Dekret z Alhambry
Dekret z Alhambry (také známý jako Edikt o Vyhoštění; španělsky Decreto de la Alhambra, Edicto de Granada) byl edikt vydaný dne 31. března 1492 spojenými španělskými katolickými monarchy (Isabela I. Kastilská a Ferdinand II Aragonský - po jejich sňatku v roce 1469 vzniklo Španělsko), který přikazoval vyhoštění všech praktikujících Židů ze spojených království Kastilie a Aragonu do 31. července téhož roku.[1] Jediný způsob, jak mohli Židé zůstat na Pyrenejském poloostrově v době rekatolizace, byla konverze.
Více než polovina španělských Židů již konvertovala v důsledku náboženského pronásledování a pogromů, ke kterým došlo v roce 1391.[2] Kvůli pokračujícím útokům přes 50 000 Židů konvertovalo roku 1415.[3] Další se rozhodli konvertovat, aby se vyhnuli vyhoštění. Jako následek vydání dekretu z Alhambry a pronásledování v předchozích letech přes 200 000 Židů konvertovalo ke katolicismu a 40 000 až 100 000 bylo vyhnáno.[4] Celkově tak došlo během 15. století k téměř úplné eliminaci židovského obyvatelstva na Pyrenejském poloostrově.
Vyhnané Židy velkoryse přijal sultán Bajezíd II., který je přesídlil do mnoha oblastí nábožensky tolerantní Osmanské říše.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alhambra Decree na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Šablona:Harvtxt
- ↑ GERBER, Jane. The Jews of Spain: A History of the Sephardic Experience. New York: The Free Press, 1994. ISBN 978-0029115749. S. 1-144. (anglicky)
- ↑ PÉREZ, Joseph. History of a Tragedy: The Expulsion of the Jews from Spain. Překlad Hochroth Lysa. [s.l.]: University of Illinois Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9780252031410. (anglicky)