Devátá křížová výprava
| Devátá křížová výprava | |||
|---|---|---|---|
 Postup křižáckých vojsk během deváté kruciáty | |||
| Trvání | 1271–1272 | ||
| Místo | Blízký východ | ||
| Výsledek | vítězství muslimů a ztráta posledních křižáckých držav | ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
Devátá křížová výprava v letech 1271-1272 byla poslední křížovou výpravou do Svaté země. Skončila vítězstvím muslimů, kteří postupně dobyli a obsadili všechna křižácká území na Blízkém východě.
Prolog
Roku 1268 byla Mamlúky dobyta a zničena Antiochie. V roce 1270 končí osmá křížová výprava, které se přes původní velké plány francouzského krále Ludvíka IX., nepodařilo pomoci muslimy ohroženým křižáckým státům na Blízkém východě. Anglický princ Eduard připlouvá k Tunisu příliš pozdě. Angličané, na rozdíl od většiny Francouzů kteří odplouvají domů, pokračují v jejich cestě na pomoc Jeruzalémskému království, Antiochijskému knížectví a Tripolskému hrabství, které ohrožuje mamlúcký sultán Bajbars. K anglickému princi se přidává bratr zemřelého francouzského krále Ludvíka, sicilský král Karel I. z Anjou.
Průběh výpravy
Výprava přezimuje na Sicílii a v květnu roku 1271 přistává v Akkonu právě v době, kdy sultán Bajbars obléhá město Tripolis. Spolu s vojskem kyperského krále Huga III. Kyperského se vůdci rozhodnou prorazit muslimské obležení Tripolisu. Eduard si je vědom, že proti přesile muslimů nemá šanci na úspěch a proto dochází k jednání s mongolským chánem Ílchanátu Abaqou. Chán přijímá dohodu na společný útok proti muslimům. Vyslaných 10 000 jezdců vedených generálem Samagarem obsazuje území na jih od města Aleppa. Mocný protiútok muslimů však donutí Mongoly, aby se stáhli až za řeku Eufrat. Sultán Baibars se neúspěšně pokusí vylodit své vojsko na Kypru. Princ Eduard vyburcuje zbylé křižácké rytíře k boji. Táhne v čele vojska na jih, rytíři však odmítají bránit nově nabytá území a proto se Eduard stahuje zpět do Akkonu. Princ je v Akkonu téměř zabit vrahem, kterého vyslal sultán Bajbars. V létě, když již Eduard připravoval novou výpravu, která měla za úkol dobýt Jeruzalém, přichází z Anglie zpráva o smrti krále Jindřicha III.. Eduard v září roku 1272 opouští Svatou zemi a odplouvá domů do Anglie, kde je korunován králem Eduardem I. Sliboval, že se do Svaté země ještě vrátí, ale politické problémy v Anglii mu to nedovolily.
Důsledky
Sultán Bajbars po Eduardově odplutí postupně likvidoval poslední zbytky křižáckých držav. Roku 1289 byl Egyptským sultánem Qalawunem dobyt a vypleněn Tripolis. Po šestitýdenním obléhání padl 18. května 1291 samotný Akkon – poslední velká křižácká država na Blízkém východě. Křesťané, kterým se nepodařilo uniknout, byli vyvražděni. Přístavní města byla zbořena a nová centra byla později postavena dál od moře, aby nemohla sloužit jako základna pro další křesťanskou ofenzívu. Poslední křižácká pevnost v Zámoří na ostrově Ruad padla v září 1303. Latinské državy přetrvaly pouze na Kypru. Dobytím Akkonu v roce 1291 skončilo období křížových výprav do Svaté země, které od vyhlášení první křížové výpravy papežem Urbanem II. v roce 1095 trvalo bezmála 200 let.
Literatura
- TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3.
- WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky)