Džamárán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Torpédoborec Džamárán
ناوشکن جماران
Torpédoborec Džamárán
Obecné informace
Uživatelé Iran Íránské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 3 plánováno
1 aktivní
Zahájení stavby 2007
Spuštění na vodu 2010
Uvedení do služby 19. února 2010
Osud aktivní
Předchůdce třída Alvand
Následovník
Technické údaje
Výtlak 1420 tun
Délka 94,5 m
Šířka 10 m
Ponor 3,25 m (odhad)
Pohon 2 dieselové motory (10 000 hp)
4 dieselové generátory
(4× 550 kw)
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30 uzlů
Dosah
Posádka 140
Výzbroj 1× 76 mm kanón Fadžr 27
Núr protilodní střela
Nasr-1 protilodní střela
1× 40mm protiletecký kanón
2× 324mm torpédomet
4× SM-1 střela země-vzduch[zdroj?]
Pancíř
Letadla 1× vrtulník Bell 212 ASW
Radar 1× Plessey AWS-1
1× sledovací radar
2× navigační radar
1× střelecký radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Džamárán (persky ناوشکن جماران‎‎) je prvním plavidlem nových íránských torpédoborců třídy Moudž (موج) (česky Vlna). Plavidlo však podle svých parametrů je podle klasifikace NATO považováno spíše za fregatu. Loď pojme až 140 námořníků. Domovský přístav se nachází v přístavním městě Bandar Abbás.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborec Džamarán je prvním představitelem nové třídy íránských torpédoborců a nástupce plavidel třídy Alvand známé také jako třída Vosper mk 5. Třída Alvand je třída britských fregat postavená v 60. letech loděnicemi Vosper Thornicroft Vickers pro íránské královské námořnictvo. Jednalo se o čtyři plavidla s názvy Alvand (ex Saam), Albroz (ex Zaal), Sabalan (ex Rostam) a Sahand (ex Faramarz). Poslední z jmenovaných fregat byla potopena americkým námořnictvem v roce 1986 během operace Praying Mantis. Stávající tři plavidla jsou stále ve výzbroji a byly vybaveny čínskými zbraňovými systémy.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Elektronické vybavení[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborec je vybaven jedním hlavním sledovacím radiolokátorem, dvěma navigačními na hlavním stožáru a jedním střeleckým radarem.

Pohon[editovat | editovat zdroj]

Pohonný systém je tvořen dvěma dieselovými motory o výkonu 10 000 hp, dále je vybaven 4 dieselovými generátory, každý o výkonu 550 kW. Tento pohonný systém umožňuje dosáhnout rychlosti až 30 uzlů.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní raketovou výzbroj tvoří nové íránské protilodní střely s doletem 200 km typu Núr (نور) (česky Světlo), což jsou vlastně čínské střely C-802. Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 76mm protilodní kanón Fadžr 27, který doplňuje jeden 40mm kanón. Torpédoborec je rovněž vybaven jedním protiponorkovým vrtulníkem Bell 212.