Danajský dar
Danajský dar je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako rčení, přirovnání. Vyznačuje takový dar nebo výtěžek a zisk, který způsobuje obdarovanému spíše potíže či zlo než užitek a spokojenost. Rčení souvisí s příběhem o Trojském koni z řecké mytologie.
Původ rčení [editovat]
Rčení je narážkou na varovná slova věštce Láokoóna:
| „ | Nevěřte tomu koni, Trójané! Ať je to cokoli, bojím se Danaů, i když přinášejí dary | “ |
| — (Aeneis, II, 49) | ||
(Lat. "Equo ne credite, Teucri! Quidquid id est, timeo Danaos et dona ferentes.") Darem se zde mínil dřevěný „Trojský kůň“, v němž se pod vedením Odysseovým ukryla skupinka Řeků (Danaů), kteří deset let marně obléhali Tróju. Ostatní bojovníci předstírali, že obléhání ukončili a odpluli. Když Trójané přes Laokoónovo varování koně vtáhli do města, Odysseovi muži v noci otevřeli bránu a vpustili Řeky dovnitř. Celý příběh je stručně vylíčen v Homérově Odysseji (VIII. 493-515) a dále rozvinut na začátku 2. knihy Vergiliovy Aeneis.
Příběh [editovat]
Lest podle Vergilia vnukla bohyně Athéna jistému Prylidiovi. Řekové pak před branami Tróje postavili velkého dutého dřevěného koně, zasvětili ho Athéně, sklidili tábořiště a odpluli s loděmi do míst, kde nebyli z břehu vidět. V tábořišti zůstalo jen několik vojáků skrytých v útrobách dřevěného koně. Další venku skrytý Řek měl za úkol zapálit pochodeň na znamení toho, že se podařilo koně dostat do města. Trójané považovali koně před městem za dar protivníka na usmířenou a v radosti z vítězství vtáhli koně za hradby. Když město tvrdě usnulo, řečtí vojáci vylezli padacími dveřmi v koňském břiše ven a otevřeli městské brány a dobyvatelé, kteří se mezitím znovu vylodili, stráže přemohli, město obsadili a zapálili.
