Devatero pohádek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Devatero pohádek
Autor Karel Čapek, Josef Čapek
Ilustrátor Josef Čapek
Země Československo
Jazyk čeština
Žánry pohádky
Datum vydání 1931

Kniha Karla Čapka Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek z roku 1931 je soubor pohádek. S milým, vstřícným humorem autor pomocí pohádkových příběhů objasňuje spoustu jevů běžného života a popisuje, co se děje ve chvílích a na místech, kam málokdy je člověk puštěn. Vysvětlí nám spoustu faktů z psí a kočičí říše nebo z profese pošťácké, loupežnické či vodnické.

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Velká kočičí pohádka

Pohádka pojednává o rozbitém koleni jedné princezny a co vše se poté může stát. Princezna chce vyzkoušet jestli kočky skutečně dopadají na všechny čtyři. Její Júra ne. Dopadne totiž na hlavu, a to kouzelníkovi. To rozpoutá kolotoč, kdy uprchlého kouzelníka i s kočkou neúspěšně hledají detektivové z celé Evropy. Vypátrá ho až americký detektiv Sidney Hall.

Psí pohádka

Tato pohádka vypráví příběh pejska Voříška, kterého se ujal jeden dědeček, naučil ho štěkat a jednou ho zapomněl v jedné hospůdce. Voříšek šel domů sám a na louce potkal tančící psí víly. Ty si po tanečku sedly k nejstarší z víl a poslouchaly její vyprávění o pokladu. Kde je poklad se však Voříšek nedověděl, ale my už víme, proč dnes všichni psi hrabou. Hledají poklad.

První loupežnická

První loupežnická je jako jediná pohádka v tomto souboru dílem Josefa Čapka. Hlavní postavou je dědeček, kterého na procházce se psem zastihne bouřka, a tak se schová do blízkého hostince. Tam však sedí maskovaní loupežníci. Dědeček, aby se zachránil před jejich nekalostí, si vymyslí, že je vysloužilý loupežník. Aby si dědu vyzkoušeli, dávají mu různé otázky týkající se loupežnické profese.

Pohádka ptačí

V této pohádce je nám objasněno, proč především po ránu slyšíme ptačí švitoření. Ptáčci si podobně jako drbny na pavlači vyprávějí příběhy o osudech svého druhu. Osudy ptáčků z příběhů se často velmi podobají těm lidským příběhům a především povahovým rysům.

Pohádka vodnická

I vodníci pořádají konference. Předmětem jejich diskuzí jsou například otázky proč už Česko není celé po vodou nebo proč voda už není němá.

Druhá loupežnická pohádka

Starý Lotrando byl obávaným loupežníkem. Rodiče pro své děti většinou chtějí to nejlepší, proto starý Lotrando poslal svého synka do klášterní školy. U smrtelné postele mladý Lotrando otci slíbil, že bude pokračovat v jeho řemesle - neví však o jaké řemeslo se jedná. Lotrando nezdědil loupežnický talent, a proto ho okrádaní většinou přemluví, aby tak nečinil. Jednoho dne jde pro radu k převorovi, který mu navrhne, aby se stal výběrčím mýtného na hranicích. Tam se z Lotranda stane nerudný a netrpělivý výběrčím.

Tulácká pohádka

Tulák František Král byl obětí předsudků. Lidé ve městě ho nepřijali z důvodu, že vypadal jako pobuda a zloděj. Jednoho dne ho nějaký neznámý pán požádal, aby mu podržel kufřík, aby mohl chytit klobouk. František čekal na daném místě hodiny a dny, ale nikdo si zpět pro kufřík nepřišel. Po dvou dnech ho četníci odvedli do vězení pro krádež. Pán od kufříku se vše dověděl, zachránil Františka a nechá mu i kufřík s 1,5 milionem korun. Hlavní hrdina časem tyto peníze ztratí a opět se ocitne jako tulák na náměstí, kde k němu přiletí bílá vrána. V tu chvíli se stává králem bílých vran.

Velká policejní pohádka

Policajti, kteří měli noční službu se nudili a začali si vyprávět příběhy. Jedním z nich byl příběh strážníka Vokouna, který na Žižkově sťal hlavy sedmihlavému drakovi, který věznil princeznu muciánskou. Když princeznu Vokoun zachránil, zatelegrafoval panu králi, který mu za záchranu dcery chtěl dát půl království. Vokoun si však vzal jen sáček tabáku. Další příběh byl o jiném četníkovi, který jednou našel obrovské vejce, z kterého se vyklubala saň. Pojmenovali ji Amina. Protože Amina sežrala vše, co potkala, četníci ji odnesli do spolku pro ochranu zvířat, kde se jí ujal pan Trutina. Ten kvůli sani byl propuštěn z práce i z bytu a neměl žádné prostředky, aby se mohl o Aminu starat. Nemohl pořídít ani sedm psích známek - na každou hlavu jednu. Když bylo nejhůře, Amina se proměnila v princeznu, odstěhovali se do jejího království a pan Trutina se stal králem.

Pošťácká pohádka

Vypráví o pošťáku Kolbabovi, kterému se jednoho dne do rukou dostal dopis bez adresy. Pošťákovi poradili poštovní skřítci, kteří každou noc hrají karty s dopisy, aby si dopis přečetl a vyhledal adresáta. Pošťák Kolbaba dlouhou dobu putoval po světě, aby se dopis dostal do správných rukou.

Velká pohádka doktorská

Je o omlu poslů sultána solimánského. Ti měli za úkol přivézt doktora z Čech, jehož jméno začíná na Dr. Přivezlli však dr-voštěpa, ale i ten dokázal vyléčit smutnou a sešlou princeznu solimánskou.

Filmová zpracování[editovat | editovat zdroj]

Krásné náměty jsou vždy velkým lákadlem pro filmové zpracování. Především Čapkova tvorba poskytuje i možnost pro vlastní úpravy. Čeští tvůrci vytvořili jak animované verze pohádek, tak povětšinou byly pohádky zpracovány jako hraná televizní tvorba.

Animovaný film[editovat | editovat zdroj]

V animované verzi byly zpracovány pohádky Vodnická(1973), Loupežnická(1964), Pošťácká(1961), Doktorská (1963), Psí (1959) a Tulácká(1972), které režíroval Eduard Hofman a převyprávěné Karlem Högerem.

Televizní hraná tvorba[editovat | editovat zdroj]

Úprava Čapkových pohádek pro televizní tvorbu byla zpracovávána v 70. a 80. letech 20. století.

Svatava Simonová[editovat | editovat zdroj]

  • Velká policejní pohádka (1979) - Zdeněk Řehoř, Rudolf Hrušínský st., Petr Štěpánek, Vlastimil Brodský

Libuše Koutná[editovat | editovat zdroj]

  • Loupežnická pohádka (1980) - Vladimír Menšík, Petr Čepek, Josef Vinklář
  • Pošťácká pohádka (1981) - Josef Dvořák, Stanislav Fišer, Jiří Lábus, Ondřej Havelka, Ljuba Krbová
  • Doktorská pohádka (1982) - Vladimír Menšík, Lubomír Lipský, Petr Nárožný, Josef Dvořák, Jitka Molavcová
  • Velká kočičí pohádka (1989) - Pavel Zedníček, Zdeněk Řehoř, Josef Dvořák

Klasický celovečerní hraný film[editovat | editovat zdroj]

Volné zpracování Velké pohádky doktorské a Druhé loupežnické pohádky scénáristy Zdeňka Svěráka a režiséra Karla Smyczka ve filmu Lotrando a Zubejda z roku 1997.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]