Daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti byla přímá majetková daň, vybíraná v České republice. Platila se při dědění, darování a převodu nemovitostí. Všechny její tři složky byly definovány v jednom společném zákoně, proto se jí také říkalo trojdaň. Zrušena byla zákonným opatřením Senátu č. 340/2013 Sb. a duplicitně zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb. ke dni 1. ledna 2014.

Daň dědická byla zrušena úplně, dědictví se nově vnímá jako bezúplatné nabytí a je podle § 4a zákona o daních z příjmů osvobozeno od daně z příjmů.

Dary jsou nově označovány jako bezúplatné příjmy a jsou zařazeny do kategorie "ostatní příjmy" v zákoně o daních z příjmů (§ 10). Stejně jako jiné příjmy jsou dary zdaněny sazbou 15 %, jde-li o příjem fyzické osoby, nebo 19 %, jde-li o příjem právnické osoby.

Od daně jsou osvobozeny dary:[1]

  1. od příbuzného v linii přímé a v linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítěte manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů,
  2. od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu jednoho roku před získáním bezúplatného příjmu ve společně hospodařící domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o domácnost nebo byl na tuto osobu odkázán výživou,
  3. obmyšleného z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn nebo který zvýšil majetek tohoto fondu osobou uvedenou v bodě 1 nebo 2,
  4. nabyté příležitostně, pokud jejich hodnota nedosahuje 15 000 Kč.

Namísto daně z převodu nemovitostí byla zákonným opatřením Senátu č. 340/2013 Sb. zavedena daň z nabytí nemovitých věcí.

Tři skupiny poplatníků[editovat | editovat zdroj]

Složky této daně měly určité společné rysy, například její poplatníci se dělili do tří skupin podle svého příbuzenského vztahu. Podle těchto skupin se ale také kromě výše daně rozhodovala i například o osvobození od jejího placení. Daň v první skupině (příbuzní v řadě přímé) se neplatila. Poplatníci se dělili na linie následujícím způsobem:

  1. v přímé příbuzenské linii (rodiče a děti) a manželé
  2. v pobočné příbuzenské linii – sourozenci, tety, strýcové, neteře, synovci, manželé, děti manžela, manžel dítěte, rodiče manžela nebo manžel rodičů
  3. ostatní fyzické a právnické osoby, tzv. obmyšlení

Ačkoliv poplatníci z první a druhé skupiny „platili“ nulovou daň, bylo vždy nutné podat dílčí daňové přiznání.

Dědická daň[editovat | editovat zdroj]

Dědická daň byla taková platba, kterou platili dědici státu na základě dědictví ze zákona nebo ze závěti. Jejím předmětem bylo nabytí nemovitého, movitého i nehmotného majetku děděním. Až na výjimečné případy se vztahovala na všechny, byla splatná do třiceti dnů ode dne doručení platebního výměru.

Sazba dědické daně závisela na příbuzenském vztahu mezi jednotlivými osobami a na hodnotě děděného majetku. Základem této daně byla cena majetku nabytého jednotlivým dědicem, snížená o mnohé výlohy, které byly spojené s pohřbem, odměnu notáře či o další dědické dávky, placené v zahraničí.

Sazby[editovat | editovat zdroj]

Sazby byly progresívní a shodné se sazbami daně darovací, přičemž sazby daně dědické byly poloviční.

Osvobození od daně[editovat | editovat zdroj]

Osvobozeny byly daně jsou movité věci a peníze do následujících hodnot:

  • u 3. linie do 20 000 Kč.

Darovací daň[editovat | editovat zdroj]

Tato daň se velmi podobala dani dědické, platila se ale tehdy, byl-li darováním bezúplatně převeden majetek mezi několika osobami jinak než smrtí zůstavitele.

Existovaly výjimky, kterými bylo například darování nemovitosti, která je kulturní památkou, či darování peněz a majetku, který bude prokazatelně využit na studium, léčení, úhradu sociálních služeb, nákup zdravotních pomůcek nebo na charitativní účely.

Základem daně byla cena majetku, snížená o prokázané dluhy. Daň darovací platil většinou obdarovaný, dárce byl ručitelem daně. V případě daru do ciziny platil daň dárce. Sazba nebyla stejná jako u daně dědické (byla dvojnásobná).

Osvobození od daně[editovat | editovat zdroj]

Také byly osvobozeny peněžité dary a dary movitých věcí, které zasahovaly do všeobecně popsaného rozsahu v zákoně o daních, pokud jejich hodnota nepřesáhla určitou, zákonem danou hranici:

  • u 3. linie do 20 000 Kč.

Daň z převodu nemovitosti[editovat | editovat zdroj]

Daň z převodu nemovitosti byla jednorázová, stejně jako dvě předcházející. Základem daně byla buď cena podle znaleckého posudku nebo kupní cena; byla jím vyšší z těchto dvou cen. Sazba daně byla 4%. Poplatníkem daně byl prodávající, avšak jejím ručitelem byl kupující. Daňové přiznání bylo potřeba podat a daň zaplatit do tří měsíců od konce měsíce, v kterém byl vklad zapsán do katastru nemovitostí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, § 10 odst. 3, [cit. 2014-01-18]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]