David Walker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
David Mathieson Walker
David Walker
Astronaut NASA
St. příslušnost Spojené státy
Datum narození 20. května 1944
Georgia, USA
Datum úmrtí 23. dubna 2001 (56 let)
Texas, USA
Předchozí
zaměstnání
testovací pilot
Čas ve vesmíru 30d 04h 27m
Kosmonaut od 1978
Mise STS-51-A, STS-30, STS-53, STS-69
Znaky
misí
Znak miseZnak miseZnak miseZnak mise
Kosmonaut do 1995

David Mathieson Walker (20. května 1944, Columbus, Georgie, USA[1]23. dubna 2001, Houston) byl americký astronaut. Ve vesmíru byl čtyřikrát.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Po základní a střední škole (Eustis High School) absolvoval roku 1966 námořní akademii (United States Naval Academy) a sloužil pak jako námořní pilot. Do týmu kosmonautů NASA byl roku 1978 vybrán poručík Walker jako astronaut – pilot.[2] V roce 1991 ukončil na základně Edwards pilotní školu (Air Force Aerospace Research Pilot School). V mezidobí letů působil jako zkušební pilot.

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

V roce 1984 letěl poprvé na raketoplánu Discovery s misí STS-51-A. Stal se tak 154 kosmonautem Země. Frederick Hauck byl velitelem lodě a místo v pilotním křesle zaujal nováček David Walker. Jako letoví specialisté figurovali Joseph Allen a Dale Gardner. Ovládání „kanadské ruky“ měla na starosti Anna Fisherová. Hned poté, co se dostali na oběžnou dráhu, vypustili kanadskou družici Anik D2 a druhý den vojenskou družici Leasat 1. Pak se jim podařilo odchytit z oběžných drah družice Westar 6 a Palapa B2 a vrátit se s nimi na Zem po 7 letových dnech na Kennedyho vesmírné středisko. Díky splněným úkolům byla mise pro NASA výdělečným podnikem.

Po pěti letech absolvoval misi STS-30 na palubě raketoplánu Atlantis. Jeho posádka byla ve složeni velitel David Walker, dále Ronald Grabe, Mark Lee, Norman Thagard a Mary Cleaveová. Hlavním úkolem (splněným) bylo vyslat sondu Magellan, určenou k radiolokačnímu mapování povrchu Venuše. V tomto případě odstartoval raketoplán z Floridy a přistál po čtyřdenním letu v Kalifornii na základně Edwards.

Třetí svůj let − STS-53 byl devátou a poslední expedicí vyhrazenou pro ministerstvo obrany USA. I tentokrát raketoplánu startujícímu z Floridy velel. Funkci druhého pilota zastával Robert Cabana, letěli i tři letoví specialisté − Guion Bluford, James Voss a Michael Clifford. Během letu vypustili tajnou družici DoD-1 a zbytek mise byl věnován různým experimentům na palubě. Přistáli bez problémů na základně Edwards.

Počtvrté a naposledy letěl ve svých 51 letech v raketoplánu Endeavour s misí STS-69. Byl jejím velitelem, v té době již jako námořní kapitán a spolu s ním pilot Kenneth Cockrell, velitel užitečného zatížení James Voss a letoví specialisté James Newman a Michael Gernhardt. Na palubě sebou vezli dvě vědecké družice, WSF a Spartan, které na orbitě vypustili a po splnění úkolů o pár dní později opět uložili v nákladovém prostoru. Po 10denním letu přistáli na dráhu 33 letiště SLF na Kennedyho vesmírném středisku na mysu Canaveral.

Po letech[editovat | editovat zdroj]

Po svém posledním letu z NASA odešel ke společnosti NDC Voice Corp. Zemřel v Houstonu na rakovinu ve věku 56 let šest let po návratu z kosmu, kde strávil celkem 30 dní svého života.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti USA, s. 360.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Američtí astronauti-kandidáti vybraní v USA v roce 1978, s. 461.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Walker, Ch.D. [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky a Space HotList, rev. 20-08-27, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online.  
  • Walker, David Mathieson [online]. Knihovna Akademie věd ČR, rev. 2004-12-18, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online.