DR-DOS

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
DR-DOS
Web: www.drdos.com,
www.drdosprojects.de
Vyvíjí: Původně Digital Research, nyní DRDOS a The DR-DOS/OpenDOS Enhancement Project
Rodina OS: DOS
Druh: různé
Aktuální verze: DR-DOS 8.1 / říjen 2005
Implicitní uživatelské rozhraní: Příkazový řádek, GUI možno samostatně
Licence: Chráněné zákonem
Stav: aktivní

DR-DOS (čti di: a: dos - "dý ár dos") je verze operačního systému DOS od firmy Digital Research (DEC) vycházející z původního CP/M, stejně jako konkurenční MS-DOS.

Později po odkoupení firmy Digital Research společností Novell byl operační systém přejmenován na Novell DOS. Ještě později byl DR-DOS koupen společností Caldera, která jej přejmenovala na Caldera DOS.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původ v CP/M[editovat | editovat zdroj]

Původní CP/M existoval v řadě verzí. Pro 8-bitový procesor Intel 8080, systémy založené na Z80, nebo pro rodinu procesorů Intel 8086/8088. Ačkoliv CP/M dominoval trhu a byl značně rozšířen na většině ne-proprietárních architektur PC, uvedení IBM PC v roce 1981 začalo jeho podíl na trhu tlačit dolu.

U IBM nejdříve jednali o nasazení x86 verze CP/M od DEC. Nakonec od toho ustoupili a uzavřeli kontrakt s Microsoftem, který koupil jiný operační systém, 86-DOS, od Seattle Computer Products. Tím vznikl MS-DOS a IBM PC DOS. Struktura příkazů a programování aplikací napodobovalo CP/M. DEC hrozil právními kroky. Prohlašoval, že PC/MS-DOS se příliš podobají CP/M. IBM souhlasil s prodejem jejich x86 verze CP/M, CP/M-86 souběžně s PC DOS. I proto že cena CP/M-86 byla 4x vyšší, jeho prodejnost byla minimální. Výhoda CP/M v množství kompatibilního aplikačního software byla pouze dočasná a začala se obracet ve prospěch DOSu.

DEC vedl dlouhý ztrátový boj za podporu CP/M-86. Posléze rozhodl, že se nebude bránit vedoucí pozici Microsoftu a IBM v dostupnosti aplikačního software. Proto modifikoval CP/M-86, aby umožňoval spouštět stejné aplikace jako MS-DOS a PC DOS. Zpočátku prodával DOS Plus, který podporoval aplikace z obou platforem. To nefungovalo příliš dobře, a tak DEC učinil další pokus, operační systém na bázi DOSu. Nový operační systém uvedl na trh roku 1988 jako DR DOS.

První verze DR DOS[editovat | editovat zdroj]

První verze byla uvedena v květnu 1988. Číslování verzí bylo zvoleno tak, aby odpovídalo číslování MS-DOS. Proto se první verze jmenovala DR-DOS 3.31, která měla srovnatelnou funkčnost jako MS-DOS 3.31. Obsahovala podporu velkých disků(FAT16B zvaný „BIGDOS“). DR-DOS 3.31 sám sebe identifikoval jako „PC DOS 3.31“, interní jádro BDOS(Basic Disk Operating System) bylo uvedeno jako 6.0. Jeho uživatelské prostředí bez podpory multitaskingu nebo CP/M API odráželo původ tohoto konkurenčního derivátu DOSu 6.0.

I přes to že DR DOS nabízel určitá rozšíření CLI nástrojů, například nápovědy, chybových hlášení, propracovaný systém historie a editace příkazů, ochranu adresářů heslem zabudovanou do jádra systému, stejně byly licence levnější než MS-DOS. To zaujalo některé výrobce PC, což umožnilo vznik dalších verzí.

V té době byl MS-DOS dostupný pouze pod OEM licencí, přibalený k hardwaru. To vyvolalo okamžitý úspěch DR DOSu prodávaného v krabicovém balení od verze 3.4x.

Verze 5.0[editovat | editovat zdroj]

DR DOS verze 5.0 (kódové označení „Leopard“) byl uveden v květnu 1990. Z důvodu kompatibility se stále identifikoval jako „PC DOS 3.31“, ale interní identifikace jeho jednouživatelského jádra byla BDOS 6.4. Verze 4 byla přeskočena, aby nedošlo k asociaci s ne příliš populárním MS-DOS 4.0. Byl uveden ViewMAXGUI správce souborů, založený na prostředí GEM, který navíc podporoval diskovou cache.

V prvním jádře byly buffery umístěny v horní paměti (HMA). Prvních 64KB rozšířené paměti přístupných v reálném módu nepředpokládalo úplnou podporu procesorů 80286 a dřívějších. Toto omezení bylo srovnatelné s „kritickým základem“ neboli konvenční pamětí. V prvních 640KB paměti RAM byl prostor pro běh všech MS-DOS aplikací. Dodatečně na procesorech Intel 80386 (a kompatibilních) umožnil správce paměti EMS DR DOSu operačnímu systému načítat ovladače zařízení do bloků horní paměti (UMA), což šetřilo základní paměť.

DR DOS 5.0 byl první DOS který integroval funkcionalitu do základu OS (načítání ovladačů do UMA bloků bylo v MS-DOS možné při použití QEMM). Na i386 systémech mohl uvolnit více konvenční paměti než jakýkoliv jiný DOS. Po načtení ovladače myši, multimediálního hardwaru, alokaci síťového zásobníku zbývalo pod MS-DOS typicky 300-400KB volné konvenční paměti, což bylo příliš málo pro běh většiny softwaru z konce 80. let. DR DOS 5.0 s trochou ručního ladění mohl načíst to samé a stále disponovat dostatkem volné konvenční paměti (až 620KB). Některé programy měly problém se spuštěním na dolních adresách paměti (v dolních 64KB známých jako dolní paměť). V DR DOS 5.0 nový příkaz "memmax – l" umožnil vynechání malého prostoru na dolní části mapy paměti.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku DR-DOS na anglické Wikipedii.