Diakritické znaménko

Háček
(Čeština, chorvatština, slovinština, finština aj.)

Přehláska
(Němčina, maďarština, skandinávské jazyky aj.)

Tilda
(Portugalština aj.)

Breve
(Krátká výslovnost)

Prostý akcent v řecké alfabetě

Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós = rozlišující) je znaménko v okolí písmene (nad ním, pod ním, vedle něj), které nějak pozměňuje význam písmene (nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost).

Ne každé znaménko je však znaménkem diakritickým, např. tečka nad písmenem i je dnes již nedílnou součástí tohoto znaku. Od diakritických znamének je třeba odlišovat také interpunkční znaménka, která signalizují vztahy mezi větami v souvětí nebo mezi částmi věty a modální postoj mluvčího, a tzv. punktace, jimiž se v hebrejštině zaznamenávají samohlásky. Diakritická znaménka se vyskytují i na Blízkém východě, zejména jako tečky.

Znaménka

V češtině

• ´ – čárka, např. Á, é (délka)
• ˇ – háček, např. Č, ě (měkčení)
  • u malého ť a ď (a ve slovenských znacích ještě ľ a Ľ) se používá alternativní forma nazývaná klička či malý háček, podobná apostrofu ’
• ° – kroužek, ů (původně „uo“)

Pouze v cizích jazycích

Diakritická znaménka mají v různých jazycích různé použití a význam, tj. nepoužívají se pouze k prodlužování samohlásek nebo měkčení. Vzhledem k množství jazyků je skoro nemožné všechny znaky s diakritikou zaznamenat. Následující seznam obsahuje pouze výčet některých diakritických znamének v některých jazycích používajících jako písmo latinku.

• ¨ – dvě tečky nad písmenem
  • přehláska – např. ä, ü, německy Umlaut
  • trema, dierese, rozlučník – oddělená výslovnost dvou sousedních samohlásek, např. v latině – Boëthius [boetius], někdy (Chronica) Boëmorum [boemorum], dále ve francouzštině, např. ë v Citroën [sitroen]
  • eliminace – vynechání souhlásek v nebo g v afrikánštině, např. nizozemské vogel [fochl] → afrikánské voël [foel]
• ˝ – dvě čárky – dvě čárky nad písmenem v maďarštině, značí dlouhou přehlásku, např. ő v Győr [ďöːr]
• ~ – tilda, vlnovka, vlnka nad písmenem
  • Ñ, ñ [ň], např. ve španělštině nebo kečuánštině
  • nad samohláskami
    • nazální samohlásky, např. ã v São Paulo [sau paulo]
    • klesavě-stoupavý tón s pauzou ve vietnamštině, např. ễ v Nguyễn [↓ŋujen↑]
• ^ – stříška, vokáň, stříška nad písmenem
  • nad samohláskami
    • nad písmenem o (ô) ve slovenštině značí vyslovovanou dvojhlásku uo, např. kôň [kuoň]
    • eliminace latinského s ve francouzštině, např. lat. castelum → fr. château [šató]
    • zavřená střední nezaokrouhlená samohláska v rumunštině, např. â v Română [romɨnə]
  • nad souhláskami
    • souhlásky ĉ [č], ĝ [dž], ĥ [ch], ĵ [ž] a ŝ [š] v Esperantu
• ¸ – cedilla, sedila – háček pod souhláskou
  • ç, např. ve francouzštině a turečtině, ve francouzštině souhláska [s] napsána písmenem ç před samohláskami a, o a u – pokud by se psalo bez cedilly, četlo by se jako k, např. ç ve François, v turečtině [č], např. ç v Türkçe [türkče]
  • Ģ, ģ [dž] (výjimka u ģ− cedilla nahoře) v maltštině
• ˛ – ocásek, obrácený háček, ogonek – háček pod písmenem (na opačnou stranu než cedilla), výskyt např. v polštině (nazalizace) a litevštině, např. ę v dziękuję [džiɛ̃kuje] v polštině nebo ų v lietuvių v litevštině [lietuviu]
• ˉ – vodorovná čárka – vodorovná čára (v matematice „pruh“) nad písmenem, např. v latině nebo maorštině, značí prodloužení samohlásky, např. Māori [máori]
• ˘ – oblouček, půlkroužek – okrouhlý háček nad písmenem
  • nad samohláskami
    • velmi krátké a (ă) ve vietnamštině
    • šva v rumunštině, pouze ă, např. ă v directă [direktə]
    • český přepis korejských samohlásek ㅓ (jako ŏ [ʌ]) a ㅡ (jako ŭ [ɯ])
  • Ğ, ğ (pouze v turečtině, prodlužuje předchozí samohlásku, např. doğarlar [dóarlar]
•  ̷ – šikmá čárka, – šikmé přeškrtnutí písmene
  • u souhlásek
    • Ł, ł, pouze v polštině a lužické srbštině, označuje znělou labiovelární apromixantu (anglické w), např. Mikołaj Kopernik [mikouaj kopernik]
  • u samohlásek
    • Ø, ø, pouze v norštině, dánštině a faerštině, značí různé samohlásky, většinou polouzavřenou až polootevřenou přední zaokrouhlenou samohlásku, např. ø v København [købənhaun] v dánštině nebo ø ve født v norštině [fœt]
  • ˏ – čárka pod písmenem – čárka umístěná pod písmenem, pouze v rumunštině − ș, ț − není ş, ţ, tj. ≠ cedilla, např. ș v București [bukurešty]
• tečka, dotaccent – tečka nad (pod) písmenem
  • nad (pod) samohláskou
    • İ (velké) v turečtině, nad samohláskou, např. İ v İstanbul [istanbul]
    • ı (malé) v turečtině, šva, žádná tečka, např. ı v balık [balək]
    • nízký tón ve vietnamštině, např. ạ v bạn [ban˩]
  • nad souhláskou
    • Ż, ż v polštině, značí znělou retroflexní frikativu (ruské ž), např. ż ve straż [straʐ]
• ˋ – těžký akcent, obrácená čárka nad písmenem
  • ve francouzštině samohláska indikující následující nevyslovenou samohlásku, čte se dlouze, např. è v mère [mér])
  • klesavý tón ve vietnamštině a pchin-jin, např. ve vietnamštině à ve và [vá↓], např. čínsky (pchin-jin) à v Shànghǎi [↓šaŋ↓háj↑]
•  ̵ – škrtnutí (vodorovné), v psané češtině, němčině nebo obecně v psaném zápisu matematických rovnic občas užívané ke odlišení znaku Z od číslice 2, v polštině Ƶ je však variantní zápis Ż, Ƶ bylo používáno také v dočasně zavedené latince r. 1992 v Čečensku jako znak pro Ж [ž].
  • Ħ, ħ [h] v maltštině
  • Đ, đ [d] (vietnamština a chorvatština) nebo Đ, ð (islandština, staroangličtina), v islandštině a staroangličtině značí eth
•  ̛ – roh (na kraji), ơ, ư, pouze ve vietnamštině, ơ značí šva, ư značí stejnou samohlásku jako î/â v rumunštině, např. ớ ve với [vəːi↑], ư v Hưu [hɨu]

Původ

S křesťanskou misií a se šířením latinské a řecké vzdělanosti na sever vznikla jednak potřeba přesněji zaznamenávat výslovnost řečtiny, jednak zaznamenávat hlásky jiných jazyků v abecedě, která pro ně nebyla původně určena. Vývoj v Evropě šel trojím směrem:

• Pro východoslovanské jazyky se řecká abeceda rozšířila o další písmena (cyrilice, azbuka).
• V latinské abecedě se začaly používat skupiny písmen čili spřežky. Tak pro rozlišení mezi hláskami „u“ a „v“ se začalo psát „vv“, pozdější dvojité „w“. V češtině se užívaly spřežky například „sz“ pro „š“, „cz“ pro „č“ a podobně.
• V pozdním středověku vznikla diakritická znaménka. Nejprve se zavádí od konce 14. století do češtiny díky spisu Orthographia Bohemica (Český pravopis) připisovanému M. Janu Husovi. Objevuje tečka (podle „punctus rotundus“, také nabodeníčko krátké) s významem měkčení, pozdějšího háčku, a čárka („gracilis virgula“, nabodeníčko dlouhé) pro označení délky. Tečka se v polštině zachovala u ż. České š se nakonec ujalo i v jiných jazycích a v mezinárodních znakových sadách výslovnosti.

Jediný evropský jazyk, který žádná diakritická znaménka nezavedl, byla angličtina, jejíž výslovnost se od psané podoby silně odchýlila. Díky tomu, že nejrozšířenější standardy v oblasti výpočetní techniky pochází z anglicky mluvících zemí, vznikla potřeba zápisu i znaků, které anglická abeceda neobsahuje. Jednou z možností, která se v současné době objevuje například v německé praxi, je návrat k historickému pravopisu a náhrada diakritických znamének spřežkami (psaní „ue“ místo „ü“, např. ueber místo „über“, a „ae“ místo „ä“, např. Maedchen místo „Mädchen“). Na podobném principu je založen i VIQR, což je jeden ze způsobu kódování diakritiky ve vietnamštině.

Diakritickým znakům se nakonec nevyhnula ani nová čínská abeceda pchin-jin, která používá přehláskovou dvoutečku ü.

Znaky s diakritikou v některých jazycích

• Čeština: á, é, í, ó, ú, ý, č, ď, ě, ň, ř, š, ť, ž, ů
• Dánština a norština: å, ø
• Esperanto: ĉ, ĝ, ĥ, ĵ, ŝ, ŭ
• Estonština: š, ž, õ, ä, ö, ü
• Francouzština: à, â, ç, é, è, ê, ë, î, ï, ô, ù, û, ü, ÿ
• Chorvatština a bosenština: ž, š, č, ć, đ
• Irština: á, é, í, ó, ú
• Litevština: ą, ę, ė, į, (y – vyznačení délky), ų, ū, č, š, ž
• Lotyština: ā, ē, ī, ū, č, š, ž, ļ, ķ, ņ, ģ (reforma pravopisu částečně podle českého vzoru)
• Maďarština: á, é, í, ó, ú, ö, ü, ő, ű
• Němčina: ä, ö, ü
• Nizozemština ë, ï
• Polština: ą, ć, ę, ł, ń, ó, ś, ź, ż
• Portugalština: á, à, ã, â, ç, é, ê, í, ó, õ, ô
• Rumunština: ă, â, î, ș, ț
• Slovenština: á, ä, č, ď, é, í, ĺ, ľ, ň, ó, ô, ŕ, š, ť, ú, ý, ž
• Španělština: á, é, í, ñ, ó, ú, ü
• Švédština: å, ä, ö
• Turečtina: â, ç, î, ş, û, ğ
• Vietnamština: ă, â, đ, ê, ô, ơ, ư (+ tónové: á, à, ã, ả, ạ u všech samohlásek)

Diakritická znaménka na českých klávesnicích

České klávesnice umožňují na počítačích (s Microsoft Windows) napsat velké množství písmen s diakritickými znaménky bez nutnosti změny jazyka zadávání. Z jazyků Evropské unie je možné na české klávesnici plnohodnotně psát anglicky, finsky, francouzsky (bez ligatur æ a œ – nahraditelné spřežkami ae a oe), irsky, italsky, maďarsky, německy (s ß), nizozemsky (bez ligatury ij – nahraditelné spřežkou ij), polsky, slovensky, slovinsky a švédsky. Pokud bychom přičetli ještě smluvní jazyky EU, mohli bychom psát navíc baskicky, katalánsky a valencijsky. Dostupná diakritická znaménka jsou:

• čárka
  • vedle klávesy Backspace, např. á = ´ + a
  • Alt Gr + 9, např. é = Alt Gr + 9 + e
• háček
  • Shift + čárka, např. š = Shift + ´ + s
  • Alt Gr + 2, např. č = Alt Gr + 2 + c
• dvě tečky
  • nad pravým Shiftem, např. ä = ¨ + a
  • Alt Gr + =, např. ë = Alt Gr + = + e
• vokáň (Alt Gr + 3), např. â = Alt Gr + 3 + a
• oblouček (Alt Gr + 4), např. ă = Alt Gr + 4 + a
• kroužek (Alt Gr + 5), např. å = Alt Gr + 5 + a
• ogonek (Alt Gr + 6), např. ą = Alt Gr + 6 + a
• těžký akcent (Alt Gr + 7), např. à = Alt Gr + 7 + a
• tečka (Alt Gr + 8), např. ė = Alt Gr + 8 + e
• cedilla (Alt Gr + čárka), např. ç = Alt Gr + ´ + c

Související články

• Abeceda
• Interpunkční znaménko
• Písmo
• Typografie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu diakritické znaménko na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo diakritické znaménko ve Wikislovníku
• Diakritická znaménka na serveru typo.cz
• (anglicky) diacritics.typo.cz – Projekt Diakritika
• (anglicky) Orthographic diacritics and multilingual computing
• latinská abeceda včetně diakritických znamének (anglicky)