Desikace
Desikace je stav extrémní suchosti nebo proces extrémního vysušení. Desikant je hygroskopická látka, která vyvolává takový stav, nebo k němu napomáhá, ve své blízkosti uvnitř dostatečně utěsněné nádoby.
Obsah |
Věda [editovat]
Desikátor [editovat]
V oblasti vědy je desikátor těžká skleněná nebo plastová nádoba používaná v praktické chemii pro vysušování nebo udržování ve velmi suchém stavu malých množství materiálů. Materiál se položí na desku uvnitř, vysušovací činidlo čili desikant, např. silikagel nebo hydroxid sodný, se umístí pod tuto desku.
Často se do desikátoru přidávají různé indikátory vlhkosti, které ukazují změnou barvy vlhkost uvnitř desikátoru. Tyto indikátory mají podobu tyčinek nebo karet. Aktivní chemikálií bývá chlorid kobaltnatý (CoCl2). Bezvodý chlorid kobaltnatý je modrý. Naváže-li na sebe dvě molekuly vody (CoCl2•2H2O), zfialoví. Další hydratace mění látku na růžový komplex [Co(H2O)6]2+.
Biologie a ekologie [editovat]
V biologii a ekologii se jako desikace označuje vysušení živého organismu, například když je vodní živočich odebrán z vody nebo rostlina vysychá na slunci nebo v suchém prostředí. Ekologové často studují a vyhodnocují náchylnost různých organismů na desikaci.
Radiotechnika [editovat]
V radiotechnice lze desikátor používat při natlakovávání přenosových vedení u výkonových vysílačů. Protože se mezi výstupním zesilovačem a anténou přenášejí velmi vysoké výkony, vedení musí být dobrým dielektrikem. Musí být ale také co nejlehčí, aby nebyla příliš zatěžována vysílací věž - proto se jako dielektrikum často používá vzduch. Protože může uvnitř kondenzovat vlhkost, plní se vedení desikovaným vzduchem nebo dusíkem. Přetlak brání vlhkosti proniknout do vedení po celé délce.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Desiccation na anglické Wikipedii.
