Obsah |
Znění [editovat]
Diamantový princip lze formulovat následovně:
Existuje posloupnost
množin taková, že
a pro každou množinu
je
stacionární množina v
.
Vztah k jiným dodatečným axiomům [editovat]
Diamantový princip není dokazatelný ani vyvratitelný v ZFC – to lze ukázat užitím forcingu . Jeho „sílu“ v porovnání s ostatními nezávislými tvrzeními lze vyjádřit následovně:
- Diamantový princip platí v univerzu konstruovatelných množin, vyplývá tedy z axiomu konstruovatelnosti.
- Z diamantového principu plyne hypotéza kontinua. Důkaz tohoto tvrzení je velmi snadný.
- Diamantový princip implikuje rovněž existenci Suslinova stromu a tedy neplatnost Suslinovy hypotézy.
Zobecnění [editovat]
Diamantový princip lze zobecnit následujícím způsobem na tvrzení
, kde
je nespočetný regulární kardinál a
:
Existuje posloupnost
množin taková, že
a pro každou množinu
je
stacionární množina v
.
Místo
se píše pouze
. Klasický diamantový princip
pak odpovídá
.......
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- BALCAR, Bohuslav; ŠTĚPÁNEK, Petr. Teorie množin. 2. opr. a rozš. vyd. [s.l.] : Academia, 2001. ISBN 80-200-0470-X.