Deoxynivalenol
| Deoxynivalenol | |
|---|---|
 |
|
| Obecné | |
| Systematický název | trichothec-9-en-8-one, 12,13-epoxy-3,7,15-trihydroxy-(3α, 7α) |
| Triviální název | 4-Deoxynivalenol |
| Ostatní názvy | vomitoxin |
| Sumární vzorec | C15H20O6 |
| Vzhled | bílý krystalický prášek |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 296,3 g/mol |
| Teplota tání | 147 - 148 °C |
| Disociační konstanta pKa | 11,912 |
| Bezpečnost | |
 Toxický (T) |
|
| R-věty | R25 |
| S-věty | S36/37/39 S45 |
| H-věty | H225 H302 H312 H318 H332 |
| NFPA 704 |
 0
3
0
|
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Deoxynivalenol, DON, též vomitoxin, je jedovatá látka vytvářená plísněmi, které napadají zrno pšenice, ječmene, ovsa, žita, kukuřice i dalších obilovin. Při zpracování zaplísněných zrn deoxynivalenol kontaminuje potraviny a krmiva. U lidí se akutní otrava projevuje nevolností, zvracením, průjmem, bolestí břicha a hlavy, závratěmi a horečkou.[1] Ze zvířat je k účinkům vomitoxinu zvláště citlivé prase, u kterého kromě zvracení a průjmu může způsobit i krváceniny na sliznicích nebo náhlý úhyn. I při nízkých dávkách však látka způsobuje snížení příjmu krmiva. U krav způsobuje snížení dojivosti, u drůbeže snižuje hmotnost vajec.[2] Protože plísně netvoří jen jediný typ mykotoxinů, může přítomnost deoxynivalenolu posloužit i jako ukazatel přítomnosti dalších druhů.[2]
Maximální přípustné množství deoxynivalenolu v potravinách je stanoveno v Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006,[3] limity pro krmiva pak v Doporučení Komise ze dne 17. srpna 2006.[4]
Chemická podstata [editovat]
Deoxynivalenol patří mezi trichotheceny, což jsou tetracklické seskviterpeny s 12,13 epoxy- skupinou. Funkční skupinou deoxynivalenolu je karbonylová skupina na C-8.[5] Sloučenina je velmi stabilní, zůstává beze změny během skladování obilnin, mletí zrna i během tepelné přípravy potravin.[5]
Reference [editovat]
- ↑ OPINION ON FUSARIUM TOXINS Part 1: Deoxynivalenol (DON) [online]. EUROPEAN COMMISSION HEALTH & CONSUMER PROTECTION DIRECTORATE-GENERAL, 2.12.1999, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online.
- ↑ a b Vladimír Kummer, Ludmila Faldíková, Ivan Herzig, Alena Láníková. Účinky mykotoxinů na zdraví a reprodukci zvířat, diagnostika a prevence mykotoxikóz. Brno : Výzkumný ústav veterinárního lékařství, 2001. 43 s. Kapitola účinky mykotoxinů na zdravotní stav a reprodukci zvířat, s. 25. (česky)
- ↑ Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 Sb., kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
- ↑ Doporučení Komise (ES) č. 576/2006 Sb., o přítomnosti deoxynivalenolu, zearalenonu, ochratoxinu A, T-2 a HT-2 a fumonisinů v produktech určených ke krmení zvířat. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
- ↑ a b ERIKSEN, G.S.; ALEXANDER, J.. Fusarium toxins in cereals – a risk assessment. Kodaň : Nordic Council of Ministers, Tema Nord, 1998. 502 s.
