de Havilland Canada

de Havilland Canada
	Logo
Základní údaje
Datum založení	1928
Osud	od roku 1992 součást koncernu Bombardier
Zakladatel	de Havilland Aircraft Company
Sídlo	Downsview (Toronto), Kanada
Adresa sídla	Toronto, Kanada
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	letecký průmysl
Mateřská společnost	Longview Aviation Capital
Majitelé	Longview Aviation Capital; De Havilland Aircraft Company; Kanadský systém vlády; Boeing; Bombardier; Hawker Siddeley
Identifikátory
Oficiální web	dehavilland.com
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

de Havilland Canada byl kanadský letecký výrobce sídlící v Torontu. Společnost vznikla v roce 1928 jako pobočka britské de Havilland Aircraft Company.

V době druhé světové války byla zestátněna a získala formu korunní korporace. V 80. letech byla privatizována a roku 1986 prodána seattleské společnosti Boeing.^[1] V roce 1992 byla prodána znovu, koncernu Bombardier,^[2] který ji zachránil před úpadkem a vrátil do zisku. V současné době tvoří součást jeho divize Bombardier Aerospace.

Výrobní program[editovat | editovat zdroj]

Společnost de Havilland Canada zpočátku vyráběla typy své mateřské společnosti pro potřeby kanadského civilního trhu i Royal Canadian Air Force, a za druhé světové války dodávala cvičné i bojové letouny také britské Royal Air Force, ale po válce začala přicházet i s vlastními konstrukcemi. Jednalo se především o letouny s krátkým vzletem a přistáním, přizpůsobené provozu z hůře vybavených letišť, a určené civilním i vojenským zákazníkům. Po převzetí společnostmi Boeing a později Bombardier došlo k postupnému ukončení výroby původních typů DHC, s výjimkou Dash 8.

Řada letounů vyrobených společností je stále v provozu u mnoha vlastníků a podstupují průběžné modernizace a modifikace, například vybavení turbovrtulovými pohonnými jednotkami.

V roce 2005 byla výrobní dokumentace, práva a typové certifikáty k typům DHC-1 až DHC-7 odprodány společnosti Viking Air z North Saanich v Britské Kolumbii,^[3] původně vyrábějící náhradní díly pro ně, která následně obnovila malosériovou výrobu modernizovaných modelů DHC-2T Turbo Beaver a DHC-6 Series 400. V listopadu 2018 byl oznámen i prodej práv k typu Dash 8 společnosti Viking Air.^[4]

Po roce 1946 byl hlavním zkušebním pilotem firmy Russell Bannock (1919–2019),^[5] stíhací pilot a letecké eso druhé světové války. V roce 1950 se Bannock stal ředitelem pro armádní zakázky a později viceprezidentem. Prezidentem firmy byl v letech 1976 až 1978.

Letadla[editovat | editovat zdroj]

Licence[editovat | editovat zdroj]

de Havilland Gipsy Moth
de Havilland DH.83 Fox Moth
de Havilland Tiger Moth – zejména v kanadské variantě DH.82C s překrytem kabiny
de Havilland Mosquito
CS2F Tracker – palubní protiponorkový letoun vyráběný v 50. letech pro Royal Canadian Navy, licence firmy Grumman

Vlastní konstrukce[editovat | editovat zdroj]

DHC-1 Chipmunk – cvičný letoun, vzniklý brzy po skončení druhé světové války, vyráběný i britskou společností de Havilland Aircraft
DHC-2 Beaver – užitkový letoun vlastností STOL
DHC-3 Otter – užitkový letoun vlastností STOL
DHC-4 Caribou – taktický transportní letoun vlastností STOL původně zkonstruovaný pro US Army
DHC-5 Buffalo – turbovrtulový letoun vycházející z DHC-4
DHC-6 Twin Otter – dvoumotorový užitkový letoun vlastností STOL vycházející z DHC-3
DHC-7/Dash 7 – dopravní letoun s krátkým vzletem a přistáním
DHC-8/Dash 8 – regionální dopravní letoun, navazující na DHC-7

Lodní stavitelství[editovat | editovat zdroj]

HMCS Bras d'Or, experimentální křídlový člun pro Royal Canadian Navy – společnost de Havilland Canada byla primárním kontraktorem^[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku de Havilland Canada na francouzské Wikipedii.

↑ Canada Sells de Havilland to Boeing Co.. Los Angeles Times. 3. prosince 1985. Dostupné online [cit. 2018-05-11]. (anglicky)
↑ FARNSWORTH, Clyde H. Bombardier Agrees to Buy De Havilland From Boeing. The New York Times. 23. ledna 1992. Dostupné online [cit. 2018-05-11]. (anglicky)
↑ Viking Air acquires assets of Bombardier. Wings Magazine [online]. 5. května 2005 [cit. 2018-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-28. (anglicky)
↑ KAMINSKI-MORROW, David. Bombardier to sell Q400 programme. Flightglobal [online]. 2018-11-08 [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ TAYLOR, Gilbert. Canada’s Russell Bannock, the ‘Saviour of London’. torontosun.com. Toronto Sun, 2 December 2019. Dostupné online.
↑ GERMAN, Tony. The Sea is at Our Gates: The History of the Canadian Navy. 1. vyd. Toronto: McClelland & Stewart Inc, 1990. Dostupné online. ISBN 0-7710-3269-2. Kapitola Change on change, s. 298–299. (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu de Havilland Canada na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Canada Sells de Havilland to Boeing Co.. Los Angeles Times. 3. prosince 1985. Dostupné online [cit. 2018-05-11]. (anglicky)

[2] FARNSWORTH, Clyde H. Bombardier Agrees to Buy De Havilland From Boeing. The New York Times. 23. ledna 1992. Dostupné online [cit. 2018-05-11]. (anglicky)

[3] Viking Air acquires assets of Bombardier. Wings Magazine [online]. 5. května 2005 [cit. 2018-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-28. (anglicky)

[4] KAMINSKI-MORROW, David. Bombardier to sell Q400 programme. Flightglobal [online]. 2018-11-08 [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (anglicky)

[5] TAYLOR, Gilbert. Canada’s Russell Bannock, the ‘Saviour of London’. torontosun.com. Toronto Sun, 2 December 2019. Dostupné online.

[6] GERMAN, Tony. The Sea is at Our Gates: The History of the Canadian Navy. 1. vyd. Toronto: McClelland & Stewart Inc, 1990. Dostupné online. ISBN 0-7710-3269-2. Kapitola Change on change, s. 298–299. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]