Denní snění

Denní snění (angl. daydreaming, fr. rêverie, něm. Tagträume) je pojem užívaný v psychologii. Označuje představy a fantazie, jimiž se obírá bdící osoba, a které mají souvislejší děj, často dokonce vznikají podle opakovaného scénáře.

Podle filozofa Charlese Renouviera je klíčem k dennímu snění přání, často kompenzační, a typicky ho provázejí rovněž silné emoce.

Dennímu snění se věnovala intenzivně psychoanalýza. Sigmund Freud roku 1908 vytvořil analogii mezi denním sněním a uměleckou tvorbou. (V práci Básník a vytváření fantazií).

Singerova studie

Roku 1966 provedl empirický výzkum denního snění Jerome L. Singer. Rozlišil dva typy denního snění:

vnitřní monology

opakované fantazie

Zjistil, že témata i míra snění se liší podle pohlaví, věku, rodinného prostředí, vzdělání, socioekonomického statusu, inteligence i etnicity.

Ženy sní více na téma mezilidských vztahů a vlastního těla a obrazu, také více tematizují vlastní nevinu (falešné obvinění, mučednictví). V mužských sněních je více agrese a hrdinství.

U mladých chlapců a dívek hrají velkou roli též představy o vlastní budoucnosti:

Chlapecké scénáře:

28 procent z nich se týká slávy, moci, úspěchu, zbohatnutí
19 procent z nich profese
11 procent sexuality
9 procent rodiny
6 procent scénářů je fantastických
5 procent se týká dobrodružství

Dívčí scénáře:

25 procent se týká rodiny, dětí, partnerství
21 procent budoucího uplatnění a životního stylu
18 procent cestování
12 procent profese
5 procent dobrodružství

Více sní mladší než starší. U starších snění nahrazují vzpomínky. S věkem klesá počet agresivních fantazií.

Více sní lidé, kteří měli silnější vazbu na matku než na otce.

Více sní chudí lidé, méně střední a vyšší třída.

Více sní národnostní menšiny (v USA černoši a Židé)

Více sní lidé z velkoměst, méně lidé z venkova, nejméně lidé z malých měst.

Více sní lidé užívající alkohol, zejména o vině, násilí a nepřátelství (naopak u lidí užívajících marihuanu se vyšší míra denního snění neprokázala).

Literatura

NAKONEČNÝ, Milan: Lexikon psychologie, Praha, Vodnář 1995. ISBN 80-85255-74-X