Deoxynivalenol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Deoxynivalenol
Vzorec
Vzorec
Obecné
Systematický název12,13-epoxy-3,7,15-trihydroxy-3α,7α-trichothec-9-en-8-on
Triviální název4-Deoxynivalenol
Ostatní názvyvomitoxin
Sumární vzorecC15H20O6
Vzhledbílý krystalický prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS51481-10-8
PubChem40024
Vlastnosti
Molární hmotnost296,3 g/mol
Teplota tání147–148 °C
Disociační konstanta pKa11,912
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH225 H302 H312 H318 H332
R-větyR25
S-větyS36/37/39 S45
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Deoxynivalenol, DON, též vomitoxin, je jedovatá látka vytvářená plísněmi, které napadají zrno pšenice, ječmene, ovsa, žita, kukuřice i dalších obilnin. Při zpracování zaplísněných zrn deoxynivalenol kontaminuje potraviny a krmiva. U lidí se akutní otrava projevuje nevolností, zvracením, průjmem, bolestí břicha a hlavy, závratěmi a horečkou.[2] Ze zvířat je k účinkům vomitoxinu zvláště citlivé prase, u kterého kromě zvracení a průjmu může způsobit i krváceniny na sliznicích nebo náhlý úhyn. I při nízkých dávkách však látka způsobuje snížení příjmu krmiva. U krav způsobuje snížení dojivosti, u drůbeže snižuje hmotnost vajec.[3] Protože plísně netvoří jen jediný typ mykotoxinů, může přítomnost deoxynivalenolu posloužit i jako ukazatel přítomnosti dalších druhů.[3]

Maximální přípustné množství deoxynivalenolu v potravinách je stanoveno v Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006,[4] limity pro krmiva pak v Doporučení Komise ze dne 17. srpna 2006.[5]

Chemická podstata[editovat | editovat zdroj]

Deoxynivalenol patří mezi trichotheceny, což jsou tetracklické seskviterpeny s 12,13 epoxy- skupinou. Funkční skupinou deoxynivalenolu je karbonylová skupina na C-8.[6] Sloučenina je velmi stabilní, zůstává beze změny během skladování obilnin, mletí zrna i během tepelné přípravy potravin.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Deoxynivalenol. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. OPINION ON FUSARIUM TOXINS Part 1: Deoxynivalenol (DON) [online]. EUROPEAN COMMISSION HEALTH & CONSUMER PROTECTION DIRECTORATE-GENERAL, 2.12.1999 [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. 
  3. a b Vladimír Kummer, Ludmila Faldíková, Ivan Herzig, Alena Láníková. Účinky mykotoxinů na zdraví a reprodukci zvířat, diagnostika a prevence mykotoxikóz. Brno: Výzkumný ústav veterinárního lékařství, 2001. 43 s. Kapitola účinky mykotoxinů na zdravotní stav a reprodukci zvířat, s. 25. 
  4. Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 Sb., kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  5. Doporučení Komise (ES) č. 576/2006 Sb., o přítomnosti deoxynivalenolu, zearalenonu, ochratoxinu A, T-2 a HT-2 a fumonisinů v produktech určených ke krmení zvířat. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  6. a b ERIKSEN, G.S.; ALEXANDER, J. Fusarium toxins in cereals – a risk assessment. Kodaň: Nordic Council of Ministers, Tema Nord, 1998. 502 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]