Daviscupový tým Chile
| Chile | ||
|
| ||
| Přezdívka | La Roja del Tenis | |
| Kapitán | Nicolás Massú | |
| Trenér | Marcelo Ríos | |
| Žebříček ITF | 21. | |
| Barvy | červená bílá | |
| Poprvé v soutěži | 1928 | |
| Odehraných let | 72 | |
| Zápasů celkem | 157 (84–73) | |
| Roky ve Světové skupině | 10 (4–11) | |
| Finalista | 1 (1976) | |
| Nejvíce výher, celkem | Luis Ayala (37–14) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Luis Ayala (27–6) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Hans Gildemeister (13–6) | |
| Nejlepší pár | González / Massú (9–4) | |
| Nejvíce zápasů | Patricio Cornejo (32) | |
| Nejvíce odehraných let | Patricio Cornejo (16) | |
|
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2019 | ||
Daviscupový tým Chile reprezentuje Chile v Davisově poháru od roku 1928 pod vedením národního tenisového svazu Federación de Tenis de Chile.
Nejlepším výsledkem družstva je finále v Davis Cupu 1976, kdy v Santiagu podlehlo Itálii 1:4 na zápasy.
Týmovým statistikám vévodí Luis Ayala, jenž zaznamenal nejvyšší počet 37 vyhraných zápasů a 27 vítězných dvouher. Nejvíce, 13 čtyřher, vyhrál Hans Gildemeister. Patricio Cornejo nastoupil do nejvyššího počtu 39 mezistátních utkání v 16 sezónách. Cristian Garín se v zářijové Světové baráži 2012 stal v 16 letech a 107 dnech nejmladším hráčem, jenž zasáhl do zápasu. Naopak jako nejstarší nastoupil Jaime Fillol do zářijové Světové baráže 1983 proti Velké Británii, kdy mu bylo 37 let a 119 dní.[1]
Historický rekord Davisova poháru v počtu 76 gemů v jediném setu drží Chilané Patricio Cornejo s Jaimem Fillolem, kteří ve čtyřhře amerického pásmového finále Davisova poháru 1973 prohráli s Američany Stanem Smithem a Erikem van Dillenem po setech 9–7, 39–37, 6–8, 3–6 a 1–6.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Chile v soutěži debutovalo v roce 1928, ovšem do roku 1933 nevyhrálo žádný mezistátní zápas, než porazilo Uruguay. Na domácí půdě zvítězilo poprvé v roce 1969 po výhře nad Argentinou, když se jednalo o teprve druhý duel na chilském území.
Ve formátu šestnáctičlenné Světové skupiny, hraném mezi roky 1981–2018, se celek třikrát probojoval do čtvrtfinále. Poprvé v roce 1982 odešel poražen 1:4 od Austrálie, poté v Davis Cupu 2006 nestačil na Spojené státy 2:3 a potřetí jej roku 2010 vyřadila Česká republika 4:1 na zápasy.
V roce 2008 si celek po jednoleté pauze zajistil návrat do Světové skupiny, když v baráži porazil Austrálii 3:2 na zápasy. V úvodním kole Světové skupiny 2009 Chilané prohráli s Chorvatskem a v baráži přehráli Rakousko.
V nově zavedeném kvalifikačním kole Davis Cupu 2019 družstvo zdolalo Rakousko a postoupilo do listopadového finálového turnaje v Madridu, v němž po prohrách s Argentinou a Německem nepostoupilo ze základní skupiny.
Složení týmu 2019[editovat | editovat zdroj]
Žebříček ATP je uveden k listopadovému finále 2019.
| Tenista | žebříček ATP | daviscupové výhry–prohry | zdroj | |||
|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra | čtyřhra | celkem | dvouhra | čtyřhra | ||
| Cristian Garín | 33. | 343. | 11–12 | 10–11 | 1–1 | [3] |
| Nicolás Jarry | 77. | 70. | 14–8 | 9–5 | 5–3 | [4] |
| Alejandro Tabilo | 208. | 486. | 0–0 | 0–0 | 0–0 | [5] |
| Marcelo Tomás Barrios Vera | 326. | 525. | 1–1 | 1–0 | 0–1 | [6] |
| Hans Podlipnik Castillo | – | 128. | 11–5 | 3–2 | 8–3 | [7] |
| Kapitán: Nicolás Massú | ||||||
Přehled finále: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]
Chile postoupilo do finále bez boje, když Sovětský svaz odmítl přicestovat na mezipásmové semifinále do Jižní Ameriky v důsledku protestu proti vojenské diktatuře Augusta Pinocheta.[8][9][10] Sovětský tým byl poté vyloučen z ročníků 1977 a 1978.
|
Chile | 1 : | 4 | Itálie | 
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Estadio Nacional, Santiago, Chile[11] 17.–19. prosince 1976 antuka | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Přehled zápasů[editovat | editovat zdroj]
2010–2019[editovat | editovat zdroj]
| Rok | úroveň[1] | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–8. března | Coquimbo (CHI) |  Izrael
|
4–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 9.–11. července | Coquimbo (CHI) |  Česko
|
1–4 | prohra | |
| 2011 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Santiago (CHI) |  Spojené státy
|
1–4 | prohra |
| Světová baráž | 7.–9. července | Santiago (CHI) |  Itálie
|
1–4 | prohra | |
| 2012 | I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 6.–8. dubna | Montevideo (URU) |  Uruguay
|
3–1 | výhra |
| Světová baráž | 14.–16. září | Neapol (ITA) | Itálie
|
1–4 | prohra | |
| 2013 | I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 5.–7. dubna | Manta (ECU) |  Ekvádor
|
2–3 | prohra |
| I. skupina Americké zóny, 2. kolo baráže | 13.–15. září | Santo Domingo Este (DOM) |  Dominikánská republika
|
1–4 | prohra | |
| 2014 | II. skupina Americké zóny, 1. kolo | 31. ledna – 2. února | Bridgetown (BAR) |  Barbados
|
2–3 | prohra |
| II. skupina Americké zóny, baráž | 4.–6. dubna | Santiago (CHI) |  Paraguay
|
5–0 | výhra | |
| 2015 | II. skupina Americké zóny, 1. kolo | 6.–8. března | Santiago (CHI) |  Peru
|
5–0 | výhra |
| II. skupina Americké zóny, 2. kolo | 17.–19. července | Talcahuano (CHI) |  Mexiko
|
5–0 | výhra | |
| II. skupina Americké zóny, 3. kolo | 18.–20. září | Santiago (CHI) |  Venezuela
|
5–0 | výhra | |
| 2016 | I. skupina Americké zóny, 1. kolo | 4.–6. března | Santiago (CHI) | Dominikánská republika
|
5–0 | výhra |
| I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 15.–17. července | Iquique (CHI) |  Kolumbie
|
3–1 | výhra | |
| Světová baráž | 16.–18. září | Halifax (CAN) |  Kanada
|
0–5 | prohra | |
| 2017 | I. skupina Americké zóny, 1. kolo | 3.–5. února | Santo Domingo Este (DOM) | Dominikánská republika
|
5–0 | výhra |
| I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 7.–9. dubna | Medellín (COL) | Kolumbie
|
1–3 | prohra | |
| 2018 | I. skupina Americké zóny, 1. kolo | 2.–3. února | Santiago (CHI) | Ekvádor
|
3–1 | výhra |
| I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 6.–7. dubna | San Juan (ARG) |  Argentina
|
2–3 | prohra | |
| 2019 | Kvalifikační kolo | 1.–2. února | Salcburk (AUT) |  Rakousko
|
3–2 | výhra |
| Finále, základní skupina | 19. listopadu | Madrid (ESP) | Argentina
|
0–3 | prohra | |
| 21. listopadu |  Německo
|
1–2 | prohra |
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Davis Cup - Team - CHI / Team výhran/prohra [online]. International Tennis Federation [cit. 2019-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Davis Cup - General Records [online]. daviscup.com [cit. 2019-05-12]. Dostupné online.
- ↑ Cristian Garín, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Nicolás Jarry, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Alejandro Tabilo, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Marcelo Tomás Barrios Vera, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Hans Podlipnik Castillo, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. S. 62.
- ↑ Soviets barred from Davis Cup. The Daily Sentinel. 8-11-1976. Dostupné online [cit. 20 October 2019].
- ↑ Chile v Soviet Union. daviscup.com. Dostupné online.
- ↑ Chile v Italy [online]. daviscup.com. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Daviscupový tým Chile na stránkách Davis Cupu (anglicky)
