Deklarace nezávislosti (Izrael)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Deklarace nezávislosti (hebrejsky: הכרזת העצמאות, Hachrazat HaAcma'ut) Izraele je oficiální oznámení, že nový židovský stát, nazvaný Stát Izrael (Medinat Jisrael), byl formálně založen v části oblasti dříve známé jako Britský mandát Palestina, v místech, kde se dříve nacházelo království Izraelské, Judské a Judea. Stát Izrael byl vyhlášen pouze na oblastech přidělených mu plánem OSN na rozdělení Palestiny (území Izraele se později zvětší jako důsledek války za nezávislost v roce 1948).[1]
Některými pozorovateli bylo vyhlášení nezávislosti nazýváno jako „Třetí židovské společenství“. „První židovské společenství“ skončilo zničením Šalamounova chrámu roku 586 př. n. l., druhé zničením Druhého chrámu v roce 70 n. l. a porážkou Povstání Bar Kochby Římskou říší roku 135 n. l.
Obsah |
[editovat] Historické pozadí
Deklarace nezávislosti Státu Izrael byla veřejně přečtena, o půlnoci před vypršením Britského mandátu, 14. května 1948 v Tel Avivu. Poté co David Ben Gurion přečetl deklaraci nezávislosti, rabín Fishman pronesl modlitbu Šehechejanu a deklarace byla podepsána. Slavnostní ceremonie byla zakončena zpěvem Hatikvy (izraelské hymny).
Návrh deklarace byl sepsán během předcházejících měsíců a výsledná verze byla výsledkem kompromisu mezi různými skupinami izraelské veřejnosti. 14. května 1948 se Židovská národní rada (Vaad Leumi) sešla před Tel Avivským muzeem umění a potvrdila vyhlášení nezávislosti.
Nicméně „12. května byla svolána židovská národní správa, aby rozhodla zda přijmout americký návrh na příměří nebo vyhlásí nový stát. Proběhlo hlasování a rozhodnutí okamžitě vyhlásit nezávislost bylo podpořeno šesti z deseti hlasů“.[2]
Nový stát a jeho vláda byla uznána de facto o několik minut po vyhlášení Spojenými státy americkými a o tři dny později pak Sovětským svazem. Nicméně mnoho dalších států bylo proti, zejména pak arabských.
Deklarace byla napsána ve stylu připomínající rezoluce OSN. Začíná preambulí, která vysvětluje důvody deklarace a právo Židů na nezávislý stát.
[editovat] Signatáři
Jako vůdce Jišuvu byl David Ben Gurion první osobou, která podepsala Deklaraci nezávislosti. Byl následován těmito lidmi:
Daniel Auster, Jicchak Ben Cvi, Mordechaj Bentov, Elijahu Berligne, Fritz Bernstein, Rachel Kohen-Kagan, Elijahu Dobkin, Rabi Jehuda Leib Hacohen Fishman, Rabi Wolf Gold, Meir Grabovsky, Dr Avraham Granovsky, Jicchak Gruenbaum, Rabi Kalman Kahana, Eliezer Kaplan, Avraham Katznelson, Sa'adja Kobaši, Moše Kolodny, Rabbi Jicchak Meir Levin, Meir David Loewenstein, Cvi Luria, Golda Meyerson, Nachum Nir, David-Cvi Pinkas, Felix Rosenblueth, David Remez, Berl Repetur, Cvi Segal, Mordechaj Šatner, Ben-Zion Sternberg, Bechor-Šalom Šitrit, Haim-Moše Šapira, Moše Šaret, Herzl Vardi, Meir Vilner, Zerach Warhaftig a Aharon Cizling
[editovat] Uznání Izraele
11 minut poté co byla podepsána Deklarace nezávislosti, v 18:00 (čas ve Washingtonu D.C.) 14. května 1948, formálně uznaly Spojené státy Americké vznik Státu Izrael. Následovali je Írán, Guatemala, Nikaragua a Uruguay. Sovětský svaz uznal Stát Izrael 17. května 1948 následován Polskem, Československem, Jugoslávií, Irskem a Jihoafrickou republikou.
[editovat] Odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Izrael |
 |
Související články obsahuje Portál Hebraistika |
[editovat] Poznámky
- ↑ Lewis, Bernard. The Middle East: A Brief History of the Last 2,000 Years. New York: Scribner, 1995. str. 363.
- ↑ "The Evolution of the Israeli-Egyptian Rivalry, 1948–1979", Professor of Political Science Dr. Zeev Maoz, Tel-Aviv University, pp 5, 7.
