Daviscupový tým Itálie
| Itálie | ||
|
| ||
| Kapitán | Filippo Volandri | |
| Žebříček ITF | 1. | |
| Nejvýše v žebříčku ITF | 1. (27. listopadu 2023[1]) | |
| Barvy | modrá bílá | |
| Poprvé v soutěži | 1922 | |
| Odehraných let | 92 | |
| Zápasů celkem | 269 (177–92) | |
| Roky ve Světové skupině | 31 (36–32) | |
| Vítěz | 1 (1976, 2023) | |
| Finalista | 6 (1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998) | |
| Nejvíce výher, celkem | Nicola Pietrangeli (120–44) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Nicola Pietrangeli (78–32) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Nicola Pietrangeli (42–12) | |
| Nejlepší pár | Sirola / Pietrangeli (34–8) | |
| Nejvíce zápasů | Nicola Pietrangeli (66) | |
| Nejvíce odehraných let | Nicola Pietrangeli (18) | |
|
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023 | ||
Daviscupový tým Itálie reprezentuje Itálii v Davisově poháru od roku 1922 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis.
Itálie v soutěži zvítězila v letech 1976 a 2023. Šestkrát skončila jako poražený finalista, když souboj o „salátovou mísu“ prohrála v letech 1960, 1961, 1977, 1979, 1980 a 1998.
Nicola Pietrangeli drží historické rekordy Davisova poháru 120 vyhranými zápasy včetně 78 vítězných dvouher, které odehrál v letech 1954–1972. Patřil mu také rekord 42 vyhraných čtyřher, jenž o tři vítězství překonal Ind Leander Paes.[2]
Statistiky[editovat | editovat zdroj]
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třetí hráč světa Nicola Pietrangeli, který celkově vyhrál 120 utkání včetně nejvyššího počtu 78 dvouher a 42 čtyřher v rámci 66 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil ve druhém kole evropského pásma 1954 proti Španělsku, v němž zdolal Carlose Ferrera. Reprezentační kariéru uzavřel ve čtyřhře semifinále zóny evropského pásma 1972 proti Rumunsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže.[3]
Minimálně třicet vyhraných zápasů zaznamenali Nicola Pietrangeli, Adriano Panatta, Orlando Sirola, Corrado Barazzutti, Paolo Bertolucci, Giovanni Cucelli, Uberto De Morpurgo, Giorgio de Stefani a Fabio Fognini. V 17 letech a 327 dnech se Diego Nargiso stal nejmladším Italem, který zasáhl do soutěže, když v únoru 1988 nastoupil s Canèm do čtyřhry úvodního kola Světové skupiny proti Izraeli. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Pietrangeli v 38 letech a 279 dnech, když se představil v deblu zonálního semifinále evropského pásma 1972 proti Rumunsku.[3]
Nejdelší italské utkání trvalo 4 hodiny a 29 minut. Ve druhém kole 1. skupiny euroafrické zóny 2001 v něm Federico Luzzi porazil Fina Villeho Liukka po pětisetovém průběhu 6–4, 7–6, 4–6, 3–6 a 14–12. Nejvyšší počet 281 gamů Italové odehráli v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Itálii podařil dvakrát. Nejdříve v semifinále evropského pásma Davis Cupu 1956 na Stade Roland-Garros proti Francii a poté v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům.[3]
Chronologie zápasů[editovat | editovat zdroj]
2010–2018[editovat | editovat zdroj]
| rok | úroveň | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | euroafrická zóna, 1. kolo | 5.–7. března | Castellaneta, Itálie |  Bělorusko
|
5–0 | výhra |
| euroafrická zóna, 2. kolo | 7.–9. května | Zoetermeer, Nizozemsko |  Nizozemsko
|
4–1 | výhra | |
| Světová skupina, baráž | 17.–19. září | Lidköping, Švédsko |  Švédsko
|
2–3 | prohra | |
| 2011 | euroafrická zóna, 2. kolo | 8.–10. července | Arzachena, Itálie |  Slovinsko
|
5–0 | výhra |
| Světová skupina, baráž | 16.–18. září | Santiago, Chile |  Chile
|
4–1 | výhra | |
| 2012 | Světová skupina, 1. kolo | 10.–12. února | Ostrava, Česko |  Česko
|
4–1 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 14.–16. září | Neapol, Itálie | Chile
|
4–1 | výhra | |
| 2013 | Světová skupina, 1. kolo | 1.–3. února | Turín, Itálie |  Chorvatsko
|
5–0 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 5–7. dubna | Vancouver, Kanada |  Kanada
|
3–2 | prohra | |
| 2014 | Světová skupina, 1. kolo | 31. ledna – 2. února | Mar del Plata, Argentina |  Argentina
|
3–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 4–6. dubna | Neapol, Itálie |  Velká Británie
|
3–2 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 12.–14. září | Ženeva, Švýcarsko |  Švýcarsko
|
2–3 | prohra | |
| 2015 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–8. března | Nur-Sultan, Kazachstán |  Kazachstán
|
2–3 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 18.–20. září | Irkutsk, Rusko |  Rusko
|
4–1 | výhra | |
| 2016 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Pesaro, Itálie | Švýcarsko
|
3–2 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 15.–17. července | Pesaro, Itálie | Argentina
|
1–3 | prohra | |
| 2017 | Světová skupina, 1. kolo | 3.–5. února | Buenos Aires, Argentina | Argentina
|
3–2 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 7–9. dubna | Charleroi, Belgie |  Belgie
|
2–3 | prohra | |
| 2018 | Světová skupina, 1. kolo | 2.–4. února | Morioka, Japonsko |  Japonsko
|
3–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 6.–8. dubna | Janov, Itálie |  Francie
|
1–3 | prohra |
2019–2029[editovat | editovat zdroj]
| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2019 | Kvalifikační kolo | 1.–2. února | Kalkata, Indie | tráva |  Indie
|
3–1 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 18. listopadu | Madrid, Španělsko | tvrdý (h) | Kanada
|
1–2 | prohra | |
| 20. listopadu |  Spojené státy
|
1–2 | prohra | ||||
| 2021 | Kvalifikační kolo | 6.–7. března 2020 | Cagliari, Itálie | antuka |  Jižní Korea
|
4–0 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 26. listopadu 2021 | Turín, Itálie | tvrdý (h) | Spojené státy
|
2–1 | výhra | |
| 27. listopadu 2021 |  Kolumbie
|
2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 29. listopadu 2021 | Chorvatsko
|
1–2 | prohra | |||
| 2022 | Kvalifikační kolo | 4.–5. března | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) |  Slovensko
|
3–2 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 14. září | Bologna, Itálie | tvrdý (h) | Chorvatsko
|
3–0 | výhra | |
| 16. září | Argentina
|
2–1 | výhra | ||||
| 18. září | Švédsko
|
2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 24. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | Spojené státy
|
2–1 | výhra | |
| Finálový turnaj, semifinále | 26. listopadu | Kanada
|
1–2 | prohra | |||
| 2023 | Finálový turnaj, základní skupina | 13. září 2023 | Bologna, Itálie | tvrdý (h) | Kanada
|
0–3 | prohra |
| 15. září | Chile
|
3–0 | výhra | ||||
| 17. září | Švédsko
|
2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 23. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | Nizozemsko
|
2–1 | výhra | |
| Finálový turnaj, semifinále | 25. listopadu |  Srbsko
|
2–1 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 26. listopadu |  Austrálie
|
2–0 | vítězství |
Přehled finále[editovat | editovat zdroj]
| Výsledek | č. | rok | místo konání | soupeři | skóre |
|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 1960 | Sydney, Austrálie | Austrálie
|
1–4 |
| Finalista | 2. | 1961 | Melbourne, Austrálie | Austrálie
|
0–5 |
| Vítěz | 1. | 1976 | Santiago de Chile, Chile | Chile
|
4–1 |
| Finalista | 3. | 1977 | Sydney, Austrálie | Austrálie
|
0–5 |
| Finalista | 4. | 1979 | San Francisco, Spojené státy | Spojené státy
|
0–5 |
| Finalista | 5. | 1980 | Praha, Československo | Československo
|
1–4 |
| Finalista | 6. | 1998 | Milán, Itálie | Švédsko
|
1–4 |
| Vítěz | 2. | 2023 | Málaga, Španělsko | Austrálie
|
2–0 |
Složení týmu[editovat | editovat zdroj]
| Rok | Členové týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2019 | Matteo Berrettini | Fabio Fognini | Lorenzo Sonego | Andreas Seppi |
| Simone Bolelli | — | |||
| 2021 | Jannik Sinner | Lorenzo Sonego | Fabio Fognini | Lorenzo Musetti |
| Simone Bolelli | Stefano Travaglia | Gianluca Mager | — | |
| 2022 | Lorenzo Musetti | Lorenzo Sonego | Fabio Fognini | Simone Bolelli |
| Matteo Berrettini | Jannik Sinner | — | ||
| 2023 | Jannik Sinner | Lorenzo Musetti | Lorenzo Sonego | Matteo Arnaldi |
| Andrea Vavassori | Simone Bolelli | — | ||
Kapitáni[editovat | editovat zdroj]
| Kapitán | období | roků | světová finále | nejlepší výsledek | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| tituly | roky | finále | roky | fáze | roky | |||
| Uberto de Morpurgo | 1928–? | |||||||
| Vasco Valerio | 1965–1968 | 4 | ČF | 1968 | ||||
| Orlando Sirola | 1969–1971 | 3 | 3. kolo | 1969 | ||||
| Giordano Maioli | 1972 | 1 | 3. kolo | 1972 | ||||
| Fausto Gardini | 1973–1975 | 3 | SF | 1974 | ||||
| Nicola Pietrangeli | 1976–1977 | 3 | 1 | 1976 | 1 | 1977 | — | |
| Bitti Bergamo | 1978–1979 | 2 | 1 | 1979[a] | — | |||
| Vittorio Crotta | 1979–1983 | 4 | 2 | 1979[a], 1980 | — | |||
| Adriano Panatta | 1984–1997 | 14 | SF | 1996, 1997 | ||||
| Paolo Bertolucci | 1998–2000 | 3 | 1 | 1998 | — | |||
| Corrado Barazzutti | 2001–2020 | 20 | SF | 2014 | ||||
| Filippo Volandri | od 2021 | 2 | 1 | 2023 | — | |||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italy Davis Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ MORAN, Tom. World Champions Italy claim No. 1 spot on year-end Davis Cup Nations Rankings. Davis Cup [online]. 2023-11-27 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Davis Cup - Statistics. www.daviscup.com [online]. Davis Cup [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Italy [online]. Davis Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Itálie na Wikimedia Commons - Daviscupový tým Itálie na stránkách Davis Cupu (anglicky)
